Mluví se o výměně ministrů Alexandra Vondry na obraně, Pavla Dobeše na dopravě, a navíc Aleny Hanákové na kultuře
Petr Nečas má dál svou vládu. Ó, my se máme! Jak dlouho se budeme mít my a zejména Petr Nečas, je však otázkou. O tom, jestli ODS na brněnském kongresu svému předsedovi jen přistřihla křídla, nebo rovnou uřízla ruce, lze zatím jen spekulovat. Jakým směrem se ODS vydala a zda její konání má vůbec nějaký směr, uvidíme teprve za několik týdnů po obměně vlády.
Z toho, co se odehrálo minulý týden v Poslanecké sněmovně, však poněkud mrazí. Překvapivá rezignace tří rebelů, a to zrovna těch, kteří mívali ve straně nemalý vliv, vyvolává otázky, co za to dostali. Jejich interpretaci, že nechtěli složit vládu, a přitom ze zásadových důvodů nemohli hlasovat pro daňový balíček, nikdo z pozorovatelů nevěří. Každopádně se zdá, že pokusy ministra Leoše Hegera o odstranění Marka Šnajdra ze správní rady VZP přinejmenším načas, ale spíše až do voleb, prostě a jednoduše skončily. Zaplacená cena bude v každém případě brzy na světle božím, byť se to obě strany dohody evidentně budou snažit mlžit a krýt. Kdo drží volant?
Je přitom velmi pravděpodobné, že dojde k výrazné obměně vlády tak, aby odrážela novou politickou realitu v ODS a také dominanci Karolíny Peake v pidistraně LIDEM. Mluví se o výměně Alexandra Vondry na obraně, Pavla Dobeše na dopravě, a navíc Aleny Hanákové na kultuře. V centru pozornosti musí být zejména Vondrova židle, protože z jejího obsazení bude jasné, kdo v ODS drží volant. Moc důvodů k nějakým optimistickým vizím přitom není.
Když k tomu přičteme složení nové sněmovní stojedničky držící vládě nos nad vodou, lze se Petru Nečasovi skoro divit, že tuhle káru hodlá táhnout dál. K véčkaři Ottovi Chaloupkovi obžalovanému z korupce a pro korupci odsouzenému exvéčkaři Jaroslavu Škárkovi přibyl také nepravomocně odsouzený odéesák Roman Pekárek. To bude vydařený vrchol volební kampaně, až všichni tři pár dní před otevřením volebních místností nastoupí výkon trestu za účasti televizních kamer z půlky zeměkoule.
Doplňme barvité figurky exministra školství Josefa Dobeše a jeho fungl nového sportovně politického oře, na němž hodlá dělat dál politiku, plus maskota pražské ODS Borise Šťastného bloudícího někde mezi zemí a nebeskými obláčky prebend Tomáše Hrdličky a dostaneme politické obludárium, za nějž by se nemusela stydět ani ta nejvydařenější Kočkova Matějská pouť.
Qui bono Je docela dobře možné, že klíčoví hráči současné vládní koalice ani nepočítají s tím, že s tímhle cirkusem projedou celý zbytek šňůry v současném volebním období. Dost možná jde jen o prosazení kroků, na nichž má příliš mnoho lidí nějaký zájem a pro něž je důležitější složení stojedničky než racionální budoucnost.
Jedním, ne-li jediným důvodem může být definitivní schválení církevních restitucí. Jde o poslední velký přesun majetku, z něhož mohou profitovat nejen církve. Ale i developeři, kteří mají s církvemi smlouvy o smlouvách budoucích, různé firmy spravující majetek, které celkem logicky kvůli nedostatku kvalifikovaného personálu u církví a kongregací dostanou fenomenální kšeft. A také šíbři z lokální politiky, kde se vyjasní situace odblokováním značné části pozemků a může dojít ke zhodnocení polností a luk, jež na první pohled s církevními restitucemi nemají nic společného.
A je jistě pozoruhodné, že církevní hodnostáři v průběhu celé vládní krize neztráceli víru v to, že tentokrát to dopadne. Jistě, víru mají v popisu práce, ale přece jen vznikají určité pochybnosti, zda nebyla posilována nějakými ne zcela veřejnými informacemi.
Premiérovy záruky, zn.: Slíbím cokoli Než ale přijde hlavní rozuzlení, tedy zda vláda nepadne třeba při návratu dnes již zprofanovaného daňového balíčku do Sněmovny, pojďme si zrekapitulovat výhry, porážky, pletichy a neplechy uplynulých dní.
Premiér Petr Nečas se ukázal z jednoho pohledu jako pragmatický politik odhodlaný uchránit si svou moc za každou cenu.
A vzhledem k výsledku nebude jeho tolikrát mu vytýkaná slabost zas až tak pravdivá.
Tentokrát vládní krizi přestál díky zárukám.
Rozdával je jak na běžícím pásu. Úplně nejdříve se na počátku podzimu „osobně zaručil“ prezidentu Václavu Klausovi, že vypořádání s církvemi nepodkročí hranici roku 1948. A jak už bylo naznačeno, o církevní restituce tady jde zřejmě až v první řadě. Po kongresu, který jej potvrdil ve funkci předsedy, se zaručil rebelům ze „svých“ poslaneckých lavic, že nebudou za své činy biti.
Tedy slovy „polepšeného“ Tomáše Úlehly (jenž spolu s Janem Floriánem nakonec vládní balík podpořil): „Slíbili nám, že nebudeme ve straně ostrakizováni.“ Pro trojici poslanců, kteří se vzdali mandátů (Petra Tluchoře, Ivana Fuksu a Marka Šnajdra), platí, že „nedopadnou jako kdysi Vlastimil Tlustý“. Tedy že vzdor vůči vůdci strany nevyústí v jejich konec v propadlišti politických dějin. Nějaká ta záruka se zřejmě musí týkat i Radima Fialy, který sice již pár dní není členem ODS, ale s vládní klikou dokázal hlasovat – konkrétně pro penzijní reformu vrácenou poslancům prezidentem.
Své pak dostal i Boris Šťastný, jakýsi „napůl odpadlík“, který měl s daňovým balíčkem také svůj problém. Šlo mu zejména o progresivní zdanění příjmů nad sto tisíc korun měsíčně. Tomu vedení strany přislíbilo, že „vynaloží všechny síly na to, aby toto opatření platilo jen rok“.
Jaké další garance dostali lidé spojení s VZP a kauzou IZIP – Tluchoř, Šnajdr a také Úlehla?
Co mají slíbeno ti, kdož se vrátili do náruče strany – Úlehla, který ztratil vliv ve zlínské ODS už před posledními obecními volbami, a Florián, kterého do Sněmovny z Prahy 2 vynesla akce „kroužkujeme odzadu“? To ukážou dny a týdny příští.
Zajímavé bude rovněž sledovat, jak Petr Nečas zajistí dodržení záruk daných Karolíně Peake. Té přislíbil, že bude mít vždy magickou „stojedničku“ poslaneckých hlasů pro prosazování vládních návrhů. Zatím se to, zdá se, podařilo. Také jí přísahal na přepsání koaliční smlouvy tak, aby lépe odpovídala zájmům jejího nového uskupení oproti tomu, co si do původního znění prosadily její mateřské Věci veřejné. To sice nemusí být jednoduché, ale zas tak bolestivé to nebude. Nejproblematičtější je slib, že Nečas LIDEM pomůže stvořit poslanecký klub. Na to jim chybějí dva poslanci. Přesvědčí snad ty véčkaře a exvéčkaře, kteří neváhali podpořit vládu při kritických hlasováních minulého týdne, aby přece jen změnili stranickou legitimaci? Milan Šťovíček by si mohl dát říct. Josef Dobeš si zakládá vlastní hnutí, takže ten asi ne, ale zase: nikdy ve Sněmovně neříkej nikdy. Jaroslav Škárka by se Peake asi moc nezamlouval, když sama zkritizovala Pekárka. Elegantní by bylo vyštípat ze Sněmovny znovuprobuzeného novináře Radka Johna. Jeho náhradníkem je totiž ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský, toho času věrný souputník šéfky LIDEM.
Odškrtnuto, splněno?
Petr Nečas zřejmě tímto politickým žonglováním sleduje jediný cíl. Mít punc toho premiéra, který udržel státní finance na uzdě. Schválením daňového balíčku částečně odškrtnuto.
Pro pořádek dodejme, co všechno v něm je. Kromě zprofanovaného zvýšení sazeb DPH pro příští tři roky na 15, resp. 21 procent (od roku 2016 má platit jednotná sazba 17,5 procenta), a „solidárního zdanění“ příjmů nad 100 tisíc sedmi procenty, je zde zrušení stropu na zdravotní pojištění, omezení výdajových paušálů pro živnostníky či zrušení slevy na dani pro pracující důchodce. Také se zvyšuje daň z převodu nemovitosti o jeden procentní bod na čtyři procenta, končí vracení spotřební daně z nafty zemědělcům a srážková daň na peníze v daňových rájích bude 35 procent. Kdy přesně to bude platit, tuší málokdo. Obstrukce levicového Senátu plus případné veto prezidenta může uvedení do praxe posunout za plánovaný leden 2013. A to se ještě nesmí najít nová parta rebelů a udržet se naopak musí křehká podpora „nezávislých“ poslanců.
Nečas pak chce být rovněž vnímán jako ten, kdo dovedl do vítězného konce církevní restituce – k tomu mu chybí jen podpis prezidenta. A také penzijní reformu se zavedením druhého pilíře – to se zdá být splněno díky schválení technické novely minulý týden.
Toto vítězné tažení trochu hořkne při varování hlavního opozičního lídra Bohuslava Sobotky (ČSSD), že až se k moci dostanou oni, druhý pilíř okamžitě zruší. To se pohrne lidí do nově zřizovaných fondů! Těžko se pak divit, že ING Penzijní fond, vedený čerstvě odstoupivším šéfem Asociace penzijních fondů Jiřím Rusnokem, se na druhý pilíř vykašle.
Mi(ni)str kompromisu Celá situace kolem padající vlády plus výsledky kongresu ODS z předminulého víkendu vynesly na výsluní politiky vcelku předpokládaně ministra průmyslu a obchodu Martina Kubu. Nově první místopředseda strany dostal ve volbě dokonce o pár hlasů víc než Petr Nečas. Hlavně se ale ihned vrhl do vyjednávání s neposlušnými poslanci a to, co se nedařilo dva měsíce, se mu jako mávnutím kouzelného proutku povedlo během dvou dní.
Insidery to ovšem nepřekvapilo. Že „se to dohodne“, se říkalo ještě před tím, než kongres ukázal rebelům záda. Nejenže Petr Nečas dostal navzdory prohraným volbám celkem silný mandát, ale Šnajdra a Tluchoře spolustraníci nepustili ani do širšího vedení, tedy výkonné rady.
Martin Kuba alespoň navenek svým „hattrickem“ při odstraňování nepohodlných poslanců splnil, co ve svém projevu požadoval.
Tedy více kompromisů. Jestli poslancům ukázal i svou tvář „zlého muže“ ODS, zatím není známo. Třetí jeho mantrou na sjezdu bylo, že bude oporou předsedovi. Jenže to mu lze stěží věřit. Již před sjezdem říkal: „Na tomto kongresu na předsedu kandidovat nebudu.“ A na kterém ano? Nějaký „kompromis“, jak se Nečase zbavit ve chvíli, kdy se bude Kuba cítit silný v kramflecích, se jistě najde. Trefně poznamenal v rozhovoru pro E15 politolog Bohumil Doležal: „Kdybych měl v zádech Kubu jako Nečas, napsal bych závěť.“
Ambice může podle výsledků kongresu Kubovi trochu nabourat snad jen exministr spravedlnosti a nový řadový místopředseda ODS Jiří Pospíšil. Nejdříve jako jediný dokázal dovést ODS v krajských volbách sice k chabému, ale přece jen k vítězství. Plzeňské hejtmanství mu ale nepřipadne. Na sněmu pak dostal od spolustraníků největší důvěru, asi o sto hlasů více než Kuba. Posílen tímto úspěchem si neformálně v médiích řekl o post místopředsedy Sněmovny. Rozčílil tím nejen očekávaně ČSSD a KSČM, které by si ještě jedno místečko ve vedení Sněmovny chtěly uzurpovat pro sebe, ale také koaliční partnery TOP 09 a LIDEM, kteří zase nevidí důvod, proč by v tomto orgánu měli hrát druhé (a v případě LIDEM žádné) housle.
A tak protože poslanec Pospíšil nemá v zásadě do čeho píchnout (kromě opatrování majetku Medy Mládkové), přihlásil se k tomu, aby z místopředsednického postu mohl opečovávat regionální buňky své strany. Rozuměj: budovat si širší základnu podpory než jen ve svém Plzeňském kraji.
Ať se do popředí dostane mistr kompromisů, nebo odstrčený ministr, jedno je zřejmé už teď. Petr Nečas dostal jak ve straně, tak ve vládě poslední příležitost něco dokázat. Šance, že by za dva roky znovu usedl ve Strakově akademii, se rovná bezmála nule. Že mu kongres v témže roce opět řekne „veď nás“, je také velmi nepravděpodobné.
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz Adam Junek • junek@mf.cz
