Vědecký svět po třech letech přiostřil varování – podle katastrofického scénáře nestoupne globální teplota na Zemi za sto let o 3,5 stupně Celsia, ale o stupňů šest. Způsobí to stále houstnoucí atmosféra oxidem dusíku a dalšími skleníkovými plyny, která čím dál více brání vyzařování tepla ze zemského povrchu zpět do vesmíru. Střední Evropa má sice šanci vyjít z klimatických změn nejlépe, ale banány tu určitě neporostou. Zato zemědělci budou potřebovat jiná osiva, jiné plodiny, například melouny, ale i jiné návyky a znalosti a jiné technologie. To bude stát spoustu peněz, jež sotva mohou vyvážit větší výnosy, způsobené zvýšenou koncentrací oxidu uhličitého. Vegetační doba se sice prodlouží, ale jarní mrazy přicházející do květu budou ještě záludnější.
A kdo ví, zda ta větší úroda stačí na uživení – neboť se do středu Evropy budou tlačit obyvatelé z dnešních tropů a subtropů, kde nebude možný život kvůli suchu, a z delt velkých řek a ostrovních států, které zaplaví zvýšená hladina moří. A jestliže vzhledem ke klimatickým změnám selže i Golfský proud, přijdou běženci i ze Skandinávie, která přestane být k životu. Pak i u nás bude konec melounům a může tu být chladněji než dnes.
Katastrofický scénář musí počítat i s lesními požáry v suchých oblastech a s povodněmi kdekoli v mnohem deštivějších zimních měsících. Lesy budou podléhat vichřicím i hmyzím škůdcům. Naše hospodářské smrčiny se zcela rozpadnou. Výrazně se změní i přírodní ekosystémy, některé druhy se rozšíří i do míst dnes nepředstavitelných, ale značná část rostlin a živočichů vinou teplotní změny vyhyne. Zimním radovánkám bude bránit nedostatek sněhu, v letních budou překážet období těžko snesitelných veder. Rozšíří se škála chorob, podporovaná vysokými teplotami a povodněmi.
Jsou i mírnější scénáře, podle nichž skleníková agonie bude mírnější a dostaví se později – lidé budou mít větší šanci se vzpamatovat a spalování fosilních paliv omezit.
