Na podzimním architektonickém bienále v Benátkách bude Českou republiku reprezentovat Ivan Kroupa a jeho žáci. To je skvělá zpráva hned z několika důvodů. Kroupa je v našem úhledně vybetonovaném architektonickém bazénku považován bezmála za dravce a bude zajímavé sledovat, jak jeho tvorba obstojí v mezinárodním srovnání. To zaprvé.
Zadruhé je už teď možné říct, že letošní expozice bude výrazně lepší než ta předloňská. Popravdě řečeno, hlouběji by už klesnout nešlo. Československý pavilon – sdílíme jej nadále se Slováky a na přípravě expozice se střídáme – byl před dvěma lety spolehlivě tím vůbec nejnudnějším. Ať už Kroupa vystaví cokoliv, zcela jistě to nebude takové fiasko, jako když téma Metamorfózy Slováci pojednali jako připomínku dvou tuzemských architektů 80. let.
Téma letošního ročníku zní Meta-city. Už ne jen velké město, ale aglomerace, která přesahuje tradiční hranice města v urbanistickém i společenském smyslu. Kroupa slibuje prezentovat „reálné moderní řešení aktuálních problémů České republiky, měst, krajiny. V našich podmínkách, našimi koncepty, bez odkazů na asijskou, holandskou, švýcarskou… architekturu. (…) Nebude to architektura minimalistická, ani organická, ani digitální architektura, bude to jejich propojení, zkušenost z nich i energie zrozená z čistoty neznalosti.“
Dobrou zprávou je nakonec i to, že vítězný návrh byl tentokrát poprvé vybrán v soutěži, která nebyla jen formální. Byla vypsaná pro vysokoškolské pedagogy a jejich žáky a přihlásilo se do ní jedenáct týmů z Česka i ze Slovenska.V poslední fázi komise vybírala z návrhu slovenského architekta Imricha Vaška, společného projektu Romana Kouckého a Radka Kolaříka a projektu Ivana Kroupy.
Národní galerie, která soutěž pořádala, usilovala zapojit do akce začínající architekty. Kroupovo vítězství je zasloužené i proto, že jeho ateliér na ČVUT je dnes jedním z nejvyprofilovanějších. V studentské soutěži Olověný Dušan loni získal titul ateliér roku. Snad víc než u kohokoliv jiného se v Kroupově případě také dá mluvit o čemsi jako o jeho „škole“. Expozice bude založena z velké části na pracích jeho žáků.
Nejde čekat, že by si svět v Benátkách sedl před českou architekturou na zadek. K tomu není žádný důvod. Expozice by ale mohla ukázat, že přece jen nevystavujeme mrtvolu.
