Pro Součkovou neplatí vládní předpisy, zákony ani ústava
I když by se zdálo, že jsou zákony České republiky závazné pro všechny občany, Marie Součková zřejmě stojí mimo. S razancí sobě vlastní podepsala v posledních týdnech dvě ministerské vyhlášky, jednu o zdravotnických registrech a druhou o předepisování léků. Obě již platí, i když ani jedna z nich neprošla závazným legislativním procesem, což je v rozporu s usnesením vlády i Ústavou ČR.
Práce pro soud.
Svébytný výklad právních předpisů není pro resort zdravotnictví novinkou. Týdeník EURO získal právní rozbory, z nichž vyplývá, že v rozporu se zákony byla už loni v pololetí vydána také vyhláška 191/2003 o lécích hrazených ze zdravotního pojištění a o půl roku dříve vyhláška 532/2002 o úhradách zdravotní péče. Kritikům Marie Součkové nicméně došla trpělivost až letos, s vyhláškou 470/2003 o údajích pro zdravotnické registry. Právní předpis z dílny jejího ministerstva překračuje všechny možné kompetence: lékaře zavazuje k porušování zákona o ochraně osobních dat, odporuje řadě mezinárodních smluv a také Ústavě ČR. Vyhláškou, která platí od 1. ledna, se bude zabývat Ústavní soud, stížnost dostal začátkem února z úřadu ombudsmana.
Neregistrované námitky.
Vyhláška možná vznikla jako náhradní řešení. Součková ji podepsala poté, když se jí nepodařilo uzákonit sběr dat pro registry novelou zákona o zdravotní péči. Své odhodlání ohledně registrů netajila. „Když zákon neprojde, připravím nouzovou vyhlášku, která sběr osobních dat pacientů stejně umožní,“ vzkázala poslancům prostřednictvím televize Prima vloni 9. prosince.
Vyhlášku podepsala 15. prosince minulého roku, přestože měla k dispozici informace, že se může dostat do rozporu se zákonem 101/2000. Úřad pro ochranu osobních dat už loni v říjnu upozornil, že by zdravotnické registry neměly od prvního ledna, kdy jim skončí platnost dosavadního oprávnění, sbírat data ve stejném rozsahu jako dříve. Zástupce předsedy Josef Nejedlý tehdy uvedl, že podle evropských předpisů lze legalizovat pouze shromažďování „nezbytných“ údajů, například při bezprostředním ohrožení šíření infekčních nemocí, a i tak jen v míře a formě, která nenaruší soukromí občanů.
Předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Karel Neuwirt Součkovou na tuto skutečnost znovu upozornil dopisem ze 31. prosince 2003. Když ministerstvo nereagovalo a vyhlášku vydalo, následoval 7. ledna další dopis, adresovaný přímo Marii Součkové. „Musím Vás upozornit, že vyhláškou vystavujete lékaře a další osoby, které budou podle ní zasílat osobní údaje ze zdravotnické dokumentace do národních zdravotních registrů, riziku trestního stíhání,“ píše se ve zmíněném dopise. Protože opět zůstal bez odezvy, informoval úřad 13. ledna rovněž nemocnice.
Lékaři přesto dosud mají na základě vyhlášky povinnost předávat do národních zdravotních registrů vedených v Národním ústavu zdravotnických informací a statistiky údaje o pacientech včetně jejich jmen, rodných čísel a adres. Nejen lékaři se přitom domnívají, že osobní údaje nejsou pro potřeby registrů nezbytné a nejsou v nich dostatečně chráněné proti zneužití. Z registrů se může nepovolaná osoba dozvědět, kdy a kolik paní Vomáčková absolvovala potratů, kdo je závislý na drogách nebo že se pan Malina opakovaně léčí se syfilitidou.
Mlýnek na zákony.
Marie Součková už dříve vysvětlila nutnost zachování registrů tím, že slouží pro účely ministerstva, výzkumu a statistiky. Vyhláška 470/2003 uzákonila sběr dat včetně těch osobních pro třináct registrů. Marie Součková ji podepsala, přestože předtím její návrh nepředložila legislativní radě vlády a - k posouzení slučitelnosti s mezinárodními závazky České republiky – ani odboru kompatibility úřadu vlády. Na otázku, proč tyto legislativní kroky obešla, týdeníku EURO neodpověděla.
Postup předkládání zákonů je součástí Legislativních pravidel vlády, schválených usnesením č. 534 ze 21. 8. 1998. Z dodatečných právních rozborů vyplývá, že vyhláška není jen v rozporu se zákonem 101/2000 Sb. o ochraně osobních dat, ale že navíc není slučitelná s právem Evropské unie a odporuje mezinárodní Úmluvě o lidských právech a biomedicíně. A protože plnění posledně jmenované úmluvy je součástí Ústavy ČR, odporuje i ústavě.
Právníci, kteří se k záležitosti vyjadřovali, upozorňují na souvislosti. Součková obešla legislativní kolečko, dané usnesením vlády. Tím porušila povinnosti ministra, které vyplývají z paragrafu 21 zákona 2/1969. Porušila i slib, který složila do rukou prezidenta republiky. Totiž, že bude dodržovat zákony České republiky a respektovat její ústavu. „I když je ustanovení zákona 2/1969 pouze deklaratorní, ukládá ministerstvům povinnost řídit se ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády,“ uvádí se v jednom z rozborů.
Oblíbená strategie.
Stejnou taktiku jako v případě registrů využilo ministerstvo zdravotnictví znovu u vyhlášky 34/2004 o předepisování léků. Také tato vyhláška, která stanovila lékařům od února nové povinnosti při vyplňování receptů, neprošla ani legislativní radou vlády, ani odborem kompatibility. Marie Součková ji podepsala 23. ledna.
Ministerstvo zdravotnictví kličkuje mezi paragrafy už delší dobu, přestože je na porušování zákonů upozorňováno. Poprvé Součkovou varoval před rokem (u vyhlášky 532/2002 o výši úhrad zdravotní péče pro první pololetí 2003) tehdejší ministr spravedlnosti a místopředseda vlády Pavel Rychetský. Vydaný předpis totiž překračuje rámec zákona o zdravotním pojištění. V dopise ministryni z 9. ledna 2003 sice připouští, že vyhláška „zřejmě nezbytným způsobem řeší potřeby praxe“, ale pro budoucí postup doporučuje změny v zákoně, aby se situace neopakovala. Ministerstvo jeho připomínku vyřešilo po svém, pro další pololetí už nevydalo vyhlášku a výši úhrad stanovilo právním předpisem ve svém úředním věstníku.
Dosavadní úspěšný běh přes překážky dokumentuje i poslední ze sporných vyhlášek: 191/2003 Sb. o úhradách léků ze zdravotního pojištění. I když ministerstvo zdravotnictví tentokrát její návrh předložilo legislativní radě i odboru kompatibility, vyhlášku nakonec publikovalo i přes zásadní připomínky z obou míst. Podle zmíněných Legislativních pravidel vlády přitom mělo připomínky do návrhu zapracovat, anebo pokud s nimi nesouhlasí, pokračovat v jejich projednávání.
Čtyři pomníčky Marie Součkové
1. Vyhláška č. 34/2004 Sb., kterou se stanoví způsob předepisování léčivých přípravků, náležitosti lékařských předpisů a pravidel jejich používání - platí od 1. 2. 2004, schválena (podpisem ministryně) 23. 1. 2004
- vydána v rozporu s Usnesením vlády č. 534 ze 21. 8. 1998, které je pro ministry závazné (před vydáním neprošla předepsaným legislativním kolečkem, což je porušením článku 16 Legislativních pravidel vlády)
2. Vyhláška č. 470/2003 Sb., kterou se stanoví rozsah a způsob poskytování informací zdravotnickými zařízeními do Národního zdravotnického informačního systému – platí od 1. ledna 2004, schválena 15. 12. 2003
- vydána v rozporu s Usnesením vlády č. 534 ze 21. 8. 1998
- je v rozporu se zákonem 101/2000 o ochraně osobních údajů
- není slučitelná s právem EU
- odporuje mezinárodní Úmluvě o lidských právech a biomedicíně
- nerespektuje Ústavu ČR
3. Vyhláška č. 191/2003 Sb., kterou se stanoví léčivé přípravky plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění a výše úhrad jednotlivých léčivých látek – platí od 1. 7. 2003, schválena 18. 6. 2003
- vydána v rozporu s Usnesením vlády č. 534 ze 21. 8. 1998 (přes zásadní připomínky legislativního rady vlády a odboru kompatibility úřadu vlády)
4. Vyhláška č. 532/2002 Sb., kterou se stanoví výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro 1. pololetí 2003 – platila od 1. 1. 2003 do 30. 6. 2003, schválena 10. 12. 2002
- vydána v rozporu s Usnesením vlády č. 534 ze 21. 8. 1998
