Odvolaný šéf pražské VZP se choval příliš nezávisle
Josef Čekal už více než týden není ředitelem pražské pobočky Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Odvolán byl v pátek 23. června Pavlem Horákem, svým nástupcem v křesle ústředního ředitele největší zdravotní pojišťovny. Čekal na začátku letošního roku stanul na tři měsíce v čele VZP a pak se vrátil na své původní místo.
Pražská pobočka se šesti sty padesáti zaměstnanci zajišťuje pětinu výběru pojistného v rámci VZP a její klíčové postavení vyplývá i z toho, že zahrnuje hlavní město s největšími zdravotnickými kapacitami. Josef Čekal do ní nastoupil v dubnu 1992, kdy měla dvanáct zaměstnanců. Od ledna 1995 byl jejím ředitelem a má osobní zásluhu na tom, že se zde pracovní řád a výkonnost podařilo skloubit s dobrými mezilidskými vztahy. Dlouho se počítalo, že Josef Čekal sehraje stabilizační úlohu i v čele celé VZP, ale nakonec vláda navrhla sněmovně na tuto funkci Pavla Horáka. Josef Čekal nicméně zůstal jedním z klíčových mužů pojišťovny a jeho odvolání překvapilo i odbornou veřejnost. On sám říká: „Bylo to pro mě jako blesk z čistého nebe.“
EURO: To jste při svých manažerských zkušenostech nepoznal, že to mezi vámi a Pavlem Horákem neklape? ČEKAL: Absolutně ne. Od konce dubna, kdy pan Horák nastoupil do funkce, jsme spolu mluvili, počítám-li dobře, třikrát.
EURO: O čem? ČEKAL: O běžných pracovních záležitostech. Naposledy si pamatuji, že se mě Pavel Horák ptal, co vím o hospicu, který se má stavět v Čerčanech.
EURO: Měli jste nějaký konflikt? ČEKAL: Ne. Mně to připadalo jako normální pracovní rozhovory při kávě, jednou dokonce při čokoládě. Nic konfliktního.
EURO: Vysvětlil vám pan Horák, proč s vámi nepočítá? ČEKAL: Od té doby, co jsem byl odvolán, jsme se nesešli. Takže to pořád zůstává v rovině, že jsme spolu dobře nekomunikovali, jak uvedl pan ředitel pro váš časopis. Já na to říkám, že jsem vždy připraven komunikovat. Nakonec o čem jiném řídicí práce je? Ale je to tak, že když můj nadřízený něco potřebuje, zavolá si mě. Nemůžu to být já, kdo vedení neustále s něčím „otravuje“. Moje odpovědnost jako ředitele pobočky byla vyřešit si svoje záležitosti sám a o to jsem se také snažil.
EURO: Znali jste se s Pavlem Horákem předtím, než se stal ústředním ředitelem VZP? ČEKAL: Doktor Horák byl předtím ředitelem Všeobecné fakultní nemocnice, takže jsme se samozřejmě setkávali na pracovních jednáních. S komunikací se mnou má rozsáhlé zkušenosti. Koneckonců pražská pobočka VZP má čtyři a půl tisíce smluvních partnerů. Myslíte, že by takovou instituci mohl řídit člověk, který by nebyl komunikativní?
EURO: Nemohl být důvodem vašeho odvolání nesouhlas Pavla Horáka se spojením pražské a středočeské krajské pobočky VZP? ČEKAL: Nevím. Se mnou o tom nemluvil.
EURO: Ale je pravda, že je Pavel Horák proti sloučení? ČEKAL: Neoficiálně jsem se dozvěděl, že na jednání správní rady VZP minulé pondělí navrhl zrušit sloučení obou poboček. O tom, že budou sloučeny, rozhodl nucený správce pojišťovny Antonín Pečenka v době, kdy na základě novelizovaného zákona o VZP měl v rukou veškeré pravomoci.
EURO: Vy jste byl pro? ČEKAL: Já jsem byl tehdy ředitelem VZP a stalo se tak i na základě mého návrhu. Dlouhodobě si myslím, že není účelné ani hospodárné, aby byla v rámci VZP rozdělena agenda zdravotní péče v hlavním městě a přilehlém kraji. Řada lidí ze Středočeského kraje v Praze pracuje a chodí zde i k lékaři. Specializovanou péči poskytují obyvatelům Středočeského kraje převážně pražské nemocnice. Řada zaměstnavatelů má v Praze sídlo. A nakonec není ani moc praktické, když je sídlo středočeské krajské pobočky v Benešově. Ale zdůrazňuji, že sloučení poboček pro mě nikdy nebyla zásadní věc. Jestliže má ústřední ředitel jiný názor, bez problémů bych ho respektoval.
EURO: Nemyslíte, že se Pavel Horák mohl obávat, že sloučením obou poboček soustředíte ve svých rukách příliš velkou moc? ČEKAL: I to je možné vysvětlení. Já jsem o tom ale takhle nepřemýšlel.
EURO: Mrzí vás hodně, že jste byl odvolán? ČEKAL: Nebudu říkat, že je mi to jedno. Takže ano, mrzí mě to.
EURO: Co jste si řekli, když jste Pavlu Horákovi předával funkci ústředního ředitele VZP? ČEKAL: Už si to přesně nepamatuji, ale vedle různých služebních, praktických informací jsem mu řekl, že může počítat s mou loajalitou a podporou a že nemám ambice soupeřit s ním o vedení pojišťovny.
EURO: Proč jste se stal členem týmu nuceného správce VZP? ČEKAL: Věděl jsem, že je tady problém, a měl jsem pocit, že bude dobré, když budu u toho, protože můžu zabránit excesů, které mohou nastat.
EURO: Nastaly excesy? ČEKAL: Taková akce nikdy nemůže být bez komplikací.
EURO: Víc k tomu nechcete říct? ČEKAL: Ne.
EURO: Když jste se stal ústředním ředitelem VZP, vznikl dojem, že se ministerstvo spletlo, protože jste nepůsobil jako správný, disciplinovaný realizátor jeho vůle v pojišťovně. Nebo to byl jenom dojem? ČEKAL: Jestli to myslíte tak, že jsem měl být nějaký větší ranař, tak to já neumím. Když jsem nastoupil, snažil jsem se veřejnosti i politické reprezentaci říct, že bych byl rád, aby VZP nedodávala náboje ani jedné, ani druhé straně. Aby to byla nezávislá finanční instituce.
EURO: Nemůže být vaše odvolání z funkce reakcí na takovýto přístup? ČEKAL: Může.
EURO: Jak to bylo, když vám řekli, že s vámi jako s ústředním ředitelem VZP dál nepočítají. ČEKAL: Byl jsem pozván k ministrovi zdravotnictví. Seděl tam, pokud si dobře pamatuji, David Rath, Pavel Horák, náměstek ministra Michal Pohanka, šéf ministrovy kanceláře Michal Sojka a já. Řekli mi, že ministerstvo zdravotnictví navrhne vládě jako kandidáta na funkci ředitele VZP Pavla Horáka a já že budu vést pražskou a středočeskou pobočku. Přijal jsem to docela rád.
EURO: Padly nějaké výhrady k vaší práci? ČEKAL: Ne. Jenom mi pan ministr vytkl, že jsem se jako ředitel VZP sešel s Mirkem Topolánkem.
EURO: Sešel jste se s ním? ČEKAL: Náhodně jsme se potkali na jedné akci a chvíli jsme spolu mluvili za přítomnosti dalších lidí.
EURO: Je pravda, že jste měl konflikt s ministerstvem zdravotnictví, respektive s ministrem kvůli případnému úvěru, který by si VZP vzala na úhradu části svých závazků? ČEKAL: Měli jsme na to různé názory. Pan ministr byl pro úvěr, já jsem to odmítl, protože to ekonomicky nemělo žádné opodstatnění a v konečném důsledku by to pojišťovnu dále zbytečně zatížilo. Neshodli jsme se ani v případě nabídky na odkup pohledávek fakultních nemocnic vůči VZP jednou soukromou firmou, což byla fakticky také určitá forma úvěru.
EURO: Vy jste byl zase proti a ministr pro? ČEKAL: Ano, ale konečné slovo měl v tomto případě nucený správce Antonín Pečenka a ten tuto nabídku přes nesouhlas ministerstva odmítl.
EURO: Prý vám po vašem odvolání ministerstvo zdravotnictví nabídlo místo? ČEKAL: Ještě ten den, co jsem byl odvolán, mi volal Michal Pohanka a pozval mě na ministerstvo s tím, že se mi pokusí pomoci.
EURO: To znamená, že i ministerstvo bylo vaším odvoláním překvapeno? ČEKAL: Michal Pohanka a Michal Sojka se tvářili, že ano. U Davida Ratha si nejsem jist.
EURO: Byl jste u ministra? ČEKAL: Ano.
EURO: Co vám řekl? ČEKAL: Něco v tom smyslu, že jakmile se člověk k něčemu takovému jako odvolání rozhodne, už kvůli mužské ješitnosti to nemůže vzít zpět.
EURO: Dostal jste nějakou nabídku? ČEKAL: Dostal jsem nabídku na místo ředitele jednoho z odborů ministerstva zdravotnictví.
EURO: Přijal jste ji? ČEKAL: Ne.
EURO: Jste si vědom, že váš případ může být využit i politicky? ČEKAL: Ano, ale sám jsem pro to nic nedělal.
