Starý, věčně naštvaný muž kradoucí z restaurací sůl a pepř není zrovna nejzářivějším příkladem byznysmena, kterým by se chtěli začínající podnikatelé stát. Ale přesně takový 90letý kmet jménem Ingvar Kamprad inspiruje celý svět. Tenhle skrblík, navíc s nacistickou minulostí, se totiž stal nejbohatším Evropanem. Jeho impérium má hodnotu 31 miliard dolarů a dosáhl toho právě díky tomu, že je tak trochu „škrt“.
Pokud vám jméno Ingvar Kamprad nic neříká, jistě se vám v hlavě vyjasní při názvu jeho impéria – IKEA. I největší nábytkářská síť na světě je známá, stejně jak její majitel, spořivostí.
Ingvar Kamprad se narodil 30. března 1926 ve Švédsku. Společnost IKEA, dnes vyrábějící až pětinu světového nábytku, založil již v sedmnácti letech z peněz, které dostal od otce jako odměnu za dokončení střední školy.
Kamprad uměl vydělávat již od mládí. Jako malý školáček prodával zápalky, ozdoby na vánoční stromky či kuličkové pera. Alespoň podle toho, co o sobě říká.
Dalším obdobím dospívání se ale už tolik nechlubí. Spíše se jej snažil roky zatloukat. Založení IKEA v roce 1943 s sebou totiž nese nacistické kontroverze. V šílené době zřejmě bez svolení tehdejších fašistických úřadů mnoho dělat nešlo, ale stoprocentní jistotou je i to, že Ingvar Kamprad v roce 1942 vstoupil do Per Engdahlovi nacistické skupiny. Z kooperace s nacisty však nebyl nikdy oficiálně obviněný.
Vztah k nacismu zůstal i po válce
Ačkoli svou roli v nacistickém Švédsku bagatelizuje, jeho obhajoba není neprůstřelná. Kniha švédské spisovatelky Elisabeth Asbrinkové - Och i Wienerwald star träden kvar (A ve Vídeňském lese dál rostou stromy) - která se Kampradovi věnuje, popisuje a dokládá důkazy o tom, že Kamprad k nacistům nejen patřil, ale aktivně se zapojoval i do verbování nových sympatizantů. Jeho pozitivní vztah k zvrácené ideologii prý přetrval i dlouho po konci Druhé světové války. Tuto ideologii v něm podle Asbrinkové zakořenila jeho sudetoněmecká babička.
| Kdo další je spojován s nacismem? Trump je jako nacista, kritizuje sponzor republikánů  |
Spisovatelka informace v knize čerpala z utajovaných policejních spisů. „V současné době Ingvar ani v nejmenším nesympatizuje s nacismem,“ stroze reagoval na vydání knihy mluvčí IKEA Per Heggenes. Kamprad přiznal nacistickou minulost poprvé až v roce 1988 v jeho autobiografické knize. Požádal v ní o odpuštění za svou „hloupost“.
Společnost IKEA rostla nejvíc až po pádu nacismu a proto ji se zrůdným režimem nikdo nespojuje. Nábytkářský výrobce profituje hlavně z využití lidské spořivosti.
Něco pro příznivce firemních škrtů
IKEA, jejíž název vznikl z počátečních písmen jména Ingvar Kamprad, farmy Elmtaryd, kde se narodil, a vesnice Agunnaryd, kde vyrůstal, prodávala po její vzniku smíšené zboží. Po čtyřech letech přidala i nábytek a po dalších čtyřech se na něj specializovala. Od počátků fungovaní firmy byla základním kamenem úspěchu myšlenka dostupnosti. Místo drahých materiálů a složitých montáží v továrně, výrobce nábytku ušetřil tím, že použil levnější materiály a nábytek nechal montovat samotné zákazníky. Již v padesátých letech firma navrhovala design nábytku tak, aby si jej klienti dokázali lehce složit sami doma. To se přirozeně promítlo do cen zboží a začalo podrážet nohy nábytkářské konkurenci.
Dvacet let po založení firma expandovala mimo domovské Švédsko, do Norska, Dánska, na celý kontinent a pak i do světa. Dnes má více než 200 poboček ve 30 zemích.
Těžko říct, nakolik je šetrnost majitele nábytkářského gigantu pravdivá a nakolik zajímavým PR. Stala se ovšem příkladem pro mnoho fanoušků firemních škrtů. Firma o sobě hrdě mluví jako o spořivém podniku. Zaměstnanci IKEA prý stoprocentně recyklují, mají nařízení psát na obě strany papírů, aby neničili kancelářské potřeby, a mají přidělené množství materiálu, který mohou v jednu dobu spotřebovat.
IKEA mu nepatří
Samotný Ingvar Kamprad se prý přiznal, že aby nemusel nakupovat sůl a pepř, bere si je z restaurací. Jezdí ve 20 let starém Volvu, využívá slevové kupony, a pokud mu to situace umožňuje, stravuje se výhradně ve své síti obchodů.
Šetří i na daních. Aby obešel daňový systém, využil neobvyklou kličku. IKEA mu prakticky nepatří. Majetek obchodní sítě spravuje nizozemská nadace Stichting INGKA. Ta se ovšem nevěnuje jen charitě, ale i veškeré obchodní činnosti. Jde jen o Kampradův tah, jak se vyhnout vysokým daním. Ingvar Kamprad je předsedou nadace. Jeho daňové postupy už v minulosti opakovaně vyšetřovaly finanční úřady ve Švédsku i dalších evropských zemích.
Kontroverzní podnikatel je tedy mužem rozporů, který společnost rozděluje na ty, co jej milují a ty, co nenávidí. Ať jste už na kterékoliv straně, musíte uznat, že tenhle „stařík na zabití“ umí dobře jak šetřit, tak zametat kostlivce minulosti pod koberec.
