Nevybraná Pikettyho zatáčka

13. 10. 2014

Šluknovská česko-saská učebnice ekonomických dějin hravě trumfne sebedelší pročesávání statistik

Že se ekonomové kalibru Je? reyho Frankela vracejí ke knize Kapitál v jedenadvacátém století od Thomase Pikettyho, která se na jaře stala dosti nečekaným bestsellerem, nemůže překvapit, protože je to kniha, o níž má smysl přemýšlet a vyrovnat se s jejími argumenty. V této rubrice jsme se Pikettyho dílu už věnovali a ani tentokrát to nejspíš nebude naposledy, protože téma příjmové a majetkové nerovnosti hned tak z ekonomického a politickoekonomického diskurzu nezmizí. Zároveň jsme v minulém čísle v souvislosti s technologickou změnou a industrializací udělali malý exkurz do českých ekonomických dějin na příkladu textilního průmyslu v severních Čechách. Pro tento příběh, když ho protáhnete až do současnosti, mají přímou relevanci Pikettyho vývody. Pikettyho hlavní poselství zní: Rostoucí nerovnost není primárně důsledkem příjmové diferenciace, ale hlavně akumulace kapitálu a s tím se „něco“ bude muset dělat. Potom se ale musíme zabývat tím, zda existují případy, kdy linku kapitálové akumulace někdo cílevědomě a velice důsledně narušil.

Thomas Piketty a každý, kdo se touto problematikou zabývá, by měl vidět, co se stane, když nerovnost neřešíte přes nějakou „mastnou“ dědickou daň nebo zdanění čistých aktiv, ale když úplně odstraníte „starý řád“ založený na majetkové nerovnosti a akumulaci kapitálu.

Zemí, které na to šly takhle radikálně, není historicky tak málo. Ale jenom ve třech se vyvlastňovalo a zároveň vystěhovávalo obyvatelstvo v masovém měřítku. V bývalém Československu, v Polsku a v bývalém Sovětském svazu. A málokde jsou historické vrstvy dynamického ekonomického rozvoje spojeného s industrializací a velkou majetkovou nerovností, ale i následných radikálních zásahů do ekonomické, sociální a etnické struktury koncentrovány na sobě i vedle sebe na tak malé ploše, jako když projíždíte městy a vesnicemi Šluknovského výběžku.

Další dimenzi zajímavosti tomu dodává možnost srovnávat, jak se s tím vyrovnávají Němci a Češi na svých stranách hranice, když je zjevné, že před sto lety nemohly být oba regiony v úrovni hrubé přidané hodnoty na obyvatele nijak odlišné. Na obou stranách hranice byly dokonce úplně stejné byznysy: v Sebnitzu se dělaly umělé květiny, v Dolní Poustevně také. Šluknovský výběžek, někdejší Böhmisches Niederland, byl před sto sto padesáti lety nejprůmyslovějším regionem monarchie. Právě tam a v příhraničních oblastech německého Saska a Lužice vznikla spousta často velmi specializovaných podniků, které ve svých oborech měly významné postavení na světovém trhu.

V takové Krásné Lípě vidíte opravdu fenomenální spektrum tehdejší industriální, ale i rezidenční architektury na tuctech příkladů.

Zatímco bývalé tovární objekty v údolí Křinice jsou ve stavu pokročilého rozkladu, vily tehdejších vlastníků kapitálu na stráních nad řekou jsou na tom znatelně líp a názorně ilustrují to, co nachází ve statistikách Piketty – že v 19. století a na počátku století dvacátého byla příjmová a majetková nerovnost obrovská.

To není unikum – ve všech „starých“ industrializovaných zemích najdete stovky, neli tisíce kilometrů čtverečních posetých chátrajícími průmyslovými aglomeracemi. Ale v českém pohraničí uvidíte něco víc – co se stane, když nejen důsledně vyvlastníte kapitál (což na druhé straně hranice udělali v dobách Německé demokratické republiky také), ale navíc vystěhujete původní obyvatelstvo, a nastěhujete lidi, kteří z různých důvodů neakumulují kapitál, a to nejen proto, že jim to na pár desítek let režim zakázal. V celém dnešním okrese Děčín žije dnes o dobrých sto tisíc lidí méně než v roce 1910 (tehdy 233 066) a poměr českého a německého etnika je skoro přesně naruby, tehdy skoro žádní Češi, dnes skoro žádní Němci.

Pokud pro srovnání objedete Šluknovsko po vnější straně hranice, vidíte jasně, že hledání postindustriální, případně nové industriální budoucnosti není vůbec jednoduché, a dokonce ani s transfery ze saského a spolkového rozpočtu v zádech. Také u nich tu a tam najdete bývalé státní statky nebo starou továrnu v dezolátním stavu, ale ve zjevném nepoměru k tomu, co již bylo opraveno, případně zbouráno. Dolní Poustevna má tak třetinu obyvatel než před sto lety a nejviditelnější ekonomickou aktivitou jsou vietnamské tržnice, které ale také zjevně mají svoji nejlepší éru za sebou (momentálně „jede“ prodej palivového dříví, dřevěných briket a košíkářského zboží). Na tržnice v Poustevně plynule navazuje skoro kompletně opravený Sebnitz, jehož počet obyvatel také za sto let klesl, ale nesrovnatelně mírněji. Umělé květiny připomínají v muzeumanufaktuře, ale je zde funkční průmyslová zóna a zjevná je sázka na cestovní ruch navázaný na národní park Saské Švýcarsko.

Rozdíl v kapitálové zásobě na obyvatele před sto lety byl zanedbatelný. NDR měla stejný ekonomický režim jako Československo, takže zděděnou a vyvlastněnou kapitálovou zásobu v průmyslu užívala zhruba stejně špatně, avšak pamětníci si vzpomenou, že pořádek a péče o vlastní rezidenční nemovitosti byly přece jen o poznání lepší než v českém příhraničí. Dnešní rozdíl v hodnotě fyzického kapitálu na obyvatele bude v nejlepším případě tak jedna ku pěti. V náš neprospěch.

Majetková nerovnost je a bude problém, ale co teprve najít někoho, kdo by tenhle kus Česka rekapitalizoval? Vidět tuhle českosaskou učebnici ekonomických dějin na pár stech metrech jedné silnice, to vydá nad sebedelší hrabání se ve statistikách. Taková Pikettyho cesta, když nevyberete zatáčku…

Česko-saská učebnice Zdroj: ČSÚ, Eurostat, Saský zemský statistický úřad, immowelt.de; nabídky regionálních realitních kanceláří; weby jednotlivých měst a obcí Regionální HDP v paritě kupní síly na obyvatele oproti průměru EU28 (členění NUTS 2)

Český Severozápad (Ústecký a Karlovarský kraj) v podstatě stagnoval.

Dolnoslezské vojvodství v čele s Vratislaví zaznamenalo zdaleka nejrychlejší nárůst ekonomické úrovně.

Vývoj počtu obyvatel v okrese Děčín

Léta industriálního rozmachu a růstu počtu obyvatel kulminovala před první světovou válkou, dnes má okres Děčín o sto tisíc (43 %) obyvatel méně než před sto lety. Dosídlování oblasti Romy z východního Slovenska v 70. letech nebyl nejlepší nápad; polistopadová migrace Romů není tažena pracovními příležitostmi – ve vyloučených lokalitách je 95 % Romů nezaměstnaných a jejich pracovní vyhlídky v postindustriální éře nejsou i při nejlepší snaze o integraci příznivé.

HDP na obyvatele (v EUR, 2012)

Okres Sächsische Schweiz-Osterzgebirge

18 458 Okres je nejchudší v Sasku, saský průměr byl 23 533 eur.

Okres Děčín

11 736

Údaj ČSÚ za Ústecký kraj, neboť HDP na úrovni okresu se v Česku od roku 2001 nesestavuje.

Šluknovský výběžek

7 500

Údaj je kvalifikovaným odhadem experta ČSÚ, který se regionálními národními účty zabývá.

Cena rodinného domku (v EUR)

Sebnitz (120 m2) 108 000

Dolní Poustevna (112 m2) 45 000

Oproti srovnatelným objektům v Dolní Poustevně jsou ceny nemovitostí v Sebnitzu zhruba dvojnásobné, ale za tuto cenu je v Praze k sehnání lehce nadstandardní byt v rekonstruovaném panelovém domě.

Cena stavebního pozemku (v EUR/m2)

Sebnitz (1200 m2) 30–35

Šluknovský výběžek (1200 m2) 4–15 Intravilán obce (zasíťované)

Nezaměstnanost (v %, 2014)

Okres Sächsische Schweiz-Osterzgebirge 7,20

Okres Děčín 10,13

Šluknovský výběžek 9,84 i