PRAHA (zao) - Nový zákon 348/2005 sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů přináší opravdu zajímavé inovace. Kuriózní výklad připouští například paragraf 2. Dle právního rozboru Českého rozhlasu by se za každý počítač vybavený zvukovou kartou a s připojením k internetu měly platit koncesionářské poplatky. Takovéto pojetí zákona sice nepoškodí domácnosti, kde je jedna platba za všechny přijímače, jiná situace však nastává u podnikatelských subjektů. Ty musí ze zákona platit koncesionářské poplatky za každý přijímač ve firmě. Matematika je to jednoduchá. Vzhledem k faktu, že už drahnou dobu se neprodávají počítače bez zvukové karty a většina firemních strojů je k internetu připojena, máme v Česku zhruba sedm set tisíc potenciálních nových zdrojů poplatků. Takto týdeník EURO odhaduje počet firemních PC, splňujících požadavky daného výkladu. Vzhledem k výši měsíčních plateb (45 Kč) docházíme k zajímavému číslu tři sta sedmdesát osm milionů korun ročně. U koncesionářských poplatků za televizi je situace jiná. Česká televize na svém webu tvrdí, že osobní počítač, který je vybaven televizní kartou, je technickým zařízením majícím všechny parametry televizního přijímače. Je proto předmětem televizního poplatku. Počítače bez televizní karty, která stále ještě není úplně běžným vybavením, tedy do zpoplatněných přístrojů nezahrnuje, ačkoliv je možné přijímat takzvané streamované vysílání.
Dopad na firemní finance může být zvláště u serverhostingových firem velmi vážný. Za řádově stovky počítačů by mohly platit i statisíce ročně. Přitom jde o stroje, s kterými přijde člověk do fyzického kontaktu pouze při opravě nebo nastavování.
