Tíha mrakodrapů táhne New York pod hladinu moře. Vyplývá to z nové geologické studie, která zjistila, že se americké město propadá v průměru o jeden až dva milimetry za rok. Ačkoli se tento posun na první pohled nemusí zdát nikterak markantní, do budoucna by pro nízko položenou oblast mohl znamenat problém. Zvláště proto, že některé části klesají rychleji než jiné. Celému procesu pak nepomáhá ani zvedající se hladina moří.
„Smyslem článku je zvýšit povědomí o tom, že každá další výšková budova postavená na pobřeží, u řeky nebo jezera může přispět k budoucímu riziku povodní,“ uvádí Science Alert s odkazem na geologa Toma Parsonse z United States Geological a jeho kolegy. Nové zjištění by rovněž mělo podpořit další snahy o vypracování strategií, jejichž cílem je zmírnit dopady rostoucích rizik, jaké představují právě záplavy.
K postupnému usazování nebo náhlému propadu zemského povrchu dochází při posunu měkkých sedimentů nebo při zvýšeném zatížení země. Příčin dle vědců existuje celá řada, přičemž váha města se zkoumá jen zřídkakdy. Souhrn lidských staveb byl přitom dle odhadů v roce 2020 minimálně téměř stejný jako hmotnost všech živých organismů na planetě. Konkrétně budovy a silnice vážily více než stromy a keře, plasty byly oproti zvířatům těžší hned dvojnásobně.
Těžké budovy a podzemní voda
Ve studii, která se zaměřila na New York, vědci popisují, že hmotnost více než milionu tamních budov odpovídá zhruba 764 bilionům kilogramů. Výsledky přitom neberou v potaz silnice, chodníky, mosty ani železnice.
Parsons se svým týmem město rozdělil do sítě čtverců o rozměrech 100 krát 100 metrů a hmotnost převedli na tlak, jímž stavby působí na zemský povrch. U toho samozřejmě zohlednili gravitační sílu a složitou povrchovou geologii nacházející se pod New Yorkem. Ta se skládá třeba z jezerních usazenin písku, bahna, skalních výchozů a jílu. A právě půda bohatá na jíl je dle vědců zvláště náchylná k poklesům, zatímco skalní podloží, jež je kotvou mnoha mrakodrapů, se tolik nepohne. Celou studii pak Parsonsův tým opřel také o satelitní data měřící výšku povrchu země, přičemž jak z výsledků vyplývá, pokles města by mohla ještě více urychlit rostoucí urbanizace, konkrétně odvodňování a čerpání podzemních vod.
V propadu směrem k hladině oceánu New York rozhodně nezůstává sám. Do roku 2050 by mohla být pod vodou čtvrtina hlavního města Indonésie Jakarty. Nutno však podotknout, že v jejím případě je posun o poznání větší. Některé části města se v důsledku čerpání podzemní vody propadají téměř o 11 centimetrů za rok. Více než 30 milionů obyvatel tak počítá s tím, že se bude muset přestěhovat jinam.
Nicméně, s ohledem na nebezpečí vzniku záplav patří New York stále mezi nejohroženější oblasti vůbec. To je dáno i tím, že velká část dolního Manhattanu leží jen metr či dva nad současnou hladinou moře. Ostatně, to, jak rychle může být město zaplaveno vodou, ukázaly třeba Hurikány Sandy a Ida v letech 2012 a 2021.
„New York je jen jedním z mnoha rostoucích pobřežních měst po celém světě, u nichž je pozorováno klesání hladiny,“ upozorňují vědci s tím, že studie 99 takových aglomerací z roku 2022 svědčí o tom, že poklesy půdy mohou představovat velmi podceňovaný problém, protože ve většině z těchto oblastí klesá půda rychlejším tempem, než stoupá hladina moře. To jinými slovy znamená, že tamní obyvatelé budou povodním dost možná čelit dříve, než předpovídaly původní klimatické modely. Snížit uvedená rizika lze dle vědců omezením skleníkových plynů.
