Nová pravidla pro veřejné zakázky by měla snížit korupci
Britové obohatili svět o teorii gravitace a evoluce, zasloužili se o rozvoj kvantitativní teorie. Na ostrovech byl také poprvé objeven například neutron a vyrobeno linoleum. Zatím poslední důležitý „objev“, který má kořeny ve Velké Británii, se skrývá pod zkratkou PPP (Public Private Partnership). Projekty PPP jsou jedním z hitů Blairova kabinetu. Do reklamní kampaně britského „vynálezu“ se zapojila i královská rodina. Coby zmocněnec pro obchod a investice Velké Británie přijel do České republiky propagovat PPP princ Andrew, vévoda z Yorku. „Máme podobné problémy jako Česká republika, máme si v čem pomoci. Obzvláště dnes, v době, kdy jsou veřejné finance v obou zemích pod velkým tlakem,“ zahájil princ svou řeč ve Sněmovně. Připustil sice, že PPP nevyřeší samo o sobě všechny problémy s deficitem veřejných financí, ale dosavadní zkušenosti z výstavby a provozování škol, nemocnic a dálnic, kdy se podařilo dosáhnout až pětinových úspor nákladů, prý dokazují, že je pro veřejné rozpočty prospěšnou věcí. K tomu dospěla i česká vláda a proto se v současné době připravují podmínky pro rozšíření projektů založených na spolupráci veřejného a soukromého sektoru i v České republice.
Zahraniční inspirace.
„Fond národního majetku a ministerstvo financí se snaží vytvořit institucionální a právní rámec pro model partnerství veřejného a soukromého sektoru,“ říká Jan Juchelka, šéf Fondu národního majetku (FNM). Dodává, že doposud se v Česku projekty PPP realizovaly bez jakýchkoliv pravidel a regulace. Tým, který se zabývá přípravou materiálu, se inspiroval u zahraničních vlád a spolupracuje též se Světovou bankou. „Našim úkolem je definovat principy, vytvořit implementační strategii a zpracovat právní analýzy. Tato fáze by měla trvat přibližně do konce září,“ tvrdí Juchelka. Koncem října by měla materiál projednávat vláda. Poté bude nutné určit, kdo bude odpovědný za regulaci PPP a také vybrat vhodné pilotní projekty. Legislativní proces by měl být dokončen v prvním čtvrtletí příštího roku. Týdeník EURO má k dispozici materiál, který vypracoval v květnu letošního roku náměstek ministra financí Jiří Volf. Z analýzy vyplývá, že výhody PPP spočívají především „v poskytování služeb těmi subjekty, které jsou pro takové činnosti nejlépe vybaveny, v optimalizaci struktury kapitálu, ve vysoké míře jistoty o budoucích nákladech a kvalitě, v zajištění konkurence dodávek a v přiměřeném rozložení rizik“. Jako nevýhody PPP jsou v materiálu uvedeny značně vysoké nároky na soukromý kapitál nebo velmi složité a nákladné smluvní vztahy. Pro úspěch PPP projektů je prý nutné správně nastavit právní a institucionální rámec, identifikovat a správně rozložit rizika, přesně stanovit podmínky pro výběr dodavatelů, vyškolit projektové týmy jak na straně veřejného tak soukromého sektoru a zvážit přínosy daného projektu.
Ochotné banky.
Skupina složená ze zástupců České spořitelny, The Royal Bank of Scotland, Raiffeisen Bank, Atkins, CMS Cameron McKenna a Sekyra Group vypracovala již v srpnu analýzu Public Privat Partnership – Projekty PPP v Česku. Materiál předložený ministerstvu financí hovoří o tom, že v současné době jsou příznivé podmínky pro rozvoj PPP projektů jak na celostátní, tak na komunální úrovni. „Existuje velká poptávka veřejnosti po nových a lepších veřejných službách, zejména v oblasti infrastruktury, školství či zdravotnictví. PPP znamená přesun financování veřejných služeb mimo bilanci státu,“ vysvětluje důvody využití PPP v Česku materiál. Navíc prý mají domácí banky vůli i kapacitu takové projekty financovat. Odhady hovoří o tom, že je k dispozici 250 až 300 miliard korun. Skupina navrhuje vytvoření kompetenčního centra při vládě nebo při ministerstvu financí, které by bylo zodpovědné za rozvoj, implementaci a koordinaci projektů PPP v České republice. Zmiňovaný materiál vytipoval projekty, které by mohly sloužit jako pilotní pro aplikaci PPP. Mimo jiné je v něm uvedena výstavba dálnice D3 směrem na Linec, rozvoj dopravní infrastruktury, rekonstrukce a modernizace Motolské nemocnice, výstavba nových vysokoškolských kampusů v Praze a Brně, financování a výstavba budov a areálů pro potřeby armády, ministerstva obrany a ministerstva vnitra, rozvoj a provoz letiště v Ruzyni, včetně rychlodráhy spojující letiště a centrum Prahy nebo přesun brněnského vlakového nádraží.
Bez pravidel.
Doposud byla v Česku nejčastěji spojována s partnerstvím státu a soukromých firem výstavba dálnice D47 nebo projekt Internet do škol. Bohužel to, jakým způsobem oba pokusy dopadly, není pro PPP nejlepší reklamou. Nová pravidla, která FNM a ministerstvo financí připravuje, by měla takovýmto případům předcházet. „Měl by se snížit prostor pro korupci,“ říká Juchelka. „Výstavba dálnice D47 či projekt Internet do škol jsou důsledkem toho, že doposud neexistují jasná pravidla. Kdyby existovala, byl by veřejný sektor schopen se podobným rizikům vyhnout,“ dodává Juchelka. Nicméně připouští, že se podobné případy mohou opakovat. Děje se to prý i jiných zemích. „V Irsku, které má s PPP velké zkušenosti, se tak například postavila škola, která za deset let spadla. V jiných zemích se postavily příliš drahé úseky silnic,“ uvádí šéf FNM.
Jedna z nejznámějších takto předražených dálnic spojuje Budapešť s Vídní. Plán výstavby této komunikace vypadal pro maďarskou vládu perspektivně. Stát se měl na nákladech, které přesahovaly pět miliard dolarů, podílet zhruba pěti procenty. Zbytek mělo nést konsorcium složené z bank a mezinárodních firem. Ty ale po dostavbě dálnice začaly vybírat nepřiměřeně vysoké mýtné v rozmezí třináct až šestnáct centů za kilometr. Tento poplatek je sice maličkostí pro řidiče ze západní Evropy, nicméně pro Maďary, kteří po dálnici pravidelně jezdí, představuje mýtné značný náklad. Situaci vyřešili tak, že dálnici nevyužívají, ale vrátili se na původní silnici. Návrat dopravy na starou komunikaci má negativní vliv na bezpečnost a na životní prostředí měst, kterými silnice prochází.
Takovéto případy jsou, jak tvrdí Juchelka, spíše výjimkou. V případě maďarské dálnice navíc šlo o pilotní projekt, který je vždy dražší, než když je vše vyzkoušené. Většina projektů PPP je úspěšná. „Ve Velké Británii se až tři čtvrtiny staveb ve veřejném sektoru bez účasti soukromé firmy oproti plánu prodraží nebo se prodlouží termín jejich dokončení,“ tvrdí Juchelka.
Co je PPP
Partnerství veřejného a soukromého sektoru, jak lze Public Private Partnership přeložit do češtiny, zahrnuje smluvní a finanční spojení veřejného sektoru se sektorem privátním. Účelem tohoto propojení je poskytování veřejných služeb nebo vybudování veřejného statku. Do množiny těchto partnerství patří například leasing, udělování koncesí a licencí, projektové financování, outsourcing ve státní správě a některé typy privatizace ve státem regulovaném prostředí. Konkrétní veřejnou službu nebuduje, neprovozuje ani neposkytuje přímo veřejný sektor, ale soukromník. Stát vystupuje v roli partnera a zákazníka soukromého subjektu, od něhož službu po zprovoznění nakupuje. Obecně bývá PPP nejčastěji využíváno při velkých infrastrukturních projektech v oblastech dopravy, energetiky, telekomunikací, vodního a odpadového hospodářství (EURO 17/2003).
I když se o PPP hovoří relativně krátkou dobu, ve skutečnosti nejsou projekty postavené na spolupráci veřejného a privátního sektoru ničím novým. Změna je pouze v tom, že posledních několik let vlády jednotlivých zemí přistupují k těmto projektům programově a nejde tedy jen o ad hoc případy. Nejdále je v tomto ohledu Velká Británie. Doposud v ní bylo uzavřeno 580 smluv na projekty PPP. Tímto způsobem se postavilo více než sto nemocnic, přes 550 škol a sedm věznic. V posledních pěti letech se v Británii uskutečnily projekty PPP v hodnotě 14 miliard liber, tedy přibližně za 700 miliard korun.
V průběhu 90. let se PPP rozšířilo do dalších zemí, Irska, Portugalska, Nizozemska, Španělska a Itálie, z mimoevropských zemí mají zkušenosti s partnerstvím veřejného a soukromého sektoru Spojené státy, Chile, Kanada, Austrálie, Japonsko i Jihoafrická republika.
Příznivce má PPP i v zemích střední Evropy. V Polsku by se mělo ve spolupráci se soukromými společnostmi vybudovat metro ve Varšavě a existují i konkrétní plány na výstavbu silnic. Maďarská vláda navrhuje, aby se procento státního rozpočtu proinvestovalo ve spojení se soukromým subjektem.
