Hrozí dezintegrace dozoru ombudsmanem s neobvyklými kompetencemi
Dohled nad finančním trhem se k 1. dubnu letošního roku bude integrovat do jedné instituce – České národní banky, rozhodla vláda usnesením z loňského srpna. ČNB tedy bude dohlížet jak na banky, tak i na kapitálový trh, pojišťovny, penzijní fondy a družstevní záložny. Změna má nastat i pro ministerstvo financí. Tomu kromě funkce ústředního orgánu státní správy pro regulaci finančního trhu přibude i oblast ochrany investorů - spotřebitelů na finančním trhu.
Ochrana investorů na kapitálovém trhu je dle dosavadní právní úpravy v kompetenci Komise pro cenné papíry. Po integraci tedy na ČNB přejde pravomoc k vydávání vyhlášek a výkon dohledu nad dodržováním pravidel jednání vůči zákazníkům a investorům na kapitálovém trhu. Ministerstvo má kompetenci k tvorbě primární legislativy, tedy k přípravě zákonů pro tuto oblast.
Ochrana spotřebitelů.
Ministerstvo financí v oblasti ochrany spotřebitelů podniklo v poslední době několik kroků, z nichž jsou mediálně nejvíce prezentovány návrhy ohledně poplatků a jednání bank k zákazníkům. Obecně lze tuto iniciativu přivítat, neboť pravidla na ochranu zákazníků v řadě odvětví finančního trhu nejsou příliš propracovaná. Veřejnoprávní kontrola a dozor nad jejich dodržováním existuje v současnosti prakticky pouze v oblasti kapitálového trhu, kde je vykonává Komise pro cenné papíry. Jde především o pravidla pro obchodníky s cennými papíry, investiční společnosti, oblast veřejné nabídky cenných papírů, a dále pak pro nabídky převzetí a squeez-outy.
Uvedená opatření představují však pouze částečné řešení, které nesleduje celý komplex vztahů mezi bankou a zákazníkem. Některá lze považovat za poněkud nestandardní, či dokonce ojedinělá jak v rámci finančních trhů v Evropské unii, tak v globálním měřítku.
Ombudsman.
Za velmi rozporné lze považovat například zřízení institutu finančního ombudsmana s neobvyklými kompetencemi. Ministerstvo financí loni v létě informovalo o záměru vytvořit úřad ombudsmana pro všechny sektory finančního trhu v roce 2008. Dosud o něm zveřejnilo pouze několik obecných tezí, nad kterými je však nutno se pozastavit. Například ve zprávě o vývoji finančního trhu v prvním pololetí 2006 ministerstvo uvádí, že vedle činností pro ombudsmana zcela obvyklých mu zamýšlí udělit takové kompetence, které nikde jinde ve světě nemá.
Institutu ombudsmana standardně přísluší role takzvaného arbitra - rozhodce při mimosoudním řešení sporů mezi zákazníkem a finanční institucí, tedy v soukromoprávních sporech. České ministerstvo financí mu však chce navíc přidat další funkce. Konkrétně má být pověřen též dozorem nad finančními institucemi v oblasti pravidel na ochranu spotřebitele, tedy vyšetřováním, kontrolami a ukládáním sankcí v oblasti pravidel jednání se zákazníky, a též vytvářením standardů na ochranu spotřebitele.
Jde tedy o jasný střet zájmů mezi nezávislým rozhodováním sporů mezi zákazníky a finančními institucemi a výkonem státní moci - výkonem dozoru. Rozhodce sporů také zcela jistě nemá být tím, kdo nastavuje pravidla. Finanční ombudsman, tak jak ho navrhuje ministerstvo, by v jediné instituci kombinoval moc exekutivní, legislativní a částečně i soudní, což je v rozporu se všemi zásadami demokratického státu.
Dezintegrace.
Pokud ministerstvo skutečně prosadí toto zcela ojedinělé pojetí kompetencí ombudsmana, bude to znamenat opětovné vyčlenění dozoru nad pravidly jednání se zákazníky na celém finančním trhu z ČNB do nové instituce. Šlo by tedy v podstatě o opětovnou „dezintegraci“ institucí dohlížejících na fungování trhu. Výsledkem by byl takzvaný funkcionální model regulace finančního trhu podobný například tomu v Nizozemsku. Tam centrální banka vykonává dozor obezřetnostních pravidel, dohlíží tedy na finanční stabilitu institucí na finančním trhu, a jiná instituce, správní úřad AFM, dohlíží na dodržování pravidel jednání k zákazníkům a průhlednost trhu. Nicméně i zde má finanční ombudsman výhradně pravomoc být rozhodcem soukromoprávních sporů mezi zákazníky a finančními institucemi. Ostatně tak je to ve světě obvyklé.
Ohledně dosavadního postupu ministerstva financí je tedy nutno si položit řadu otázek. Proč je vůbec podnikán jakýsi dočasný „mezikrok“ s jednou regulační institucí? Proč nejsou jednoduše přerozděleny kompetence mezi ČNB a Komisi pro cenné papíry? Jaký bude přínos pro rozvoj českého finančního trhu a řešení jeho problémů? A konečně: jaké nové náklady tyto další změny přinesou daňovým poplatníkům a účastníkům trhu?