Trofejní chovná divoká zvířata jsou dnes tak drahá, že se na ně i miliardáři skládají do investičních klubů.
Před třemi a půl lety týdeník Euro rozebíral jihoafrickou investiční mánii v podobě rekordních aukčních cen chovných samců kaferských buvolů a některých druhů antilop, jež začaly stoupat do vysokých desítek milionů korun. Investice do rančů divokých zvířat specializovaných na ceněné druhy byly inzerovány jako příležitost, která vynáší desítky procent ročně. Už tehdy se ozývaly hlasy, že stejně jako jiná bublina i tato praskne. Nyní můžeme konstatovat, že průměrné ceny a výnosy sice klesly, ale rekordy nadále stoupají.
Když si v roce 2013 miliardář John Rupert spolu s dalšími investory koupil kaferského buvola zvaného Mystery za 40 milionů randů (asi sto milionů korun), bylo to tehdy považováno za bláznivý exces. O tři roky později to vypadá jako láce. Dosud nejdražší jihoafrický kaferský buvol se už neprodává jako kus, ale pouze jako investiční podíl. V dražbě v únoru 2016 vynesl čtvrtinový podíl fešáka jménem Horison s rozpětím rohů 139,7 centimetru 44 milionů jihoafrických randů.
V očích znalců je to nejlepší chovný kus v Jihoafrické republice. Jeho půvab a potenciál poznali už v roce 2012, kdy byl oceněn na 26 milionů randů – jinak řečeno, jeho cena se za čtyři roky zvýšila na šestinásobek. Investoři získávají právo každý rok připustit k Horisonovi po deseti šťastných a geneticky pečlivě vybraných chovných buvolích samicích. Celkový reprodukční potenciál tohohle zvířete se odhaduje na jednu miliardu randů, neboť se předpokládá, že eminentní zájem bude i o všechny jeho potomky.
Funguje to
Jihoafrické ranče divokých zvířat představují odvětví, které vykazuje podle Barclays Africa Group desetiprocentní roční růst tržeb. Už překročily dvanáct miliard randů (22 miliard korun) a rentabilitou podstatně převyšují ranče s domácím dobytkem. Proto také za posledních padesát let zaznamenaly fenomenální růst výměry i počtu lovné zvěře, které bývalo v roce 1960 na jihu Afriky asi 600 tisíc kusů, dnes odhadem 25 milionů.
Ekonomicky vzato souvisí ohromný růst rančerství s tím, že podle jihoafrického práva není zvěř na soukromém pozemku res nullius, ale patří jeho majiteli, který dostává silný motiv jej užívat. Mít svůj game ranch s cennými kousky je dnes v Jihoafrické republice jako symbol postavení ještě podstatně významnější než držení honiteb v Česku (a že jsou žádané) – jedním z aktivních rančerů je i bývalý odborář a dnešní viceprezident Cyril Ramaphosa, jehož barevné mutace antilop impala dosáhly na aukční rekordy.
Přečtěte si komentáře Miroslava Zámečníka:
Keine Willkommenskultur, ani tady, ani doma
Cesta do východního Německa, mnoho let poté
Ochranáři přírody se dělí na pragmatiky, kteří tento vývoj v podstatě vítají, neboť příroda, která se vyplatí, zůstává, což v Africe rezonuje dvojnásobně, a výhrady mají spíše k selektivnímu masírování genetiky chovů za účelem produkce trofejních zvířat a zejména barevných mutací.
Druhou skupinou jsou ti, kteří komerci, natožpak otevřený kapitalismus v téhle oblasti odmítají v principu, aniž by dokázali nabídnout ekonomicky stejně robustní alternativu. Ekoturistika s fotoaparáty bez pušek je sice v Jihoafrické republice vyspělé odvětví, ale z hlediska výměry a ekonomického dopadu je to menšinový žánr.
Kdo to loví
Co vypadá jako bublina, dopadne jako bublina. Objem transakcí ve formálních aukcích sice vzrostl za deset let na desetinásobek, ale průměrné ceny kdysi vyšroubovaných buvolů, vraných nebo koňských antilop šly v dražbách za poslední rok o třicet čtyřicet procent dolů.
Šlechtění buvolů nebo antilop na oplocených velkoplošných územích, aby přinášeli rekordní trofeje, se nelíbí ani profesionálním lovcům, kteří provázejí turisty ze zahraničí, neboť samozřejmě nemá mnoho společného s autenticitou lovů v Africe na počátku minulého století. Už vůbec se nemohly inflační ceny líbit většině (bílých) Jihoafričanů, kteří měli ve zvyku zastřelit ročně několik kusů antilop na maso (oblíbený sušený biltong) a byli zvyklí zaplatit za to pár tisíc korun.
Z pohledu lovce ze zámoří, který touží po skolení trofejních kusů, proč byste platili prémii za centimetry, které koneckonců nejsou od přírody, ale klopotným výsledkem lidského pachtění? Jistě, trh na to existuje, stejně jako existuje vysoce zisková plastická augmentační chirurgie. Ale když toužíte po autentickém loveckém zážitku jako za „starých časů“, pojedete raději do loveckých koncesí v neoplocené Africe, třeba do Mosambiku nebo kamkoli jinam, kde se ještě smí lovit. Buvoli stále ve volné Africe jsou, pravda, málokterý vypadá jako tenhle poslední aukční rekordman z loňského září. Seznamte se: Inala, investiční cíl skupiny investorů za 168 milionů randů. Oproti čtvrtce Horisona je vlastně se slevou. Ale uznejte: která investice se na vás dovede takhle zle podívat a dělá to předem?
Čtěte také:
