Bývalý a zároveň i budoucí prezident Spojených států amerických Donald Trump se během svého prvního mandátu věnoval mimo jiné tomu, aby zemi zajistil dvě nová prezidentská letadla, takzvaná Air Force One. Současné stroje sloužící k přepravě šéfů Bílého domu totiž pochází z devadesátých let minulého století, v důsledku čehož se náklady na jejich provoz a údržbu pomalu, ale jistě dostávají na stěží udržitelnou úroveň.
Nové letouny, vycházející z komerční varianty Boeingu 747–8, měly být podle smlouvy z roku 2018 dodány do konce letoška, a to za cenu 3,9 miliardy dolarů (téměř 88 miliard korun). Dalo by se tedy očekávat, že staronový prezident nyní sklidí plody svého předchozího úsilí a během druhého mandátu už bude moci služeb zbrusu nových strojů plně využívat. To se ale patrně nestane.
Celý projekt totiž zaostává za původním harmonogramem natolik, že podle lidí obeznámených se situací budou pravděpodobně inkriminované tryskáče dodány až poté, co Trump Bílý dům znovu opustí. Konkrétně mají být letadla podle listu The Wall Street Journal (WSJ) zprovozněna až v roce 2029, nebo možná ještě o něco později.
„Co se to s Boeingem stalo?“ ptal se Trump
Informace o značných prodlevách v programu jsou zatím neoficiální, dodává WSJ. To proto, že zástupci Boeingu i amerického letectva odmítli možná zpoždění komentovat. Mluvčí letectva ale sdělila, že harmonogram projektu by měl být aktualizován příští rok na jaře, přičemž právě to může mimo jiné naznačovat, že se chystá další odklad vůbec prvního zkušebního letu nového Air Force One. Ten je v současnosti naplánován na březen 2026.
Zdroj blízký Bílému domu navíc listu potvrdil, že o celé situaci už byl informován i samotný Trump, a to během nedávného hovoru s novým šéfem Boeingu Kellym Ortbergem. Informace o dalším zpoždění přitom zvoleného prezidenta údajně rozladila natolik, že se svých spolupracovníků začal dotazovat, co se to s tak skvělou americkou společností, jakou Boeing býval, vlastně stalo.
Jeden problém za druhým
Ačkoliv jsou dodatečná zpoždění pro celý Boeing jen další velkou ostudou, pravdou je, že se s nimi tak nějak i počítalo. To proto, že Air Force One se potýká se zásadními problémy de facto už od samého začátku.
Dlouhou dobu se například řešila barva nátěru nových „sedm čtyři sedmiček“. Trump preferoval kombinaci červené, bílé a tmavě modré, experti ovšem uvedli, že tato barevná kombinace by generovala více tepla, než by bylo záhodno, což by mohlo ovlivnit citlivou elektroniku v letadle. A protože vyřešení takových problémů by vedlo ke zvýšení už tak značných provozních nákladů, vrátila nakonec se administrativa nynější hlavy státu Joea Bidena k doposud používanému nátěru. Podobných komplikací přitom bylo mnohem více.
Dnes už bývalý generální ředitel společnosti Boeing Defence Ted Colbert uvedl, že amerického výrobce, respektive jeho projekt nových prezidentských speciálů, poškodil mimo jiné kolaps dodavatelského řetězce, kdy jedna z jeho klíčových firma zkrachovala. Konkrétně šlo o společnost GDC Technics, která měla na starost návrh a zhotovení interiéru dotčených letounů. Další prodlevy pak způsobil nedostatek kvalifikovaných a prověřených zaměstnanců – pro práci na vysoce utajovaném projektu je totiž samozřejmě nutné získat bezpečnostní prověrky.
Jde „jen“ o přestavbu
Proč jsou současná zpoždění navzdory všem výše zmíněným důvodům stále poněkud zarážející? Inu, jednoduše proto, že Boeing nová Air Force One rozhodně nestaví od nuly. Jedná se totiž v podstatě jen o úpravy dvou už vyrobených strojů jumbo jetů, jež si v minulosti objednala ruská letecká společnost, která je ovšem nikdy nepřevzala. Hlavním úkolem Boeingu tedy bylo obě letadla především dovybavit tak, aby splňovala, pravda, náročné standardy Pentagonu a poskytovala téměř stejné možnosti jako Bílý dům.
Jak to nakonec s novým Air Force One dopadne, je zatím těžké odhadnout. Vzhledem k mnoha předchozím zpožděním celého projektu a také k dalším současným komplikacím okolo tohoto tradičního leteckého výrobce je ale skutečně pravděpodobné, že se Trump novým letadlem během svého druhého mandátu vůbec nesveze.
