Nesmiřitelní

Tři měsíce po sjezdu ČSSD v Brně se sobotkovci a haškovci stále nedohodnou prakticky na ničem

Ta fotografie stále dominuje materiálům k březnovému sjezdu sociálních demokratů v Brně na jejich oficiálních webových stránkách. Čerstvě zvolený šéf socialistů Bohuslav Sobotka si na ní třese rukou se svým vyzyvatelem Michalem Haškem, který po pro stranu vyčerpávajícím devítiměsíčním boji mezi oběma tábory nejtěsnějším rozdílem prohrál předsednickou bitvu a musel se spokojit s pozicí druhého muže ČSSD. Oba tehdy s úsměvy do kamer ujišťovali, že „sociální demokraté odjíždějí ze sjezdu jednotní“ či že „Hašek a Sobotka potáhnou za jeden provaz“. Za fasádou těchto povinných frází ale bylo už tehdy patrné, že skutečnost bude naprosto odlišná.
Socialisté z obou táborů se na sjezdu vzájemně označovali za lháře či dobytky, na protest skládali stranické funkce a vyhlašovali, že boj rozhodně nekončí. „Ve vypjaté sjezdové atmosféře se (Michal Hašek) prý poté, co jej do funkce prvního místopředsedy Bohuslav Sobotka nepodpořil, nechal mezi svými blízkými slyšet, že ,půjde Slávkovi po krku‘, že ,až se Slávek dostane do tepláků, ještě budou rádi, že to vezme‘ a že ,Jarouš (Tvrdík) má jediný úkol, mazat Slávkovi schody‘,“ uvedl bezprostředně po konci sjezdu spolupracovník Jiřího Paroubka a Sobotkův podporovatel Petr Dimun. Haškovci zase v kuloárech líčili výhrůžky Sobotkových spojenců o pomstě za podporu jihomoravského hejtmana.
Obě strany se od podobných praktik pochopitelně distancují. Tři měsíce po brněnském sjezdu ale k žádnému smíru nedošlo ani v nejmenším. Sobotkovci a haškovci se stále nedokážou dohodnout prakticky na ničem. Od dovolby desítky nových členů předsednictva přes kandidáty do orgánů zastupujících ČSSD na veřejnosti až po stranický program pro příští volby. Mezi socialisty stále panuje atmosféra podezírání, vzájemných intrik, sledování tahů protivníkových stoupenců a vymýšlení protitahů. „Stačí se o někom bavit a už slyšíte upozornění: ale ten je přece z druhého tábora. Nic takového tady nepamatuji,“ líčí jedna z dlouholetých sociálních demokratek, která dnes dění ve straně sleduje spíše s nadhledem.
Socialisté mají vlastně svým způsobem štěstí, že pozornost médií i veřejnosti se nyní upírá na problémy a skandály stran vládní koalice a, eufemisticky řečeno, ne právě zdařilé počínání kabinetu Petra Nečase. Partajní boje v ČSSD se tak odehrávají bez propírání na veřejnosti, stejně jako zůstává skryta i naprostá neakceschopnost strany, jež při potížích koalice nemusí dělat prakticky nic moc, a preference jí i tak letí stále nahoru. A to přesto, že jediným zřetelným požadavkem socialistů jsou předčasné volby, na které ale stejně jako ostatní strany nemají peníze, a proto si je ve skutečnosti zas tak moc nepřejí. Kromě toho se Sobotka i Hašek stačili natolik razantně vymezit proti ostatním stranám, že i kdyby se volby přes veškerou nepravděpodobnost této možnosti konaly, ČSSD by prakticky neměla s kým vládnout. Na tapetě odmítaných jsou „asociální“ ODS a TOP 09, „skandální“ véčkaři i komunisté. Jedinou nadějí socialistů by tedy bylo buď jednoznačné vítězství přes padesát procent (to se v novodobé historii ČR nikomu nepodařilo), anebo výrazné vítězství spolu s úspěchem například lidovců či zelených. To sice teoreticky možné je, ale spoléhat se na to nedá.
Stranická rozpolcenost a nejednotné vedení navíc socialistům brání i zapojit se do řešení permanentní vládní krize. Ačkoli především z ODS a TOP 09 už se ozývají hlasy, že by bylo rozumnější zbavit se skandály zmítaných Věcí veřejných, utvořit menšinovou vládu a dohodnout se sociálními demokraty na institucionalizované podpoře v parlamentu za předem daných podmínek. „Ano, mohlo by to být řešení. Ale s kým se na něčem takovém v ČSSD dohadovat?“ slyšel redaktor týdeníku Euro od vysoce postavených funkcionářů obou větších vládních stran. „To by se museli dohodnout s Haškem i Sobotkou. A jejich shoda je téměř vyloučená,“ odpověděl na stejný dotaz jeden z vlivných členů širšího vedení ČSSD.

Jak se boří dohody Základ pro pokračování boje bez ohledu na výsledek březnového sjezdu si Bohuslav Sobotka s Michalem Haškem položili sami pár dní před jeho začátkem. Tehdy se spolu pokoušeli dohodnout na rozdělení rolí (Sobotka předseda, Hašek jeho zástupce a dělba postů místopředsedů). Hlavní aktéři se sice shodnout dokázali, narazili ale na zájmy členů vlastních táborů. Respektive narazil především Hašek, který nedokázal přesvědčit některé z adeptů na místopředsedy, že na ně při takové dohodě nezbude místo. Výsledkem bylo bojové hlasování, jež skončilo téměř stejně jako původně domlouvaný scénář. Jen s emocemi a pokračující řevnivostí na obou stranách.
Podobný pokus o dohodu učinili Sobotka s Haškem po sjezdu před dovolbou deseti chybějících členů do předsednictva na ústředním výkonném výboru (ÚVV) ČSSD. „Před dubnovým jednáním se Michal snažil se Slávkem o dohodu, že bude zvoleno po pěti zástupcích z každého tábora. Slávek souhlasil, ale narazil u svých lidí. Večer před první volbou proto dal vědět, že dohodu nedokáže naplnit,“ líčí jeden z Haškových spolupracovníků. Přesto byli na ÚVV v dubnu zvoleni do předsednictva dva haškovci a dva sobotkovci. Před druhým pokusem předminulý víkend už se nikdo o domluvu ani nepokoušel. ÚVV pak zvolil místopředsedkyni Senátu Alenu Gajdůškovou a šéfku kladenské nemocnice Kateřinu Pancovou ze Sobotkova tábora a poslankyni Vlastu Bohdalovou s pražským radním Petrem Dolínkem z tábora Haška. Ačkoli „naháněči“ z obou frakcí svým lidem rozesílali esemesky, jak volit dále, zbývající dvojici do předsednictva už se socialistům dovolit nepodařilo. Čeká je to opět až v říjnu. „To není žádný spor. Členové ÚVV mají zkrátka své názory, a pokud si nemyslí, že je někdo osobnost, nezvolí ho. Volba osmi členů z deseti ale zatím není tak špatný výsledek,“ vysvětluje neshody po svém Hašek. Sobotka neměl na osobní setkání s týdeníkem Euro čas a na otázky zaslané podle dohody mailem do uzávěrky nereagoval.
Vnitrostranické soupeření se ale promítá i do praktičtějších věcí, které jsou pro ČSSD důležité navenek. Ještě na přelomu roku byla například kandidátkou socialistů do rady Českého rozhlasu bývalá stranická i vládní mluvčí Lucie Orgoníková. V příslušném parlamentním výboru tehdy dostala devět hlasů od devíti přítomných. V důsledku kauzy Drobil ale veškeré dohody mezi stranami o volbě členů rady padly. Za Orgoníkovou pak přišli Sobotkovi vyslanci s tím, že by si předseda ČSSD přál v radě ČRo svého kandidáta Marcela Švába, a zda by tedy Orgoníková nekandidovala do Rady ČT, pokud si to dohodne s Haškem. Ten souhlasil, takže Orgoníková měla oficiálně podporu obou stranických křídel. Přesto neprošla ona, ani Šváb.
Lucie Orgoníková je totiž ve straně řazena k haškovcům. Její matka, poslankyně Hana Orgoníková, zase podporuje Sobotku. Na březnovém sjezdu každá z nich zajistila pro „svůj“ tábor po jedenácti hlasech z Královéhradeckého kraje. Přesto se na ně ale zástupci obou stranických frakcí kvůli aktivitám matky, respektive dcery dívají podezíravě. Haškovci navíc tvrdí, že Královéhradečtí nakonec přes sliby dali většinu hlasů Sobotkovi. Lucii Orgoníkovou, která z pozice stranické i vládní mluvčí pro ČSSD odváděla dobrou práci, zjevně přes deklarovaný slib fakticky podrazily obě skupiny zároveň. Do třetice lze zaklíněnost socialistických soků dokumentovat i na složení stínové vlády ČSSD. Bohuslav Sobotka se stínový kabinet pokusil sestavit bez účasti haškovců, tedy především bez šéfa pražské ČSSD Petra Hulinského a Zdeňka Škromacha. Ještě ve středu 26. 5. Lidové noviny napsaly, že výše jmenovaní ve vládě skutečně nebudou, naopak že Sobotka dá angažmá na postu stínového ministra práce expremiérovi Vladimíru Špidlovi. Podle zdrojů týdeníku Euro z Lidového domu to měl Sobotka skutečně v úmyslu. Pak měl ale pohovor s Haškem mezi čtyřma očima.
Co na něm přesně zaznělo, ani jeden z nich nekomentuje. Hašek měl údajně pohrozit, že když ve stínovém kabinetu nebude především Hulinský, ale i Škromach, neusedne v něm ani on. Jak měl navíc zmínit, v takovém případě by udělal ze své skupiny oficiální frakci a hrozil zintenzivněním boje. Toho se Sobotka zalekl, a proto oba v jeho vládě jsou. Přestože například kvůli účasti Hulinského, se kterým jsou na nože v Praze, hrozil Sobotkův spojenec a místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier, že v kabinetu zase nebude on. O dva dny později Sobotka přesto mluvil o dobrém týmu, zastoupení všech a Hašek říká, že „stínová vláda je dobrou ukázkou, že jsme schopni dohody a kompromisu“. A Dienstbier? „Je pravda, že jsem měl trochu jiné představy, jak by měla stínová vláda vypadat. Musí být věrohodná, a to dává velké požadavky na její osobnosti. Ale nechci dělat žádná velká gesta, protože by poškodila spíš lidi, které podporuji a s nimiž spolupracuji.“

Když program, tak dvakrát V přestřelkách mezi sobotkovci a haškovci ale nejde jen o personálie. Diametrálně odlišný pohled mají oba lídři i na programové směry, kterými by se měla strana vydat. Sobotka sází především na levicové intelektuály, jako je Martin Potůček, Vladimír Špidla, Jiří Pehe či Jan Keller. Pracovní týmy okolo předsedy ČSSD zpracovaly vlastní návrhy důchodové reformy a daňové politiky sociální demokracie, jejichž část prezentovali minulé úterý (více na str. 44).
Jenže tyto teze nemají moc naděje, že se programem socialistů pro příští volby skutečně stanou. Haškovci je totiž vesměs označují přídavným jménem „komunistické“ a odmítají se s nimi ztotožnit. Namísto toho chystá první místopředseda vlastní tým lidí, který by zpracoval jiné programové dokumenty. „Programové teze jsou dobré a jsem rád, že Slávek zapojil do jejich přípravy i výrazné levicově orientované osobnosti. To ale nejsou jména, která budou schvalovat program, od toho jsou stranické orgány. Finální podoba dokumentů bude jiná, dnes jsme na začátku,“ tvrdí Hašek. „Myslím, že je mojí povinností přicházet také s alternativami, tým už existuje. Bude dobře, když práci propojíme, o to bohatší budou závěry, z nichž finální program vzejde,“ potvrzuje existenci vlastního programového týmu.
Sobotkovi stoupenci jsou ale značně skeptičtí. „Jak znám Michala Haška, nebude toho schopen. Je dobrý technolog moci, ale s výjimkou Zdeňka Škromacha nemá na tvorbu programu lidi. Leda že by mu je Jarouš (Tvrdík) přivedl zvenčí,“ míní jeden z významných poslanců ze Sobotkova tábora.

Faktory Dienstbier a Paroubek Právě Dienstbier, socialistická kometa z Prahy, budí v rámci ČSSD pozornost. Už jen tím, že ji na sebe strhává, je nejen trnem v oku „haškovcům“, ale postupně začíná vadit i Sobotkovým příznivcům. „Je to solitér, kterému jde víc o vlastní prospěch než o stranu. Nebude trvat dlouho a bude se chtít stát předsedou sám,“ zní o Dienstbierovi z obou táborů. Jeho kritici jako příklad uvádějí zasedání ÚVV z předminulé soboty, kdy se místopředseda nejprve pokoušel omezit mocenské hry regionálních bossů při tvorbě kandidátek, a když neuspěl, bez dohody s ostatními členy grémia navrhl, že pro stranické referendum bude stačit vůle deseti procent členů strany. Všichni byli tak zmatení, že návrh odsouhlasili a až ex post si stěžují, že referendum bude snadno zneužitelné. Třeba pro prosazení přímé volby předsedy, která by Dienstbierovi mohla nahrávat.
„Že chci být předsedou? To jsou nesmysly a výplody choré mysli. Jsem spokojen se svoji pozicí, s tím, jak dopadl sjezd, a s tím, že jsme zvolili Slávka Sobotku. Že jsem solitér? To je spíš přání nějakých lidí, kteří nejsou spokojeni s výsledky sjezdu,“ namítá Dienstbier.
Znesvářené tábory spojuje především osobnost expředsedy Jiřího Paroubka, jenž chce odejít do ČSNS a pokud možno si s sebou odvést některé poslance. Z jeho odchodu panuje obava u obou táborů, ale všichni se s ním už začínají smiřovat a zatím si nikdo nechce moc připustit, že by ČSSD mohl ve volbách výrazněji poškodit.
To je ovšem tak jediné, na čem se znesváření socialisté shodnou. Konec „války růží“ je přitom v nedohlednu. „Zastavit by to mohlo jen vítězství v předčasných volbách. Slávek by se stal premiérem, a tím by se vše vyřešilo. Bez nich to ale Michal Hašek nikdy nevzdá,“ shoduje se hned několik Sobotkových stoupenců. Zároveň ale připouštějí, že vzhledem k rozložení sil k předčasným volbám zřejmě nedojde.
Namísto toho se socialisté pomalu začínají připravovat na volby do krajů, kde obhajují pozice třinácti hejtmanů, což se jeví jako téměř nemožné. Oproti komunálním a senátním volbám loni na podzim se tentokrát gard obrátil. Zatímco tehdy se držel v kampani stranou Hašek, a kdyby ČSSD neuspěla, bylo by to prezentováno jako Sobotkův neúspěch, zatímco vítězství bylo společné. Nyní má z pozice šéfa hejtmanů hlavní odpovědnost Hašek a zpátky se drží Sobotka.