Přestože pojem ,digitální nomádství‘ není ani zdaleka ničím novým, větší pozornosti se dočkal teprve až s příchodem koronavirové pandemie. Poté, co se světem rozšířil covid a odvětví cestovního ruchu načas téměř přestalo existovat, začaly oblíbené turistické destinace, tou dobou zející prázdnotou, zaměřovat svoji pozornost právě na lidi, kteří vzhledem k povaze svého zaměstnání mohou pracovat odkudkoliv.
Barbados, Bermudy, Anguilla… Snad každý vyhlášený tropický ráj přišel v uplynulém roce a tři čtvrtě s nějakým konkrétním podpůrným programem, v rámci něhož mohly tyto osoby (spolu se zbytkem rodiny) pobývat na jejich území dlouhé měsíce, vydělávat peníze a ve vlastním volnu cestovat, kam se jim zrovna zlíbí. Mezi oblíbenými ,nomádskými’ lokalitami ale mohou být i místa, kde žádné kokosové palmy, bílý písek a tyrkysově zbarvené moře nenajdete. Dokládá to například server Nomadlist.com, v jehož žebříčku nejpopulárnějších destinací pro lidi pracující na dálku – sestaveným samotnými nomády - se nachází rovněž Praha, a to aktuálně na slušné sedmnácté pozici.
Lidé si na české metropoli nejvíce cení její relativně dobré cenové dostupnosti, rychlého internetového připojení i široké nabídky možností, jak se odreagovat. Spokojeni jsou též s kvalitou zdejšího zdravotnictví, úrovně vzdělání místních či počtu míst, odkud mohou svoji práci vykonávat. Celkově pak česká metropole získala od nomádů 4,35 bodu z pěti možných.
„Přitom se u nás s tímto druhem pracovníků moc často nesetkáte,“ popisuje poněkud paradoxní situaci Mirek Mejtský, specialista na relokaci zahraniční pracovní síly ze společnosti Petyovský & Partners. Na vině jsou podle něj tuzemské zákony: „Cizinecká legislativa s takovým typem práce nepočítá a cizincům tím pádem bohužel neumožní objevovat krásy naší země, podporovat naši ekonomiku svou spotřebou a zároveň pracovat pro společnost na druhém konci světa.“
Hlavně k moři a do tepla
I na čele výše zmíněného žebříčku se dlouhodobě drží destinace nacházející se na pobřeží a v relativně teplých zeměpisných šířkách. Aktuálně jim kraluje portugalský Lisabon následovaný Portem a nedalekou komunitou Ericeira, která představuje pomyslnou Mekku všech evropských surfařů.
„Pohled na data nám nabízí jistý předpoklad, že nomádi preferují moře a teplé počasí, i proto je obdivuhodné, že na sedmnáctém místě je Praha,“ potvrzuje Mejtský s tím, že zhruba ještě před měsícem patřila české metropoli dokonce příčka desátá.
Že je Praha dobrou lokací pro život a práci expatů, respektive cizinců, dokládají i jiné průzkumy - jako například žebříček Expat Insider 2021, za kterým stojí server InterNations.org. Ten ji koncem loňského roku zařadil v daném ohledu na vynikající sedmé místo. Má česká metropole šanci navázat na tento úspěch rovněž z pohledu samotných digitálních nomádů?
„Mezi faktory, které sráží hodnocení Prahy, jsou především teplota, rasismus a hrubý příjem. Kromě teploty jsou hodnocení brána z průměru ČR, nikoliv hlavního města jako takového, takže se jedná spíš o národní srovnání, přičemž zde skutečně narážíme na strop.“
„V kosmopolitní Praze se asi nebudeme potkávat s problémem rasismu, jako v některých vyloučených, nebo menších lokalitách Česka. Zároveň průměrný příjem je v Praze vyšší než ve zbytku republiky. No a s aktuální teplotou nic neuděláme - Praha bude vždy atraktivnější od jara do brzkého podzimu,“ objasňuje Mejtský.
Minimálně jednu nelichotivě vyznívající skutečnost podle něj ovšem změnit lze: „Problémem Prahy je nedostupnost krátkodobého ubytování. Nomádi se u nás nezdrží déle než rok, přičemž ve chvíli, kdy si hledají pronájem na takto krátkou dobu, se dostávají na ceny, které jsou oproti těm dlouhodobým až dvojnásobně vyšší. Abychom tedy Prahu v mezinárodním srovnání zatraktivnili, je potřeba učinit této bytové nedostupnosti přítrž.“
Čeští zaměstnavatelé ze svých lidí nomády nechtějí
Ačkoliv je Praha, respektive Česko jako takové těmito novodobými nomády hodnoceno kladně, k rozšiřování jejich počtu vlastním úsilím nijak závratně nepřispívá. K rozvoji dotčené komunity brání především složitost mezinárodního zdanění, nejednotný systém sociálního a zdravotního pojištění i prostý fakt, že spolupracovat s někým výhradně na dálku je pro mnoho tuzemských společností pořád nepřijatelné. „Ve většině firem je stále zvykem mít alespoň nějaký přímý kontakt s kolegy. Představa, že zaměstnavatel zaměstnance několik měsíců neuvidí, nepřipadá pro většinu firem v úvahu,“ říká Mejtský.
Nakonec jim ale dost možná nic jiného nezbude. Tím spíš když je situace na trhu práce z pohledu zaměstnavatelů opět tristní a příležitost pracovat odkudkoliv bude v příštích letech lákat čím dál víc.
„V segmentu IT se už teď digitální nomádství stává poměrně rychle celosvětovým standardem,“ míní Jiří Horyna, předseda představenstva pražské softwarové společnosti eMan. „Nedostatek IT expertů na trhu je zásadní – nejen v Čechách – a firmy tak přirozeně hledají, kde se dá. Ve finále nezáleží na tom, odkud člověk práci vykonává, ale na její kvalitě,“ uzavírá.
