Češi už teď recyklují jak vzteklí a až obce povinně zřídí hnědé kontejnery, zase o nějaké to procento povyskočíme a naši politici se s námi mohou pochlubit v Bruselu.
S čím se ale chlubit nemůžou je smutný pohled na osud odpadků, které končí na skládkách. Tam v lepším případě jímají metan z tlejícícho odpadu, obyčejně tu ale jen osamělý bagrista přerovnává velehory bizarní zapáchající směsi. Když zafouká, mohou místní místo hledání kešky hrát hru na měření doletu obyčejného mikrotenového pytlíku.
Rychlé tužky nemají k dispozici žádné věrohodné měření, jistě to ale hezkých pár kilometrů bude. Skládkování je přitom tvrdý byznys, který má svou lobby. Ta pravidelně bombarduje novináře zprávami o tom, že spalovny (v Česku jsou slovy tři) smrdí, jsou drahé a neekologické. A najímá si k tomu armády specialistů na PR, kteří vymýšlejí návodné otázky typu „Chcete platit víc za odvoz odpadu?“
Hnědé kontejnery jsou jistě fajn. Skutečná revoluce plánu odpadového hospodářství (tak se nový dokument ministerstva jmenuje) ale nastane až tehdy, když podnikání skládkových firem v Česku přestane být stejně nesnesitelně lehké, jako je igelitový pytlík povlávající ve větru.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:
