V o l b y d o S e n á t u
Občanům této země bylo od chvíle, kdy se trochu nechtěně narodil Senát, vštěpováno, že volby do horní komory Parlamentu nejsou o stranách, ale o lidech. Chyba lávky, je to ryze stranický boj.
Obhájci vzniku a trvání Senátu vždycky tvrdili, že do jeho lavic zasednou lidé moudří, vzdělaní a prakticky nezávislí na politických stranách. Lidé, kteří budou mít potřebný nadhled, jenž tak často chybí poslancům příliš vázaným loajalitou ke své mateřské straně. Při prvních volbách se to nepodařilo, ale řeklo se, že šlo poprvé a naposledy o bitvu mezi stranami. Nyní půjde část občanů k senátním urnám podruhé. A ještě než naplno začala volební kampaň, bylo jasné, že politikaření v Senátu hned tak nepřestane.
Hlavní ideou boje se stala snaha malých stran zabránit Klausově ODS a Zemanově sociální demokracii koncentrovat moc do svých rukou. Ani dvě nejsilnější strany se nezřekly šance využít senátorské volby k posílení vlastních pozic na politickém trhu. „Politická situace z toho opravdu bohužel opět udělala stranické klání. Ale těžko nad tím můžeme plakat, tak to prostě je, přiznává skepticky sociolog a místopředseda Unie svobody Petr Matějů.
Lidé, kteří přišli do Senátu z komunální politiky, zaskočilo, jakou váhu má na půdě druhé komory stranická legitimace. „Myslel jsem si, že se bude méně politizovat, říká za všechny například lidovecký senátor Jiří Brýdl. Doufá však, že se to po volbách změní. Zřejmě marně. Ona slibovaná posvátná role senátora se znovu odkládá. Kandidáti jsou vtaženi do mocenského boje, ve kterém pro jejich „jiný pohled na věc, nebude prostor. A lidé půjdou opět volit strany.
Někteří politologové však tvrdí, že se od Senátu nedalo nikdy čekat naprosté oproštění se od stranických tahanic. Občan totiž chce jistotu, bude tedy volit spíše kandidáta, který může a nemusí být osobností, o němž ale ví, že vychází z určitého programu. A tuto záruku mu dá fakt, že je podporován konkrétní politickou stranou. „Na té stranickosti není nic špatného. Já bych spíš viděl chybu ve slibech, že v Senátu mohou být nezávislé osobnosti. A to je velmi nepravděpodobné, tvrdí politolog Fiala.
Dalším důležitým rysem těchto senátorských voleb je, že se nerozpoutala negativní kampaň. Ve srovnání se Spojenými státy, kde nedávno proběhly volby do Kongresu, je u nás přesvědčování voličů na zcela jiné úrovni. „Je to otázka politické kultury, tady nejsou agresivní kampaně zvykem. Stejně nepřináší ani příliš velký voličský zisk, vysvětluje Fiala. A americké volby mu dávají za pravdu. Jak vyplývá z průzkumů veřejného mínění, voliči sice uznali, že republikáni mají díky skandálu Clinton-Lewinská vyšší morální kredit, nicméně ve svém rozhodování se tím neřídili. Navíc jsou lidé podobným typem předvolebního boje většinou natolik znechuceni, že k volbám nakonec vůbec nejdou.
Všechno má ale své pro a proti. Ostrá negativní kampaň zase ukáže budoucím senátorům, pod jakým drobnohledem po celé volební období budou. „Je sice dobré, že je kampaň u nás slušná. Ale senátoři pak v sobě nebudou mít strach z toho, že jakékoliv uklouznutí se posléze stává koncem jejich politické kariéry, myslí si sociolog Matějů. Souhlasí ale s tím, že tak ostrá kampaň jako v USA se u nás v dohledné době nedá očekávat.
Zřejmě se tedy i napříště můžeme těšit na velkolepá show, hrátky se slovy či nepodložené drby. Zda je to opravdu hlavně o jakési národní slušnosti, či o nedostatku peněz na schopnou detektivní kancelář, se teprve ukáže.
