Vstup do nového roku s sebou přinesl podstatnou novelizaci zákona o dani z přidané hodnoty účinnou od 1. 1. 2013
Novelizace zákona o dani z přidané hodnoty dává orgánům vykonávajícím správu daně k dispozici nové prostředky k boji proti daňovým únikům a zároveň přináší i nové povinnosti daňovým subjektům. Jde zejména o institut nespolehlivého plátce, ručení oprávněného příjemce a zvláštního zajištění daně.
Zákon o dani z přidané hodnoty stanoví, že poruší-li plátce daně závažným způsobem svoji povinnost, jež se vztahuje ke správě daně, potom správce daně rozhodne tak, že se jedná o nespolehlivého plátce. Máme za to, že zákonná formulace je natolik striktní, že nedává správci daně ani na výběr – pokud shledá závažné porušení povinností daňového subjektu, pak rozhodnutí o nespolehlivosti plátce vydat musí. Závažnost porušení povinnosti hodnotí správce daně – a právě tento znak a jeho řádné odůvodnění představuje úhelný kámen pro obranu plátce proti rozhodnutí o zařazení na seznam nespolehlivých plátců.
Plátce daně má právo napadnout rozhodnutí správce daně opravným prostředkem, kterým je odvolání, jež má odkladný účinek, tedy dokud o něm není rozhodnuto, nenabývá rozhodnutí správce daně právní moci a plátce nemůže být zveřejněn v seznamu nespolehlivých plátců daně. Zákonodárce ovšem svěřil správci daně pravomoc odejmout odkladný účinek podaného odvolání z důvodů hodných zvláštního zřetele, kdy hodnocení těchto důvodů ponechává na správci daně.
Důsledky rozhodnutí o nespolehlivosti Důsledky rozhodnutí o nespolehlivosti jsou pro plátce zásadní – automaticky se mění jeho zdaňovací období na měsíční, obchodní partneři, jejichž je dodavatelem, se stávají ze zákona ručiteli za nezaplacenou daň. Plátce může žádat o vydání rozhodnutí o tom, že již není nespolehlivým plátcem, nejdříve jeden rok od právní moci rozhodnutí o nespolehlivosti. Lze předpokládat, že ostatní podnikatelé s nespolehlivým plátcem nebudou chtít obchodovat.
Institut ručení za nedoplatky na dani nespolehlivého plátce znamená pro jeho obchodního partnera, který od něj přijímá plnění, že správce daně je po bezvýsledném vymáhání daňového nedoplatku po nespolehlivém plátci, případně po zahájení insolvenčního řízení o nespolehlivém plátci, oprávněn vyžadovat úhradu nedoplatku přímo po ručiteli. Ručiteli sice daňový řád svěřuje řadu procesních postupů, kterými může následky svého ručitelského závazku minimalizovat, nicméně to na jeho straně bude vždy znamenat nutnost vynaložení dalších nákladů.
Nepříjemného ručení se lze zprostit pomocí nově zavedeného zvláštního zajištění daně, což v zásadě je možnost nečekat na výzvu správce daně ke splnění ručitelského závazku a uhradit daň přímo za nespolehlivého plátce na účet jeho správce daně. Přestává tak být ručitelem ve vztahu ke správci daně, nicméně ve vztahu k nespolehlivému plátci, za kterého daň odvedl, je situace složitější. V obou případech – úhrada ručitelského závazku po výzvě správce daně anebo zvláštním zajištěním daně – totiž nemá poskytovatel těchto plnění zdaleka vyhráno… Institut zvláštního zajištění daně Ve většině případů bude smlouva uzavřená mezi příjemcem a poskytovatelem (tedy nespolehlivým plátcem) obsahovat závazek uhradit poskytovateli cenu včetně DPH. Využije-li příjemce institut zvláštního zajištění daně (DPH převede místo poskytovateli správci daně), poruší svou smluvní povinnost (zaplatí poskytovateli jen kupní cenu) a dostane se do prodlení se splněním svého závazku. Poskytovatel poté bude aktivně legitimován k vymáhání tohoto nesplněného závazku a příjemce bude odpovídat za škodu nesplněním závazku způsobenou. Nutno dodat, že pohledávka příjemce z titulu ručení vznikne teprve poté, co správce daně převede uhrazenou daň na osobní depozitní účet poskytovatele, tedy dávno poté, co vznikne pohledávka poskytovatele za příjemcem. Úhradou daně vzniká příjemci pohledávka za nespolehlivým plátcem. Na rozdíl od správce daně ovšem příjemce nedisponuje účinnými prostředky k vymožení této pohledávky a je odkázán pouze na civilní žalobu a následné exekuční řízení, což představuje proces v řádu let a nutnost vynaložení dalších nákladů na soudní řízení a právní zastoupení.
Pokud příjemce uhradil daň, aniž by upozornil poskytovatele, že po něm správce daně uplatnil nároky z ručení, a nevyčkal na jeho případné námitky vůči správci dani, pak proti němu bude moci poskytovatel úspěšně tyto námitky uplatňovat. Podle novely občanského soudního řádu od 1. 1. 2013 navíc musí příjemce odeslat poskytovateli předžalobní výzvu k plnění, chce-li mít právo na náhradu nákladů řízení.
Doporučujeme pravidelně sledovat registr nespolehlivých plátců a upravit smluvní vztahy tak, aby využití zvláštního zajištění daně mezi stranami mělo platnost splnění závazku a předešlo se tak riziku ručení za daň nebo vzniku nároků poskytovatele na náhradu škody.
O autorovi| Mgr. Jan Vaníček, Mgr. Ing. Veronika Žánová, advokát advokátní koncipientka Becker a Poliakoff, s. r. o.
