Newyorské Metropolitní muzeum do začátku srpna hostí obsáhlou výstavu věnovanou módnímu salonu Chanel. Podle New York Times se tím zpronevěřilo své profesionální etice. Problémem nemá být to, že vystavuje módu, ale že celá akce vyznívá jako firemní promo.
Ačkoliv je Metropolitní muzeum známé hlavně svými uměleckými poklady, ani výstavy užitého umění a módy pro ně nejsou nikterak neobvyklé. Na rozdíl od srovnatelných muzeí umění, jako je Louvre nebo londýnská National Gallery, totiž plní i roli, kterou v Evropě tradičně zastávají specializovaná uměleckoprůmyslová muzea. Před pár lety byla například velkým hitem výstava šatů a šperků Jackie Kennedyové.
Coco Chanel, která ovlivnila ženskou módu 20. století výrazněji než kdo jiný, je samozřejmě zcela legitimním „tématem“ výstavy. Předmětem kritiky je, že historické modely navržené Coco Chanel jsou vystavovány společně s pracemi současného velmistra značky Karla Lagerfelda a skutečnost, že zapojení firmy coby sponzora výstavy znemožnilo podrobit osobnost její zakladatelky kritičtějšímu pohledu. Výstava například taktně přechází mlčením její chování během druhé světové války, kdy se snažila za pomoci nacistických rasových zákonů vytlačit své židovské partnery ze společné firmy na výrobu parfémů.
Metropolitní muzeum nicméně není zdaleka první institucí, která se vydala na tenký led podobných „promo-výstav“. Vše odstartovalo Guggenheimovo muzeum s výstavou Art of Motorcycle, která byla v roce 1998 jednou z nejnavštěvovanějších výstav na světě. Před čtyřmi lety pak posunulo hranice přijatelnosti ještě o kus dál výstavou Giorgia Armaniho, kterou sponzoroval hádejte kdo?
Ať už je to ale s profesní etikou takovýchto výstav jakkoliv, není pochyb, že u diváků jsou většinou dost populární. Nechat se korumpovat módními salony Chanel a Armani, které reprezentují určitou kvalitu, je navíc přece jen snáze ospravedlnitelné než některé výstavy, které míváme možnost vidět v Praze.
