Té story byly začátkem letošního roku plné všechny zdejší internety. Sklárna Květná 1794, jedna z nejvíce tradičních firem, jakou jen lze v Česku najít, krachuje. Opět. Tentokrát ale asi již definitivně. Všech zhruba 90 zaměstnanců dostalo výpověď a nad její více než dvousetletou existencí už přestávaly viset i ty poslední nezodpovězené otazníky. Zdálo se.
Nakonec ale dopadlo vše docela jinak. Do věci se totiž vložil podnikatel Josef Anovčín se svou AF Group a jeho společník Dušan Svoboda, majitel MHS & Partners, kteří sklárnu od tehdejšího vlastníka Lubomíra Cervy koupili. Za nižší desítky milionů korun, jak nyní Anovčín redakci Euro.cz prozradil. Sklárna v Květné na Uherskohradišťsku tak žije dál a letos může slavit báječných 230 let od svého založení.
„Dušan s nimi spolupracoval ještě před tím, než pan Cerva oznámil, že bude sklárnu zavírat. Tenkrát pro ně tuším vytvářel nějaké vázy, které chtěl dále rozvíjet,“ zavzpomínal na inkriminované období Anovčín.
„V období loňských Vánoc mě oslovil s tím, že sklárna končí a že mu majitel řekl o možnosti vstupu nového investora, který by sklárnu koupil a zkusil ji zachránit. Proto jsme tam s Dušanem mezi svátky zajeli, přičemž mě osobně sklárna velice oslovila – jednak svým prostředím, ale taky kvůli lidem, kteří tam pracovali, a samozřejmě tím řemeslem jako takovým,“ doplnil majitel rodinné firmy.
Hlavně udržet zaměstnance!
Jak Anovčín redakci sdělil, hned poté, co Cervovi svůj záměr o odkupu sklárny potvrdil, začal spřádat plány, jak přesvědčit zaměstnance, aby v Květné setrvali. Právě to podle něj bylo tím nejdůležitějším faktorem, na němž budoucnost tradiční firmy závisela. „Bez těchto lidí by se záchrana nepodařila, to oni jsou tím nejhodnotnějším aktivem podniku,“ zdůraznil.
Z původních devadesáti pracovníků nakonec ve sklárně zůstala asi šedesátka, včetně zhruba dvaceti sklářů. Což je dle nového majitele úspěch. Jak konkrétně se mu je podařilo přesvědčit?
„Asi tím, že jsme si se všemi sedli a promluvili si a snažili se jim vysvětlit, proč do sklárny vstupujeme a jaké jsou naše vize do budoucna. A i když jsme zpočátku měli jen relativně málo informací, oni to přijali a pochopili nás. Věřím ale, že určitou roli sehrála i naše AF Group jako taková, protože ti lidé viděli, kolik máme zaměstnanců a že jsme seriózní firma, a zkrátka do nás svoji důvěru vložili,“ nechal se slyšet Anovčín.
Existenční problémy důsledkem směsice faktorů
Spolu se zaměstnanci naneštěstí novým majitelům zůstalo k vyřešení i několik poměrně zásadních problémů. Jako třeba drahé energie, které byly v médiích často skloňovány jako ten hlavní důvod, proč se sklárna v Květné dostala koncem loňského roku do existenčních patálií.
Jak ovšem Anovčín uvedl, oněch příčin bylo vícero – včetně klesajícího odbytu na východních trzích, války na Ukrajině i obecně zhoršeného ekonomického sentimentu. „Co se cen energií týče, ty pro nás zůstaly ve skutečnosti stejné, jelikož jsou zafixovány až do konce příštího roku. S tím zkrátka nyní musíme bojovat. Nejdůležitější je ale zajistit ten odbyt,“ podotkl.
Dobrou zprávou je, že podle nejnovějších indikací se obchodní aktivity daří rozvíjet správným směrem. Řada zákazníků se dle Anovčína postupně navrací, přičemž zájem o sklářské výrobky z Květné projevují jak například čeští vinaři, pro které zde vyrábí skleničky, džbány či vázy, tak i zahraniční společnosti. Zejména pak jde o subjekty působící v Rakousku či Německu, ale v poslední době také v Norsku.
Kromě těchto evropských zemí každopádně hodlá nové vedení sklárny Květná posilovat svoji přítomnost i jinde. Konkrétně Anovčín zmínil třeba USA nebo Asii. V úvahu přitom podle něj připadá také účast na světové výstavě Expo, která se bude příští rok konat v japonském Tokiu.
Za rok snad opět v zisku
Konec roku 2025 je pro vedení Květné důležitý přinejmenším ještě z jednoho dalšího hlediska. Společnost by tou dobou měla za ideálních podmínek být opět v černých číslech. Letos na ně podnik ještě nedosáhne, zároveň ale platí, že by neměl být ani ztrátový.
„Když jsme firmu přebírali, bylo nám jasné, že změnit věci k lepšímu nepůjde ihned. Počítali jsme s tím, že by byl úspěch, kdybychom během prvního roku skončili z hlediska výsledku hospodaření na nule. Což je podle mě nyní vlastně docela reálné,“ přiblížil Anovčín a dodal: „Co se budoucnosti týče, samozřejmě je potřeba nastavit fungování sklárny tak, aby si na sebe a na svoje investice vydělala. A těch investic do modernizace výroby i do zaměstnanců bude spousta.“
Jednou z nejnáročnějších má být postupná proměna celého areálu sklárny. Jeho součástí je i původní Zahnova vila, kde bydleli jedni z dřívějších majitelů. Noví vlastníci mají v plánu tento objekt zrekonstruovat a udělat z něj muzeum, potažmo návštěvnické centrum, díky kterému by mohli zájemcům celý sklářský obor – který je mimochodem coby nehmotná památka zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO – trochu více přiblížit.
Ostatně, ani sám Anovčín o něm ještě do loňského roku příliš velké ponětí neměl: „Naše rodinná firma se dlouhodobě věnuje trochu jiným oborům, především tedy developerským projektům a stavařině. Samozřejmě jsem ale problémy Květné vnímal, přičemž to, co nás definitivně přesvědčilo, byla její historie. Jak už zaznělo, ten podnik je starý 230 let. Naše rodina podniká už 30 let, takže sám dobře vím, jaké úsilí a práce za tím vším jsou, aby mohl podnik takto dlouhou dobu fungovat.“
Aby mohl podnik fungovat a jeho existence se počítala přinejmenším v dalších desítkách let, je zapotřebí ještě minimálně jedna věc. A sice již mnohokrát zmiňovaný personál. Nebo v tomto případě spíš lidé, kteří si k řemeslu, respektive ke sklářství konkrétně, vypěstovali vztah a mají zájem zasvětit mu svoji vlastní kariéru. A takových pochopitelně v dnešní době ubývá.
„Moc mladých sklářů není. Ti lidé, co u nás pracují, jsou spíše starší ročníky. Ale podobně je tomu i v jiných řemeslných oborech, ba dokonce podle mě třeba i ve stavařině,“ zamyslel se Anovčín. „My se tomu samozřejmě přizpůsobujeme. Snažíme se spolupracovat například se zdejšími středními školami, kde se tento obor vyučuje, a společně budeme hledat cestu, jak zájem lidí o sklářství zase povzbudit,“ slíbil.
Nakonec podle něho platí, že mzdové podmínky nejsou z nejhorších a že ani ve dvacátých letech tohoto století stále nedošlo na situaci, že by „skláři neměli co žrát“. Ba naopak, měsíčně si tito lidé mohou vydělat třeba i 45 tisíc hrubého.
V Květné sice aktuálně další posily nepoptávají, do budoucna by se to však mohlo a mělo změnit. „V příštích letech to určitě plánujeme. Záleží na tom, jak se nám bude dařit s naším odbytem. A my doufáme, že se dařit bude,“ uzavřel Anovčín.
ČLÁNKY DO MAILU