Jak Topolánek nezískal Tlustého ani Hovorku
Do minulé středy se zdálo, že se Mirku Topolánkovi podařil další husarský kousek. Během vyjednávacího maratonu o změnách ve vládou navrhovaném reformním batohu našel premiér společnou řeč jak se skupinou rebelů v ODS kolem Vlastimila Tlustého, tak s lidovci, zelenými i poslanci Milošem Melčákem a Michalem Pohankou. Vypadalo to, že koalice půjde do klíčového hlasování o stabilizaci veřejných financí v úterý 21. srpna s nečekanou jistotou stojedničkové většiny. Ohrozit ji neměl ani avízovaný nesouhlas lidovce Ludvíka Hovorky. Jenže od čtvrtka je všechno jinak. Tlustý a jeho lidé přišli s novými požadavky, jejichž splnění je natolik nejisté, že by kvůli tomu mohlo třetí čtení skončit buď odkladem nebo krachem. Přitom už i šéf opoziční sociální demokracie Jiří Paroubek začal věřit v nepotopitelnost vlády, když minulé úterý prohlásil, že „reforma pánů Topolánka a Kalouska ve třech letech, které jsou před nimi, bude daňové poplatníky stát, co se týče rozpočtových schodků, více než schodky vlády ČSSD za čtyři roky“.
Tlustý: Vítěz i poražený.
Rebelie Vlastimila Tlustého, jehož platforma disponuje osmi poslaneckými hlasy, byla pro premiéra a „jeho“ reformu od začátku nejnebezpečnější. Tlustého žofínský návrh zvaný „svačina do batohu“ obsahoval čtyři podmínky (jednotná sazba daně, zjednodušení zákona o dani z přijmu, pozitivní efekt pro plátce daní všech kategorií a podpora růstu podle výšky daňových sazeb) a hit v podobě dvanáctiprocentní daně z hrubého příjmu fyzických osob. Vabank hrajícímu politikovi se splnilo téměř vše: Koalice na nátlak ODS přistoupila na větší snížení daní z příjmu i na jejich rovnost u fyzických a právnických osob (12,5 čili de facto 19 procent v roce 2010). „Dosáhli jsme stavu, kdy celý poslanecký klub stojí za variantou fakticky jednotné daně z přijmu. Kompromisy jsou jen dva: Že u fyzických osob půjde o výpočet ze superhrubé, a nikoli jen hrubé mzdy a v načasování na rok 2009, kdy Topolánek s Kalouskem chtěli rok 2010 a já 2008,“ pochvaloval si Tlustý ještě v úterý pro týdeník EURO. Jenže vzápětí po dosažení dohody se ukázalo, že není splněna třetí Tlustého podmínka. Rodiny s příjmy do 20 tisíc korun totiž v roce 2009 odevzdají na daních o něco více než v roce 2008. „Je to úplně nesmyslné, v současné podobě návrh nepodpořím,“ otočil Tlustý, k němuž se postupně přidali poslanci Jan Klas, Jan Schwippel, Eva Dundáčková, Juraj Raninec a Alena Páralová.
Kdo chce psa bít.
Podle ministra financí Miroslava Kalouska však měl Tlustý podklady k přijaté variantě reformy už od poloviny července, takže si výsledek mohl spočítat. Proti Tlustému razantně vystoupila řada politiků ODS. Mirek Topolánek tvrdí, že oproti současnosti se zdanění pro žádnou z příjmových kategorií nezvýší, vicepremiér Petr Nečas upozorňuje, že pokud Tlustý reformu potopí, padne i vláda. Ani sám Tlustý neví, jakým způsobem by koalice měla jeho požadavkům vyhovět, ale jeho nové postoje se však zdají být spíše součástí širšího útoku proti Mirku Topolánkovi. Už ve středečním rozhovoru pro Frekvenci 1 totiž napadl ponechání Jiřího Čunka ve vládě i premiérova spolupracovníka Marka Dalíka.
Pokud se koalice rozhodne hledat s Tlustým nový konsensus, bude nutné vrátit reformu znovu do druhého čtení a schvalování se protáhne. Zda exministr financí v roli zachránce programu ODS uspěje, není jisté, každopádně však jeho přemet podkopal důvěru občanů ke kompetentnosti vlády.
Hovorka a tobolka.
Křeslo se více chvěje i pod šéflidovcem Jiřím Čunkem. Ten nedokázal přesvědčit Ludvíka Hovorku, aby skousl platby dětí ve zdravotnictví, což veřejně přiznal jako i své selhání. Přitom už v dubnu prohlásil Čunkův předsednický předchůdce a partajní rival Miroslav Kalousek, že nevěří „ani půl vteřiny, že by jakýkoli křesťanský demokrat hlasoval s Vojtěchem Filipem nebo s Jiřím Paroubkem proti vlastní straně“. Politicky odpovědným za podporu reformy už tehdy ministr financí jasně označil šéfa KDU-ČSL. Principiálně vystupujícímu Hovorkovi Kalousek klade za vinu, že kvůli jeho neústupnosti si koalice musela najít podporu odjinud, což prý snížilo lidovci prosazovanou křivku progrese zdanění fyzických osob, a tudíž i míru solidarity bohatých s chudšími. Jenže snaha nasměrovat proti levicověji laděnému rebelovi hněv kolegů v KDU-ČSL může být jen pokračováním bratrovražedné studené války mezi stranickými křídly, jehož finále by mohlo nastat až při volebním sjezdu v roce 2009. Že by Hovorka nakonec pro své názory skončil třeba v řadách ČSSD, poslanec vylučuje.
Sociální demokracie, která vyhlásila reformě nulovou toleranci, se ocitla úplně mimo hru. Jiří Paroubek se snaží zesměšňovat zmatečné projednávání „batohu“, kdy koalice měnila změny, kterými na poslední chvíli chtěla změnit svůj vlastní návrh. Uspěje-li však ČSSD s ústavní stížností proti tomu, že reforma má charakter legislativního „přílepku“, je nejisté.
