Shrňme si to – s pozorovateli OBSE nikdo nezmizel. Den sice strávili ve sklepu, ale pak jim dali slušnou cimru. Vyvedli je před novináře a tak všichni slyšeli, jak se jim bezva vede. A stejně jako měl kdysi Václav Havel prý „fešácký kriminál“, jsou chlapíci z OBSE podle jejich únosců „rukojmí situace“.
Což je opravdu kouzelné spojení. Zkuste to říct třeba revizorovi v metru. „Mám u sebe jen tisícikorunu a ty automat nebere. Já nejedu bez lístku, chraň bůh, jsem jen rukojmím situace.“ Tahle fešná argumentace by se mohla hodit i výčepnímu. „Pivo je kyselé a pod mírou, ale lidi nechodí, mám dluhy, tak co byste chtěl. Chápejte, jsem rukojmím situace.“
Nazývejme to pravým jménem
Ono by to bylo docela vtipné – kdyby nešlo o jízdenku nebo zvětralé pivo. Jenže ti lidé z OBSE se domů nedostanou a jsou drženi pod zámkem. Jakápak situace. Nenalhávejme si - jde o únos odporující všem diplomatickým pravidlům.
Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier má pravdu, když říká, že i zajatci by měli mít svá práva a nesloužit na tiskovce jako trapná stafáž proruským samozvancům. Ti by měli přiznat barvu a nehrát si na to, že se nakonec nic tak hrozného neděje.
Tady nejde o únos, ale o propracovaný „kidnappismus“, jak by to možná označil Klaus. Jinak též prosakování špinavých guerillových praktik do rádoby korektního vyjednávání.
Tělocvična ve Slavjansku je naštěstí tak provinčním místem, že má celá věc nádech čechovovského dramatu, v němž zklamaní hrdinové marně touží vydat se do Moskvy. Slavjanská výspa opravdu Moskva není. Není to ani Kyjev. Pardon, jinak. Je to Nekyjev.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:
ČLÁNKY DO MAILU