Centrální řízení energetiky nezaniklo
Základním materiálem, kterým se Česká republika řídí před vstupem do Evropské unie, je Národní program přípravy ČR na členství v EU. Dohoda o přidružení České republiky k Evropskému společenství byla uzavřena již 4. října 1993, avšak vyjednávání v oblasti energetiky bylo zahájeno až v roce 1996 a bude pokračovat až do vlastního vstupu. Z pohledu upřesňování vzájemných vztahů lze konstatovat, že screeningová jednání budou eskalovat tak, aby ještě před naším přijetím byly všechny otázky vztahující se k energetice vyřešeny. Screeningová jednání jsou ze strany Evropské unie vnímána jako pracovní, na kterých je možnost posoudit, zda budeme schopni přijmout a aplikovat závazné dokumenty do svého právního řádu. Odborníci mají šanci. Na bruselských schůzkách nás zastupuje za oblast energetiky ministerstvo průmyslu a obchodu pod patronací ministerstva zahraničních věcí. Obě ministerstva jsou oficiálními partnery pro Evropskou unii, respektive pro evropské komisaře v Bruselu. Odborná energetická veřejnost má možnost, aby se v doprovodných programech podílela i na činnosti nevládních bruselských institucí z oboru energetiky. Znalost podnikatelů a nevládních institucí může v kombinaci s vládními a ministerskými úředníky kladně přispět k vyřešení některých problémů v energetice, protože je z praktického života znají lépe než státní zaměstnanci. Tuto možnost například využili v únoru 1999 generální ředitelé elektrodistribučních společností (REAS) pod patronací Euroenergy a následně v Bruselu otevřel svou kancelář ČEZ. Bílá kniha základem. Na screeningu se mimo jiné projednávají záležitosti, které bezprostředně souvisejí s přípravou a aplikací předpisů unie do českého právního řádu.
- *K hlavním bodům patří:**
- zda česká strana má k dispozici předpisy EU, které se týkají energetiky,
- upřesňování pojmů a výrazů do té doby v českém právním řádu nepoužívaných,
- diskuse o závaznosti jednotlivých předpisů,
- požadavky Česka na unii týkající se pomoci při apli–kaci transformovaných předpisů, a to jak z organizační, tak finanční stránky,
- požadavky na komisaře EU o uznání odchylek a přechodných období k některým závazkům, které musí být naplněny při vstupu.
K základním dokumentům při přípravě na členství v unii patří mnoho aktů. V první řadě jde o takzvané Situační zprávy, které jsou de facto sektorovými analýzami, ze kterých vyplývá, jaký je stav současné české energetiky a jak je připravena na vstup do unie. Souběžně s těmito zprávami zpracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu materiál pro vládu pod názvem Poziční dokument za oblast energetiky, který byl vládě předložen 13. února 1998. V něm byl mimo jiné popsán rozdíl mezi naší a evropskou energetickou legislativou. Podkladem pro zpracování pozičního dokumentu byla Bílá kniha Komise evropského společenství o přípravě zemí střední a východní Evropy do EU. Jedním z vrcholných dokumentů unie, týkající se mimo jiné i vyhodnocení úrovně harmonizace právních předpisů uchazečů o vstup do společenství, byla takzvaná Agenda 2000. Evropská rada uložila prostřednictvím tohoto dokumentu povinnost Evropské komisi, že bude průběžně sledovat připravenost uchazečů a vyhodnocovat ji.
Deformace cen.
Evropská unie ve smyslu závazku vyplývajícího z Agendy 2000 zpracovává minimálně jedenkrát ročně pravidelné hodnocení o vývoji uchazečů o členství. Hodnotící zpráva kriticky poukazuje na skutečnost, že Česko musí věnovat větší pozornost přípravě na své zapojení do vnitřního trhu s plynem a elektřinou, vytváření povinných zásob ropy a ropných produktů a napravit diskriminační přístup k energetickým sítím (Transgas, ČEZ, distribuční společnosti). Současně bruselští komisaři zdůrazňují nutnost pečlivě zvážit veškeré bezpečnostní a ekonomické aspekty ve vztahu k plánované modernizaci jaderné elektrárny Dukovany. Upozornili rovněž na zatím přetrvávající deformaci cen elektřiny a plynu mezi průmyslem a domácnostmi. V oblasti uhelného a jaderného sektoru se komisaři domáhají průhledného financování programů na útlumy a těžbu. Tak chtějí zamezit neprůhlednému toku peněz mezi útlumem a těžbou, a tím nepřímým dotacím na těžbu energetických surovin.
Brusel ve zprávě vyjádřil uspokojení nad pracemi, které souvisejí se sbližováním českého a komunitárního práva. Mimořádné uspokojení vyjádřili bruselští komisaři s oblastí jaderné legislativy.
Složitá jednání.
Na podzim v letech 1998 a 1999 se uskutečnila screeningová jednání, která patřila k nejsložitějším v historii expertních vyjednávání v oblasti energetiky. Výstupem z nich je závazek, že hlavním úkolem pro českou stranu je dokončit soulad právní úpravy pro energetiku s právní úpravou v Evropské unii. Česká delegace požádala o udělení přechodného období pro oblast při otevírání vnitřního trhu s elektřinou a plynem (prodloužení termínů na zavedení trhu ve smyslu směrnic 96/92 ES a 30/98 ES) a při vytvoření po–vinných rezerv ropy a ropných produktů. Evropská komise se k požadavkům vyjádřila zdrženlivě a požádala o jejich písemné zdůvodnění. Česká strana následně odůvodnila, proč požaduje přechodná období při otevírání vnitřního trhu s plynem a elektřinou a specifický přístup při zajišťování devadesátidenních zásob ropy a ropných produktů.
Nediskriminační pravidla.
Vyplývá z toho, že Česká republika uvažuje zcela vážně o vstupu do unie a že stojí v oblasti energetiky před náročným úkolem harmonizovat podmínky pro podnikání v tomto odvětví s její legislativou. Tedy vytvořit shodné podmínky, jaké již má Evropská unie zavedeny pro vnitřní trh s elektřinou a plynem. Především je nutné, jak již bylo naznačeno, implementovat směrnice č. 96/92 ES a 98/30 ES o společných pravidlech pro vnitřní trh, a vytvořit tak pravidla pro zavedení konkurence do tohoto odvětví.
Tato potřeba je v souladu s přijatou energetickou politikou České republiky a s návrhem nového energetického zákona, který vyžaduje vytvořit nediskriminační podmínky a zavést soutěž všude tam, kde je to technicky a ekonomicky účelné. Stanovení transparentních a nediskriminačních pravidel pro fungování české elektroenergetiky a plynárenství a jasná role energetického regulačního úřadu jsou nezbytnou podmínkou, která musí být splněna před dokončením privatizace a otevřením trhu. Součástí je i nutnost narovnat deformované ceny plynu a elektřiny mezi jednotlivými kategoriemi zákazníků a odstranit křížové dotace. Je pravděpodobné, že v souvislosti s narovnáním cen a odstraněním křížových dotací bude muset vláda zavést sociální dávky, a to zejména pro příjmově slabší domácnosti. Bez takového konsenzuálního politického rozhodnutí nelze očekávat úspěšné a efektivní fungování celého liberalizovaného systému, naopak je zřejmé, že by se objevily námitky ze strany Bruselu.
Předpokládám, že v souladu s energetickou politikou a s návrhem nového energetického zákona bude naším cílem být rovnocenným partnerem současným členům EU. Má–li být konkurenční prostředí na trhu s energií efektivní, je nutné, aby pravidla soutěže byla systematická a trvalá. Konkurence přímo vyžaduje řadu dílčích, avšak závažných rozhodnutí, která musí být vzájemně provázána, aby nenastal v některých fázích nestability tohoto odvětví kolaps. Cílem transformace energetiky je předpoklad ke zkvalitnění služeb, ke zvýšení efektivnosti výroby, přenosu a distribuce, a to vždy ve prospěch konečných zákazníků a za přijatelnou cenu.
Problematické ceny.
I když se zdá, že v České republice zanikla centrálně řízená energetika, tak je to jen fikce. Zatím byl energetický sektor privatizován jen částečně, což by tolik nevadilo. Ale hlavně vzhledem k současným zákonům a formě cenové regulace zůstává až na oblast teplárenství a palivového sektoru energetika centrálně řízená. Právě elektroenergetika a plynárenství jsou prostřednictvím cen silně centrálně řízeny a bohužel musím konstatovat, že dost nevýhodně, a to jak pro konečné zákazníky, tak pro vlastní energetiku. Zatím uměle regulované ceny totiž nevystihují oprávněné náklady a přijatelný zisk a ve svém konečném důsledku neumožňují, aby energetika mohla v dostatečné míře realizovat reprodukci zdrojové části včetně přenosových a distribučních sítí.
Rovněž tímto cenovým řízením elektroenergetiky a plynárenství je v konečném důsledku regulována i konkurence, která by například v distribuci už pomalu mohla probíhat. Jak? Například tak, že některá z distribučních společností bude nabízet přijatelnější cenu za energii pro podnikatele. To by de facto lákalo podnikatele z jednoho regionu do druhého a posílila by se mimo jiné zaměstnanost. Otevřela by se tak soutěž alespoň na úrovni distribučních společností ve prospěch konečného zákazníka, v tomto případě podnikatele, což je v zahraničí běžné.
