Komunističtí voliči v zádech úspěšných podnikatelů
Bývalý motocyklový závodník v místní garáži svařil před čtrnácti lety svůj první minibike a od té doby jich jeho firma vyrobila už přes sto tisíc. Prodává je po celém svět. Bývalým manažerům velkého podniku ve městě se nezdálo, jak s ním majitel nakládá, a tak před dvanácti lety odešli od měřicích přístrojů a začali potahovat volanty kůží. Dnes pro ně potahuje tři sta zaměstnanců a volanty dodávají pro automobilové koncerny Audi, Toyota, Jaguar a Volskwagen. Letos si fabriku, jejímiž dříve byli zaměstnanci, koupili. Umělecká litina bývala pýchou města, slévárny sice skončily v konkursu, ale v jejich prostorách jsou nádherná litinová kamna či litinové okrasné mříže odlévány dál v malé soukromé firmě. Tito lidé a tyto firmy ukazují, že navzdory všeobecné skepsi, publikovaným katastrofám, podvodům a neúspěchům si život umí najít cestu. Podobné příběhy bychom zřejmě mohli najít v mnoha českých a moravských městech, my jsme si vybrali Blansko.
Hřištěm proti komunistům.
Na okraji Moravského krasu, třicet kilometrů severně od Brna, pracovala za minulého režimu většina z 21 tisíc obyvatel ve dvou podnicích: v ČKD Blansko a v Metře Blansko. Ekonomická transformace devadesátých let zasáhla oba tyto podniky stejně jako většinu ostatních velkých firem. i když nově založené společnosti zvládly většinu u
volněné pracovní síly pohltit (nezaměstnanost ve městě kopíruje celorepublikový průměr) nespokojených s polistopadovými poměry žije v Blansku zřejmě hodně. Alespoň to naznačují výsledky komunálních voleb, ve kterých komunisté stabilně získávají výrazně více procent hlasů, než je v České republice obvyklé. V Blansku komunální volby 1994, 1998 i 2002 vyhrála KSČM, pokaždé získala více než čtvrtinu všech hlasů. Pozici starosty ani místostarosty však přesto nezískala, protože ostatní strany se spojily do koalice proti ní.
V Krasové, vesnici ležící několik kilometrů jihovýchodně od Blanska, v níž komunisté také vyhrávali, má chalupu spolumajitel Dopravních staveb Brno Vlastimil Chládek. Ve vsi tráví více času než v moravské metropoli, a tak se také začal starat o život v ní. „Když pořád vyhrávali komunisté, řekl jsem, že i když sám nekandiduji, mám také volební program: Pokud vyhrají nezávislí, postavím sportovní hřiště a za korunu ho převedu na obec,“ říká Vlastimil Chládek. Nezávislí vyhráli, místní chodili na brigády a od roku 1998 má vesnice se dvěma stovkami obyvatel víceúčelové hřiště (na tenis, volejbal, nohejbal, basketbal, fotbálek) s umělým povrchem.
Krasová ovšem nemá jen nádherné sportoviště včetně sprch a malé tělocvičny, ale také opravené komunikace a nový rybníček na místě bývalé skládky. V devadesátých letech byla napojena na sítě plynu, vody a kanalizace. Obec přitom není zadlužená a na účtu má přes milion korun. Zřejmě největší zásluhu na tom má tahoun vesnice, starosta Václav Vágner. „Když se podaří získat nějaké dotace, třeba na opravu silnice a chodníků, tak nakoupíme většinou jen materiál a hodně práce uděláme brigádnicky. Vysvětluji lidem, že tím pracují vlastně na svém, že pomáhají tomu, abychom žili v hezké vesnici,“ říká starosta. Sám si za práci starosty nenechává vyplácet žádný plat.
I světový šampionát.
Sportem Blansko žije více než jiné okresy v České republice. Ladislav Trubák, místopředseda sportovní komise při městské radě v Blansku, spočítal, že každý třetí obyvatel Blanska je organizovaný sportovec. Místostarosta a zároveň trenér hokejistů APOS Blansko Jindřich Král je pyšný na množství sportovišť, které město nabízí: „Kromě tradičních hřišť, na nichž se může hrát fotbal, tenis nebo volejbal, a koupaliště a plaveckého stadiónu máme také hokejový stadión, hřiště na baseball, kuželkářskou hernu, v níž se konají i mistrovství světa, nebo asfaltovo-betonovou dráhu pro dálkově ovládané modely autíček.“
Na kraji Blanska, přímo u příjezdové cesty od Brna, stojí squashové centrum se čtyřmi kurty. Na vchodových dveřích je přilepená cedule, že o prázdninách mají děti squash zdarma. Majitel centra Vlastimil Chládek vysvětluje, že motiv k tomuto kroku leží hluboko v jeho dětství: „Dobře si pamatuji, že když jsem byl malý kluk, tak o prázdninách byl hezký ten den, když nám správce fotbalového hřiště půjčil kopačák. Sport mi v životě hodně dal a já mu to alespoň takto vracím.“ Jeho další sportoviště vzniká nad zámkem. Před čtrnácti dny, kdy byl týdeník EURO v Blansku naposledy, to stále ještě byla jen betonová plocha s narovnanými hromadami cihel, ale Chládek je přesvědčen, že v říjnu tu otevře bowlingové centrum se šesti drahami.
Vodní elektrárny pro Asii.
„Privatizace podniku ČKD Blansko, hlavního strojírenského a slévárenského závodu v regionu, skončila nešťastně. Majitelé vzešlí z druhé vlny kuponové privatizace nezvládli restrukturalizaci a podnik prošel dlouhým a složitým konkursem. Ve fabrice se ale dále vyrábí, byť počet zaměstnanců klesl z původních 4500 na méně než čtvrtinu,“ říká o bývalém hlavním zaměstnavateli v regionu místostarosta Jindřich Král. ČKD Blansko stále nabízí strojírenské výrobky pro hydroenergetiku a velká obráběcí centra (těžké svislé soustruhy), ale o jeho bývalém významu dnes svědčí jen rozsáhlé areály s továrními budovami na jižním okraji města.
Koncem devadesátých let koupila majetek z konkursní podstaty společnost Cash & Capital, která ho před dvěma roky prodala společnosti Arthur Bradley & Smith, pro níž tuto investici financuje a spravuje slovenská finanční skupina z Prahy J&T. Roman Kocián, manažer J&T a člen představenstva ČKD Blansko Strojírny, uvádí, že skupina J&T má navíc opční právo na nákup akcií blanenských strojíren.
Noví majitelé získali ztrátový podnik (minus 71 milionů Kč za rok 2003) s neúplnou půl miliardou ročních tržeb a necelou tisícovkou zaměstnanců (723 v loňském roce). Mladí finančníci jsou přesvědčeni, že těžké strojírenství má před sebou slušnou perspektivu, pokud se dostane na asijské a africké trhy. „V Evropě již stojí hodně vodních elektráren, což je klíčový segment pro naši produkci, a moc nových se budovat nebude. Ale v Číně či Indii je z hlediska Evropy sotva polovina dvacátého století, tam je každý rok vypsáno mnoho zajímavých zakázek,“ říká Roman Kocián.
V první fázi se plánuje snížení nákladů, čímž by se při stejné výši tržeb jako v loňském roce firma dostala letos do kladných čísel. „Šetříme ve třech oblastech. Zaprvé v osobních nákladech - od října jsme propustili už 121 lidí, většinou technicko-hospodářské pracovníky a režijní dělníky. Odborné dělníky si držíme. Například jsme sestěhovali veškerou administrativu do jedné budovy, a mohli jsme tak propustit dvě listonošky, které nosily vzkazy. Zadruhé snižujeme režijní náklady, vyměnili jsme například dodavatele elektrické energie. Původně jsme elektřinu brali od Jihomoravské energetiky, nyní odebíráme od Severomoravské energetiky. Tím jsme uspořili tři miliony ročně. Nebo jsme vyměnili dodavatele technických plynů Linde za Siat. A zatřetí vyjednáváme nové smlouvy s dodavateli materiálů, například odlitků, které přestavují padesát až šedesát procent v hodnotě zakázky. Dosahujeme snížení cen o pět až deset procent a prodloužení doby splatnosti,“ vysvětluje strategii na nákladové straně Roman Kocián.
Propuštění pracovníci nacházeli práci jednak u nových firem, které navázaly na výrobní program ČKD (například OMOS – opravy a montáže obráběcích strojů), ale také u společností z jiných oborů. „Někteří nadále pracují v Blansku, třeba u firmy Steko, která se věnuje kovovýrobě (například krbů), nebo u výrobce dveřních systémů Trido. Jiní dojíždějí do Brna, kam se dá dostat velmi pohodlně vlakem, neboť Blansko leží na železničním koridoru Moravská Třebová – Brno,“ říká Jindřich Král. Jeho slova potvrzuje Vlastimil Chládek: „U nás v Dopravních stavbách Brno pracuje mnoho lidí odsud, bývalých zaměstnanců ČKD. Jsou to velmi šikovní dělníci.“
Největší současná zakázka ČKD Blansko Strojírny je generální oprava soustrojí vodního díla Dalešice. V tendru, který vypsalo Povodí Vltavy na novou turbínu pro Vraňanskou vodní elektrárnu sice firma neuspěla, ale generální ředitel ČKD Blansko Miroslav Klose je přesvědčen, že další zakázky přijdou.
Pětitunová bronzová plastika.
V rámci konkursu funguje 2. Slévárna Blansko, dříve součást ČKD. „Je to jedna z nejkomplexnějších sléváren v České republice a na trhu nyní po slitině vzrůstá poptávka. Jenže konkursní řízení se již táhne dva roky, konec je v nedohlednu, a to výrazným způsobem omezuje její možnosti,“ říká místostarosta Jindřich Král. Uměleckého lití, které patřilo k chloubě její produkce, se před dvěma lety chopil Antonín Paděra. Založil firmu Umělecké lití Blansko a s bývalými dělníky 2. Slévárny a v nájmu v jejích prostorách se věnují umělecké litině.
Litinovými sochami je ozdobeno celé město - na Wanklově náměstí, v zámeckém parku, ale například i u brány před hlavní budovou ČKD. Svoji expozici má umělecká litina i v městském muzeu. Nádherná kamna různých typů a velikostí, ozdobné mříže, sochy, držáky na deštníky.
Paděrova firma vyrábí kandelábry, lucerny, schodiště, sochy, dveřní kování, klepadla, kamna, ozdobné sloupky či odpadkové koše z litiny, bronzu i mosazi. Většinou jde o zakázkovou výrobu. Zákazník si například přinese stará kamna a odnese si podle nich zhotovený nový odlitek. „Z ekonomických důvodů ale také vyrábíme komerční odlitky a letos jsme zkušebně otevřeli obchod ve Křtinách s odlitky s náboženskou tematikou,“ říká Vladimír Vrtěl, vedoucí výroby Uměleckého lití. Firma zaměstnává 33 lidí a její roční obrat dosahuje 33 milionů korun. „Naší největší zakázkou je nyní bronzová plastika pro rakouskou firmy Strabag, která bude pět metrů vysoká a vážit bude 5,5 tuny,“ dodává vedoucí výroby Vrtěl.
Stamiliony za menší pakárnu.
Metra Blansko, další bývalý významný podnik v regionu, prošel obdobným vývojem jako ČKD. Na její historii navazují jak firmy se zahraniční majetkovou účastí (Celestica), tak ftuzemských vlastníků SKS (výrobce elektrotechnických zabezpečovacích systémů) nebo Čemebo (výrobce plošných spojů). Společnost s původním názvem a v původních prostorách, byť s velmi omezeným výrobním programem, stále funguje. Od letošního jara ale změnil majitele rozhodující balík akcií Metry. Od finanční skupiny Penta Finance je získal holding APOS. Do budovy se tak oklikou vrátilo sedm bývalých zaměstnanců Metry Blansko, kteří ji opustili před dvanácti lety. A postupně do areálu Metry přestěhovávají všechny části svého holdingu.
„Všichni jsme byli v Metře na poměrně významných postech, ale protože jsem si mysleli, že se ubírá špatným směrem, založili jsme si vlastní firmu APOS Blansko, s. r. o. Začali jsme podnikat v oblasti zahradního nábytku a také jsme začali potahovat volanty kůží. To nám poradili známí z Prahy, kde se tato výroba rozjížděla,“ vzpomíná na začátky ředitel pro technický rozvoj a investice APOS Jiří Zouhar.
Firma se během let vyprofilovala do čtyř podnikatelských aktivit. První je - pod hlavičkou původní firmy APOS Blansko - výroba pokladních boxů, které dodává do supermarketů po celé Evropě. Zouhar říká, že jejich kasami jsou vybaveny všechny významné obchodní řetězce v České republice s výjimkou Tesca. Letos jich APOS vyrobí šest tisíc kusů. Druhou aktivitou je firma ABL Letovice, která vyrábí plechové regály do obchodů a zásobuje tedy stejné klienty jako APOS. Třetí je nejstarším a nejvýznamnějším byznysem skupiny. APOS Auto pošívá automobilové volanty kůží. „Nyní jich děláme tři a půl tisíce denně, čili z malinkého byznysu se stal dost velký. Vyrábíme pro celý sortiment Audi, pro špičkové vozy koncernu Volkswagen, a dále ještě pro Toyotu, Jaguar a Rover. Pro mladoboleslavskou Škodu Autu dělají známí v Praze,“ říká Zouhar. Roční tržby APOS Auto dosahují téměř devíti set milionů korun, na čemž pracuje tři sta zaměstnanců, většina ze zahraničí: Mongolové, Kirgizové, Ukrajinci, Rumuni. „Naši lidé nechtějí pracovat. Stále máme na úřadu práce vyvěšenou poptávku po další zhruba stovce zaměstnanců,“ konstatuje Zouhar. Na námitku, že nejde zřejmě o moc zajímavou práci, dodává: „Znám mnohem větší pakárnu, než je pošívání volantů. To je, dá se říct, umělecká práce. Vy se smějete, ale udělat volant krásně, to je výsledkem šikovnosti lidí. To není rutinní činnost, každá kůže je trošku jiná.“
Problémem však nemusí být nechuť místních lidí pracovat. Vždyť Vlastimilu Chládkovi se na konkurs na šest míst do budovaného bowlingového centra přihlásilo padesát lidí. Odrazovat mohou spíše nízké mzdy, které APOS dělníkům platí. Padesátiletý muž, který pro firmu pracuje mnoho let, s necelými dvanácti tisíci hrubého není výjimkou. Mezi místními se také ví o komunistické minulosti majitelů APOS, někteří z nich byli i placenými funkcionáři KSČ.
Perspektivní artikl.
Letos skupina těchto tří firem – APOS Blansko, ABL Letovice a APOS Auto - koupila rozhodující balík akcií Metry Blansko, která dělá revizní měřící přístroje, tachografy a řídící systémy pro pletací stroje. Největší část její výroby ale zahrnují kooperace pro výrobce tiskáren Lexmark, pro něž montují cartridge, zásobníky s tiskařskou barvou. „Chceme, aby Metra měla vlastní výrobní program. Dnes stojí a padá s kooperacemi a vlastního výrobního programu má jen dvacet procent z celého objemu. Během tří let tento poměr chceme obrátit. Do Metry chceme přinést elektronické obchody. Zakládáme obor, který by měl najít uplatnění v horizontu tří až pěti let. V obchodních řetězcích se zcela změní obraz obchodu, jak ho nyní známe, a elektronika v tom bude hrát hlavní roli. Identifikace zboží, skladování zboží, kasírování, vše by mělo vypadat jinak,“ říká technický ředitel Zouhar.
Obchodní ředitel Ladislav Nečas popisuje, jak si představuje podobu hypermarketu za pět let: „Zboží bude označeno elektronickými čipy, což umožní další racionalizaci v řízení obchodu. Informace, kde je kolik a jakého zboží, bude stále okamžitě k dispozici. U pokladny nebude kupující vyndávat zboží na pokladní box a pokladní nebude číst scanerem ceny z čárkového kódu, ale čipy na zboží budou automaticky komunikovat s pokladnou, takže jenom přijedete s košíkem k pokladně, která okamžitě automaticky vystaví účet. A pokud budete platit kartou, tak tam nebude ani pokladní. Carefour ve Francii a velké řetězce Polsku chtějí ještě letos začít s elektronickými cenovkami zboží, které umožňují rychle a snadno měnit ceny od jednoho počítače v centrále. Další oblastí aplikace myšlenky elektronického obchodu budou informace pro kupující, které se nyní distribuují formou letáků.“
Roční tržby celého holdingu, ke kterému patří ještě Hotel Koupaliště v Letovicích a jenž dává práci patnácti stovkám lidí, dosahují 1,7 miliardy korun. Zisk vlastníci zveřejnit odmítají. „Výši zisku bych nerad prozrazoval, v tomto regionu se všichni moc znají,“ říká Zouhar.
Číňani kopírují ojeté pneumatiky.
Dříve jezdil Pavel Blata motocyklové soutěže, v roce 1990 začal v garáži vyrábět minibiky. „Pamatuji si, jak jsem si při svařování třetího rámu říkal: až mi jich tady v garáži bude stát deset, tak to už bude sériová výroba,“ vzpomíná na začátky Pavel Blata. Dnes ve firmě Blata pracuje přes sto lidí a kromě minibiků dělají i benzínové koloběžky. Firma ročně vyrobí dvacet pět tisíc kusů jednostopých vozítek a připravuje se na velkou motorku. Většinu výrobků exportuje: padesát procent prodá ve Spojených státech, čtyřicet v Evropě a přibližně deset procent na Novém Zélandu, v Austrálii a Japonskü. Pro Českou republiku je určeno jedno procento Blatovy produkce.
Minibiky z Blanska se však nejen prodávají ve čtyřech kontitentech, ale již také byly okopírovány výrobcem v Číně. “Bránit se proti tomu je strašně těžké a stojí to velké peníze. Mnohdy však Číňani vypadnou sami nekvalitní výrobou, čínské motorky se našim velmi podobají a z větší vzdálenosti jsou naprosto identické, ale jsou nekvalitní a dlouho nejezdí. Prodávají se ovšem velmi lacino, za nižší cenu, než kolik stojí materiál. Čínská firma naše minibiky okopírovala i s ojetou pneumatikou, a tak novou pneumatiku vyrábí již jako ojetou,“ říká Pavel Blata.
Fantastický úspěch tohoto českého výrobce je ještě podtržen přesně opačnou filozofií, než jaká je nyní v byznysu v módě. Žádný outsourcing. „Chceme si vyrábět všechno sami. Když jsme začínali, tak například pneumatika na minibike od specializovaných firem přišla na 600 korun, stejně tehdy na auto. Tak jsme si začali sami vyrábět pneumatiky, a také hadice a všechny další výrobky z gumy. Pneumatika nás potom vyšla na 150 korun,“ vzpomíná Pavel Blata. „Někdy jsme k tomu byli i donuceni. Například válec jsme si chtěli nechat vyrábět v Německu. Němci byli ze zakázky nadšení, ale řekli, že jim výroba bude trvat rok. Tak dlouho jsme si ale nemohli dovolit čekat, proto jsme si vyvinuli vlastní technologii a vyrábíme si válce sami. Fungují nám, několikrát jsme už s nimi vyhráli mistrovství Evropy,“ dodává.
Vyrábět si pokud možno všechny potřebné díly vlastní silou se firmě Blata osvědčilo. Nezatěžuje to sklad, snazší je kontrola kvality. „Když si necháváte dodávat nějaké součástky od jiné firmy, tak musíte mít velký aparát na kontrolu přijatého zboží. A když zboží nepřijde včas, nebo je nekvalitní, tak stojí celá montáž. Vím, že se to dá ošetřit smlouvami, ale to jsou zase další náklady,“ konstatuje Pavel Blata.
Úspěch a víru v další expanzi firmy Blata dokumentují dvě zásadní rozhodnutí jejího majitele, které výrazně změní tempo vývoje. Prvním je plán na výstavbu nového areálu v blanenské průmyslové zóně, jehož rozpočet dosahuje téměř jedné miliardy korun. Po jeho dokončení v roce 2010 by mělo z továrních linek sjíždět sto tisíc motorek ročně. Druhým je právě ohlášený vstup do seriálu závodů Moto GP - tedy do obdoby formule 1 mezi motorkami - s vlastním strojem. Rok v této soutěži přijde na desítky milionů korun. Za rozhodnutím však není jen vášeň bývalého závodníka, ale také pýcha, že „běžný minibike mohou Číňani okopírovat, ale motorku pro takovou soutěž nepostaví“. Jednostopé mašiny s čtyřtaktním motorem o obsahu 999 cm3 v ní dosahují rychlosti až 355 km v hodině. Blata sám nikdy takto rychle nejel a už by se to prý neodvážil zkoušet.
To je ta spálená země.
Blansko není přitažlivé jen řadou sportovišť a zajímavými firmami, ale také unikátním jeskyním komplexem v Chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Nejhlubší propast v České republice Macocha, ponorná říčka Punkva, Kateřinská a Sloupsko-šošuvské jeskyně, lesy a církevní památky v okolí (například Křtiny) lákají desítky tisíc návštěvníků ročně. Významným podnikatelem v Moravském krasu je akciová společnost S.M.K. (Společnost pro Moravský kras), která vlastní lanovou dráhu na Macochu, dopravu pro Moravský kras a hotel Skalní mlýn. A právě v ubytovacích kapacitách je asi největší slabina dnešního Blansko. Přiznává to i místostarosta Jindřich Král: „V hotelové vybavenosti jsme trochu pod standardem. Kromě Skalního mlýna je k dispozici ještě hotel Panorama a hotel Macocha, ale to je vše, co může Blansko v průměrné – tříhvězdičkové - kvalitě nabídnout. A ve vyšší kvalitě už vůbec nic, zákazníci hledající luxusnější hotely musejí dojet do Brna.“ Před lety tu byl na návštěvě prezident Václav Klaus, tehdy ještě jako předseda Parlamentu. A při partii šachů ironicky komentoval, že to je ta spálená země. Před blanenským squashovým centrem je v chodníku zapuštěná velká šachovnice a na ní třicet dva půlmetrových figur. Každý, kdo jde kolem, si zde může zahrát šachy. Vlastimil Chládek, majitel squashového centra, je také vášnivým šachistou. Figury nejsou přivázány řetězem, nehlídá je žádný kamerový systém, na noc se neuklízejí pod střechu a přesto je nikdo neukradl. „Jsou tu už pět let. Nejsme tak špatní, jak si o sobě myslíme a říkáme. Musíme si více věřit. Lidé v České republice jsou dobří,“ říká Chládek u pouličních šachů, na kterých před lety sehrál partii s Václavem Klausem.
