Nerad se přu s lidmi, kteří se prohlašují za nositele tak hluboké a mocné pravdy, že bychom jim měli všichni vyklidit cestu. Avšak glosují-li mě Klos i Dejmal nepravdivě, musím se bránit.
Můj dávný přítel Ivan Dejmal o mně píše, že „dříve než s argumenty přicházím s nepokrytou výzvou, aby šéfredaktor týdeníku EURO zatrhl Klosovi tipec, a činím tak jako jeden z nejvyšších státních úředníků“. Je to pro něho nestravitelný útok na svobodu, patřící do pořádků, proti kterým jsme se kdysi společně postavili. Nic takového jsem neřekl. Řekl jsem, že považuji Klosovy názory za pomýlené v mnoha aspektech, že se divím, že mu týdeník EURO dává tolik místa, ale že se raduji ze současné svobody slova a z toho, že i takové názory může redakce publikovat, chce-li.
Musím protestovat, když Ivan Dejmal dává na stejnou úroveň moje údajné nepochopení pro jeho konstrukci, že „politika utilitárních zájmů musí být konfrontována s pravdou, kterou přinášejí nevládní organizace“, a moje třicet let staré pochopení pro „mandát, na základě kterého jsem ve jménu osvojené pravdy neváhal proti nástupu Husákova režimu porušovat zákony“. Nelze přece srovnávat tehdejší nasazení proti Husákovu režimu, které spočívalo v něčem hlubším a komplikovanějším, než bylo porušování komunistických zákonů, a současnou rezervovanost či odmítavost k hypertrofovaným akcím některých bouřliváků z ekologických média-hnutí. Odmítám názor, že člověk, který vědomě vzdoroval komunismu, má nyní za povinnost pokleknout před „pravdou“, momentálně vyznávanou Ivanem Dejmalem a Čestmírem Klosem, a že nestačí, že ji přiměřeně respektuje.
Ivan Dejmal píše, že můj spor s Klosem překračuje běžnou přestřelku novinářů s potrefenými politiky. S tím souhlasím, avšak s jednou výhradou: je to spor s potrefeným novinářem. Klos mohl přiznat, že to o Klausovi napsal nepravdivě a že si příště dá pozor, protože teď už ví, že se prezidenta někdo zastane. Klos to nepřiznal. Pod mou repliku napsal 50 řádků o všem možném, jenom ne o přiznání chyby, že si jako novinář o Varšavě vymýšlel a že nemluvil pravdu.
Ladislav Mravec,
ředitel Politického odboru KPR
