Mýdlo s jelenem - Mýdlu s Jelenem už je víc než sto padesát let. Svou smrt přežilo v roce 2006. Před dvěma lety jelen nasadil nové parohy a znovu vyběhl na cestu za čistším prádlem.
Udělat nóbl mýdlo z nóbl surovin není umění. Udělat mýdlo ze špíny a svinstva, které se válí všude, je úkol hodný vědce – tato slova vložil spisovatel Zdeněk Jirotka do úst zesnulého manžela tety Kateřiny. Bylo to v Saturninovi, který poprvé vyšel v roce 1942. Na první pohled je to jen originální Jirotkův vtípek a nic víc. Ve skutečnosti ovšem tato věta není tak docela původní. A její úsměvnost navíc kazí fakt, že výsledek podobné úvahy byl tou dobou na trhu již bezmála sto let. Známka, která ho chránila, byl – a stále je – jelen ve skoku.
Výroby mýdla se chopil obyčejný řezník od Liberce – Georg Schicht – v první polovině 19. století. Historické prameny o přesném datu mlčí. Pravděpodobně i proto, že Schicht své mýdlo vyráběl ještě před tím, než k tomu měl oficiální oprávnění. Živnostenské povolení k výrobě mýdla získal až 6. července 1848. Z řezníka se stal mydlář. A miliardová akciová společnost Setuza dnes ten okamžik hrdě prohlašuje za datum svého vzniku.
Dům z mýdla
„Nakupuj levné suroviny, prodávej levně dobré zboží.“ Pod tímto heslem vyráběla celá Schichtova rodina ve sklepě jeho domku původně snad ještě bezejmenné mýdlo. Časem se z něj stalo rodinné stříbro. Prodávalo se ho stále víc. Výnosy z jeho prodeje zaplatily nový dům a pak i továrnu.
Není jisté, kdy Schichtovi na mýdlo vyrazili prvního jelena. První zaručené zmínky o Jelenovi, coby ochranné známce, pocházejí až z roku 1891. A už vůbec není jasné, proč si vybrali právě jelena. „Pravděpodobně je inspirovaly okolní lesy s množstvím zvěře a tehdy oblíbené lovy,“ říká k tomu Marie Logrová, tisková mluvčí Setuzy – dnešního vlastníka této ochranné známky.
„Používat jelena k propagaci mýdla se jeví být poměrně nesmyslné. Kdyby to byl alespoň bílý jelen, spotřebiteli by to ve smyslu cosi sdělovalo. Bílá se přece rovná čistá. Jenže Schichtův jelen byl prý docela obyčejný. Vedle symbolu jelena používali Schichtové i další známky – například labuť. Spojení labutě a mýdla se zdá být mnohem lepší marketingovou strategií. Labuť je klasickým symbolem čistoty, svěžesti a neposkvrněnosti. Ale jelen čistotností nikterak nevyniká. Pro jelena mluví snad jen to, že je originálnější,“ zamýšlí se Martin Švarc, projektový manažer reklamní agentury Euro RSCG 4D Digital.
JELENOVA FILOZOFIE
Georg Schicht předal podnik roku 1878 čtyřem synům, z nichž nejschopnější byl Johann. Ten ve své době patřil, vedle Bati nebo Škody, k nejznámějším průmyslníkům. Jeho mottem bylo: „Pokud možno co nejvíce vyrábět a co možná nejméně spotřebovat. Žít tak, abychom si mohli na konci říci: Ty jsi měl podíl na pokroku lidstva.“ Protože, alespoň podle Johanna Schichta: „Život pro sebe nemá cenu”.
Vzkříšení legendy
Kdoví, proč si Schichtovi vybrali zrovna jelena. Ale čas ukázal, že to byla správná volba. Zatímco mýdlo s labutí je nic neříkající slovní spojení, mýdlo s Jelenem je legenda.
Praly s ním naše babičky, praly s ním i babičky našich babiček. Bylo levné, béžové, dobře pěnilo a skvrny likvidovalo poměrně spolehlivě. Jeho vůni nicméně smířlivější jedinci nazývali slovem „specifická“. Ti ostatní neváhali říct, že mýdlo s Jelenem páchne. Přesto Jelen přežil znárodnění i porevoluční vlnu zaručeně nejlepších zahraničních pracích prášků. Zemřel až v roce 2005, kdy vedení Setuzy rozhodlo o zrušení jeho výroby. Důvodem byly neúměrně vysoké náklady spojené s inovací výrobního postupu. Ta ovšem byla z ekologického hlediska nutná. Setuza spočítala, že by taková investice byla nerentabilní. To Jelenovi zlomilo vaz.
Věrné hospodyňky na něj však nezapomněly. Svého Jelena chtěly zpět a nemlčely o tom. I obměkčila se Setuza, ocenila jejich oddanost a Jelena v roce 2006 vzkřísila. A od té doby už není Jelen béžový, ale bílý. Vzkříšený jelen dokonce nesmrdí. Voní po citronech a šťastně pere dodnes.
