Souhlasíte se zvýšením koncesionářských poplatků za veřejnoprávní TV a s postupným snižováním reklamy v ni?
- 1) ano 40,7 %
- 2) ne 55,6 %
- 3) nevím, nemám názor 3,7 %
Jsou otázky, které se stále vracejí na pořad politických jednání. Jednou z nich je zvyšování koncesionářských poplatků za využívání služeb veřejnoprávní televize i rozhlasu a v souvislosti s tím postupné odstraňování reklamy. Již podruhé se účastníci Manažerského barometru rozhodli ve více než 55 procentech pro to, aby poplatky zvýšeny nebyly. První dotazovaný navrhuje, aby i veřejnoprávní médium pracovalo s možností privátního financování: „Zvýšení koncesionářských poplatků mně přijde logické, televize je nepochybně vůbec nejlevnější informační a zábavní médium v ČR. Odpovědní politikové toto nepochybně vědí, pouze se populisticky obávají „hněvu“ voličů a dle toho jednají. Málokdo má sílu zdravého rozumu a akceptuje jakékoliv zdražování. Ruku v ruce se zvyšováním poplatků za veřejnoprávní televizi by však měla přijít celková rekonstrukce celého televizního prostředí, úloha reklamy v něm je pouze jeho malou součástí. Veřejnoprávní televizi by měl stačit pouze jeden program (s drahým a nejkvalitnějším zpravodajstvím, publicistikou, kulturou, programy pro menšiny atd.), ostatní kanály by měly být privátní. Ani deset televizních, dozorčích a jiných rad složených z nejnezávislejších osobností (kdo to vůbec je?) pod kontrolou parlamentu, vlády a NKÚ dohromady neuhlídá hospodaření veřejnoprávní instituce tak dobře jako reálný a motivovaný privátní vlastník.“
Velkou neznámou zůstává pro tohoto manažera průhledné hospodaření: „Myslím, že by ČT měla povinně zpracovávat strukturovanou výroční zprávu s povinným obsahem, ze které bude patrno, kdo jsou největší „konzumenti“ výdajů ČT, a eventuálně, kdo za nimi stojí, jaké typy výdajů se nejvíce podílejí na hospodářském výsledku a co za ně televize dostává, jaké jsou mzdy managementu, apod. Prokáže-li se po takto zpracované analýze potřeba navýšit poplatky, pak s nimi budu rád souhlasit.“
Obdobný názor sdílí i další dotazovaný, který razí heslo, že snížení nákladů o čtvrtinu by na programu poznat nebylo: „Česká televize je netransparentní monstrum, jehož výnosy z koncesionářských poplatků a reklamy dosáhly v roce 2003 výše téměř 4,3 mld. Kč, a přesto skončil výsledek hospodaření ztrátou 270 mil. Kč. Zatímco všechny subjekty v komerční sféře se musejí starat o vlastní efektivitu, tento veřejnoprávní budulínek nikdy neměl management, který by provedl důslednou restrukturalizaci, pokusil by se eliminovat vliv nejrůznějších zájmových skupin uvnitř České televize a zamezil by „odčerpávání“ finančních prostředků prostřednictvím podivných nákupů a ještě podivnějších výběrových řízení. A nestará se o to ani Rada ČT, jejíž složení a mechanismus výběru členů je lepší nekomentovat. Docela by mne zajímaly její finanční a nefinanční ukazatele: jaké jsou průměrné mzdy (včetně odměn) u jednotlivých skupin zaměstnanců, kolik služebních aut používají zaměstnanci ČT, kolik služebních mobilních telefonů je mezi zaměstnanci a jaká je průměrná výše hovorného na jeden mobilní telefon, kolik metrů čtverečních kancelářské plochy připadá na jednu administrativní sílu v ČT, jaký je podíl režijních pracovních sil (administrativa, účetnictví ap.) na celkovém počtu zaměstnanců. Podle mého názoru by bylo možné náklady ČT snížit o 20-25 procent, aniž by to mělo sebemenší vliv na „kvalitu“ (pokud se to tak dá označit) vysílaného programu. Souhlasil bych se zvýšením koncesionářského poplatku, pokud bych se práva sledovat ČT mohl vzdát a od placení poplatku bych byl osvobozen.“
Pro jiného manažera je stokorunový měsíční poplatek přijatelný, ale s tím, že má ČT nedostatek prostředků, nesouhlasí: „Myslím, že v současné situaci je koncesionářský poplatek do sto korun měsíčně přijatelný a jisté procento reklamy přispívá také ke konkurenčnímu prostředí v této oblasti. Zásadně však nesouhlasím s nářky ČT na nedostatek financí. Ten pes je zakopán v jejich efektivním hospodaření. Nejlepší řešení by bylo jeden z programů ČT zprivatizovat (i když v podstatě ČT již zprivatizovaná je - jejími zaměstnanci) a na vysílání jednoho programu, který by plnil veřejnoprávní poslání, by jistě stačilo mnohem méně peněz.“
Poslední ohlas zastává stanovisko, že má-li stát zájem na tom, aby vzdělával a informoval lid, nechť to zaplatí ze své kapsy: „Pokud z nějakých vznešených důvodů, jako například kultivace divácké obce, nekomerční naučné a vzdělávací programy, hodnotná filmová produkce okrajových žánrů pro okrajové segmenty diváků, státem garantované „objektivní“ zpravodajství, má být zřízena a provozována veřejnoprávní televize (zeptal se na to vůbec někdo občanů v nějakém diváckém průzkumu?), nechť je financována plně ze státních zdrojů, jako kterýkoliv jiný veřejný statek.“
Odpovídalo 108 manažerů
