Zemanova přísná rozpočtová direktiva zůstává zatím bez odezvy V klíčových otázkách života země se vůdcovství projevuje určením jasné linie. Zda jít vpřed, případně takticky ustoupit na východ či na západ je méně podstatné než jednoznačnost direktivy. V případě příprav státního rozpočtu na příští rok prezident republiky Miloš Zeman vytyčil podmínky, za nichž rozpočet opatří svým podpisem, ve značném časovém předstihu.
V jeho pojetí, které je lidu přístupné vystižením žádoucího ekonomického vývoje, jenž ho zároveň nastartuje, má spotřeba vlády růst pomaleji než spotřeba obyvatelstva. A ta zas méně než investice.
Jelikož sněmovna v prvním čtení návrh státního rozpočtu schválila a rozpočtová obálka je určena (stomiliardový deficit při příjmech 1,119 bilionu korun a výdajích 1,219 bilionu), tažme se, zda byla podmínka vrchního velitele dodržena. Už základní tabulka makroekonomických předpokladů, na nichž je rozpočet postaven, naznačuje, že to nebude tak zcela jednoznačné.
Predikce totiž počítá s růstem spotřeby vlády ve stálých cenách o 1,6 procenta, zatímco spotřeba domácností má růst o 1,4 procenta. Tvorba hrubého fixního kapitálu by však měla stoupnout podstatně rychleji – o 3,5 procenta, a bude tedy patřit k faktorům, jež by měly ekonomický růst v Česku táhnout vzhůru. Je ovšem třeba podotknout, že spotřebu domácností a investiční aktivitu státní rozpočet i vláda ovlivňují pouze částečně, jelikož příjmy obyvatelstva nejsou (naštěstí) pouhým saldem daní a transferů obyvatelstvu, zprostředkovávaným přes veřejné rozpočty. Zejména investice soukromého sektoru jsou mnohonásobně vyšší než rozpočtované kapitálové výdaje.
Jelikož vláda tvrdila, že na poli investiční aktivity přinese jasný obrat oproti politice svých předchůdců, má smysl se na kapitálové výdaje podívat v delší časové řadě a trochu rozpitvat i jejich strukturu. Když se v tom začnete šťourat, nevypadá to s plněním prezidentské direktivy už vůbec dobře.
Návrh rozpočtu na příští rok počítá s meziročním navýšením kapitálových výdajů o 1,3 miliardy korun na celkových 75,6 miliardy, tedy o 1,75 procenta. Což je podstatně nižší dynamika než v případě očekávaného nominálního růstu českého HDP. Přitom z fondů EU a FM (finančních mechanismů) má být hrazeno 34,9 miliardy, přičemž 40,7 miliardy půjde z „vlastní“ kapsy. Což je ovšem hodně vysoká závislost veřejných investic na evropských penězích. My prostě již spoustu let nejsme schopni pro investice vytvářet jakýkoli akceptovatelný fiskální prostor ve vlastních rozpočtech. Co ale s námi „závisláky“ bude, až bruselské prameny vyschnou? Ať srovnáváte vládní kapitálové výdaje, jak chcete, musíte konstatovat, že řadu let postupně klesaly a nyní se jen váhavě odrážejí od dna. Není pochyb o tom, že i za Andreje Babiše bude čerpání zřejmě vyšší tak, jak budou „zapojovány nespotřebované nároky“ z předchozích let, což se ve velkých objemech dělo i za Kalouska (v roce 2013 v makroekonomicky významném rozsahu 34,4 miliardy korun, což je skoro jedno procento tehdejšího HDP).
Další věc, které si hlava státu může povšimnout, je, že výdaje na běžný provoz sice vzrostou pomaleji než kapitálové výdaje (jen o půl procenta), ale na vlastní provoz si centrální úřady na příští rok přihodily docela impresivních 15,6 procenta. Výčet splněných slibů koaliční vlády, pokud jde o transfery obyvatelstvu, sociální výdaje a další opatření typu zavedení druhé snížené sazby a zrušení poplatků ve zdravotnictví (s jedinou výjimkou) je dlouhý. V součtu byl samozřejmě vysokým násobkem onoho zvýšení kapitálových výdajů o 1,3 miliardy.
Že to do budoucna zakládá i potenciálně nákladnou podmíněnou závislost na zvolené cestě, snad není třeba rozvíjet. Rozhodně bude zajímavé sledovat, jak se se svojí nevyhnutelnou podmínkou při pohledu na hotové rozpočtové dílo nakonec vyrovná hlava státu.
O autorovi| MIROSLAV ZĺME NńK zamecnik@mf.cz
