editorial
Transparentní výběrové řízení je takové, v němž vítězí americká nabídka. I tak lze interpretovat slova velvyslance Spojených států Craiga Stapletona, který vcelku jasně varoval Česko, že pronájem letounů Gripen bude mít nepříznivé politické důsledky.
Vraťme se trochu do historie. Tendry na stíhačky pro českou armádu provázely neuvěřitelné zvraty. To samé je možné konstatovat o postoji USA. Původní „velké“ výběrové řízení na nákup nových letounů za desítky miliard korun, které bylo později zrušeno, se oprávněně stalo terčem americké kritiky. Nekorunovaným vítězem byly tenkrát právě gripeny. Američané se netajili pochybnostmi o tom, jak se v Česku realizují veřejné zakázky.
Ve druhém tendru na pronájem menšího počtu stíhaček či zakoupení starších strojů se karty obrátily. Šířily se zprávy o tom, že premiér Vladimír Špidla – nyní označovaný za velkého přítele prezidenta George Bushe - se během své červencové návštěvy USA už v podstatě dohodl na „americkém řešení“. Američané měli pomoci s prodejem letadel L 159 z Aera Vodochody a na oplátku se mohli těšit na dodávku svých stíhaček do české kotliny. Tentokrát to byli Evropané, kteří začali vyjadřovat obavy o transparentnost výběrového řízení.
Poté, co česká vláda potvrdila, že nehodlá vyhlásit otevřenou veřejnou obchodní soutěž, napadla ji organizace Transparency International. Velvyslanec Stapleton však přicházel s optimistickým přesvědčením, že průhlednost je pro kabinet Vladimíra Špidly nejvyšší prioritou. Tvrdil, že za takových okolností se Američané smíří i s případnou porážkou.
Netrvalo dlouho a odborná komise opět doporučila k pronájmu gripeny. S podobným stanoviskem přišla významná část vládní koalice – lidovci. A Stapleton zase začal veřejně pochybovat o tendru. Zároveň se snažil ukázat, že stíhačky, jež vyrábí britská firma BAE Systems společně se švédským Saabem, nejsou kompatibilní s NATO.
Velvyslancova slova mohou být pravdivá, ale nezní důvěryhodně. Je známé, že současná americká administrativa razantně prosazuje své zájmy, včetně ekonomických. To je pro ní důležitější než nějaké ohledy na názory spojenců – třeba i těch z Atlantické aliance. Ostatně, pokud jde o NATO, pamatujeme si v Česku různorodá prohlášení veličin světové politiky. Britský premiér Tony Blair, o jehož věrnosti alianci nepochybují ani nejzarytější američtí neokonzervativci, během onoho prvního tendru lobboval za gripeny. Generální tajemník NATO George Robertson zase naznačoval, že Česko vlastně ani žádné stíhačky nepotřebuje.
Nicméně počínání amerického velvyslance je možné označit za legitimní. Češi by si mohli vzít příklad z toho, jak Spojené státy prosazují své hospodářské cíle v zahraničí. Stapletonova prohlášení ovšem nevypovídají vůbec nic o tom, jaké stíhačky by měla Praha vybrat. Jeho výroky mohou být dokonce kontraproduktivní. Pokud by se totiž česká vláda nyní rozhodla pro americké stroje, okamžitě by ji mnozí začali podezírat, že ustupuje velmocenskému tlaku USA.
Milovníkůn různých teorií spiknutí je možné připomenout to, že gripeny se znovu dostávají do pozice favorita v době, kdy už kabinet dávno opustili „Švéd“ Egon Lánský a „Brit“ Jan Kavan. Nebo také to, že snaha Aera Vodochody získat velký obchod v Indii ztroskotala a že partnerství této firmy s americkým Boeingem se otřásá v základech (EURO 49/2003).
Faktem je, že při rozhodování o stíhačkách vždy hrály roli také jiné aspekty než čistě technické. To by bylo v pořádku, kdyby se vše dělo zcela transparentně. Musí se uvažovat o tom, zda dát přednost spíše americkému či spíše evropskému řešení (třeba čistě evropské řešení už v dnešním globalizovaném světě snad ani neexistuje). Je nutné brát v potaz možnosti budoucího vývoje a širší ekonomické i bezpečnostní souvislosti. Doporučení odborné komise nemusí být rozhodující, i když na druhé straně se přijetím jejího stanoviska mohou politici bránit před nařčením ze špatné volby.
Nevyčítejme Američanům, že hájí své potřeby. Stapletonovo stanovisko by nemělo ovlivnit rozhodování české vlády nijak – ani ve prospěch, ani v neprospěch amerických letadel F-16. Špidlův kabinet musí vycházet výhradně z českých zájmů, tak jak to premiér slibuje. Dělají to tak i naši spojenci v NATO.
