O Václavu Janouškovi se dá tvrdit, že je „guru“ českých golfových rozhodčích. Mimo řízení velkých národních a mezinárodních soutěží, které se u nás každoročně odehrávají, patří k jeho práci také návštěvy kursů pořádaných pravidlovým výborem R&A v St. Andrews a zaškolování domácích rozhodčích v pražském Erpetu.
Kolik je v ČR golfových rozhodčích?
JANOUŠEK: Vloni jsme dosáhli rekordního počtu 250, ale platnost jejich licencí skončila koncem minulého roku. Očekává se ovšem, že hned v prvním roce školení jich obnovíme nebo přidáme přibližně stejný počet. Přibývají kluby a přibývá soutěží, takže kluby potřebují více rozhodčích.
Znalost pravidel je povinností každého golfisty, ale to je nesplnitelný ideál. Co je v praxi nejčastěji porušováno?
JANOUŠEK: Největším problémem je dropování, to znamená spouštění míče na správném místě či výběr z voleb, které při určitém pravidlu hráč má. To, co se přímo dělá špatně, je hledání nejbližšího místa úlevy, nebo v případě vodních překážek místa, kde míč přešel hranici vodní překážky. Zde se dropuje často na nesprávném místě a někdy tak hráč získá výhodu, což samozřejmě není spravedlivé vůči ostatním. Porušování pravidla o vylepšování polohy míče, prostoru švihu nebo směru hry je také dost častá potíž.
Kdybyste měl tu moc a mohl změnit nějaké pravidlo, které by to bylo?
JANOUŠEK: S tím se příliš nezabývám, já se snažím pravidla znát a aplikovat… Je ale třeba pravidlo, že ve vodních překážkách a v bankrech se míč nesmí identifikovat. Například hráč má míč v bankru, není si jistý, že je jeho, a zahraje ho do vody, kterou přestřeluje cestou na green. Pak už nikdy nezjistí, jestli to jeho míč opravdu byl. Byl bych radši, kdyby se mohl míč v bankru identifikovat. Pravidlový výbor se ještě nerozhodl, i když o tom diskutuje. Golf je konzervativní sport, pořád se drží zásada, aby si hráč pokud možno nic nevylepšoval a hrál míč, jak leží. Přece jenom, pokud se z písku míč vyndá, už se tam nedá přesně zpátky, jak byl.
