Když Bill de Blasio loni v září prozřel a přiznal, že nemá
žádnou šanci získat nominaci Demokratické strany na prezidentskou kandidaturu,
prohlásil odhodlaně, že bude dál „celou svou bytostí bojovat za progresivní
hodnoty“. Na takovou řeč jsme od neúspěšných uchazečů o moc zvyklí - s tím
rozdílem, že de Blasio má coby starosta New Yorku i po prezidentském neúspěchu
moci dost. Protože však o ni zanedlouho přijde (napřesrok bude ze zákona muset
radnici opustit), hodlá se do dějin svého města zapsat, jak to jde, dokud to
jde.
Pro svůj boj si vybral prostor, jenž je v New Yorku
středobodem sporu mezi více a méně majetnými Newyorčany od konce druhé světové
války — nájemné.
Na rozdíl od většiny území Spojených států, kde není nouze o
místo, je New York (a především Manhattan, nejbohatší z pěti tamních okresů a
výkladní skříň města) ostře geograficky vymezen. Když se zde po válce začali
usazovat vojáci, hledali pro své mladé rodiny bydlení; ceny nájmů šly logicky
nahoru. Od těch dob má New York nejsložitěji regulované nájemné v celé zemi. A
navzdory tomu je s výjimkou San Franciska nejdražším místem, kde lze v USA
bydlet.
Newyorský paradox. Ubytovny jsou obsazené, luxusní apartmány prázdné
Tu máš vyhlášku
V úterý čtvrtého února de Blasio vytáhl z rukávu trumf. Aniž
o tom veřejnost měla tušení, jeho lidé prolobbovali na příslušném úřadu
neslýchanou věc (úřad je celostátní a jeho nařízení platí po celém území státu
New York, ale prakticky se daleko citelněji dotýkají New York City než zbytku
státu) — při sjednání nájmu k bydlení nesmí realitní makléř žádat od nového
nájemníka provizi.
| Nájem versus koupě |
| Drahé nájmy nejsou newyorskou specialitou. Kdy se vyplatí raději bydlet ve vlastním? V americkém Detroitu rozhodně, v tchajwanské Tchaj-peji si naopak bydlení pronajímat. Údaje v mapě vyjadřují následující parametry: číslo je pořadovým číslem na žebříčku světových velkoměst seřazených podle výše podílu hrubého ročního výnosu z nájmu na ceně nemovitosti (vyjádřeného v procentech).
Česky to znamená, že například v Detroitu se majiteli nemovitosti za rok na nájmu vrátí hned 46,98 procenta kupní investice. Plánujete-li tedy zůstat v Detroitu déle než rok, jistě se vám vyplatí koupě. Naopak v Tchaj-peji by totéž trvalo přes 100 let, takže vzhledem k bezpečnostní situaci na Tchaj-wanu (i k vaší předpokládané délce života) bude výhodnější platit činži. Pro Čechy to znamená, že například pražské nájmy mají stále pohodlně kam růst. |
Leckomu při seznámení s nařízením poklesla čelist, nejhlouběji samozřejmě makléřům samotným. V New Yorku (řeč je o městě) jich působí na 35 tisíc a většina z nich z provizí žije. Není divu, protože obvykle čítají 15 procent ročního nájmu. Když si tak chcete najmout byt za 2400 dolarů (padesátimetrový byt v Čínské čtvrti o mnoho levněji nepořídíte), čeká vás první platba přes devět tisíc dolarů. A to jen proto, že loňská de Blasiova legislativní iniciativa stanovila maximální kauci ve výši jednoho měsíčního nájmu. Do té doby žádali majitelé i trojnásobek, jak koneckonců známe i z českých poměrů.
De Blasiův záměr je snadno pochopitelný — ulehčit život
nájemníkům, kteří ve vztahu k majitelům nemovitostí tahají za kratší konec.
Navázal tím na dlouhou historii regulací nájemného, jež z pronájmu newyorského
bytu dělá právní džungli par excellence. Jeden soubor pravidel, ten
nejpřísnější, platí pro budovy postavené před rokem 1947, v nichž bydlí jejich
nájemci nejméně od roku 1971.
Takových bytů byly v New Yorku v šedesátých letech dva
miliony, než se zjistilo, že domy nelze udržovat v obyvatelném stavu, a přišla
řeč na deregulaci; dnes jich je podle The New York Times 22 tisíc. Jiné regule
zase upravují růst nájemného v domech, kde bylo alespoň šest jednotek postaveno
v letech 1947 až 1974; v nich smí činže růst o inflaci plus o 1,5 procenta
ročně u jednoletých smluv; ale dobře, dost detailů.
Právní bitva
Po zákazu provizí nastal chaos. Nájemníci, majitelé
nemovitostí i realitní firmy a jejich makléři se snažili zjistit, co přesně to
pro ně znamená. Mnoho nájemníků tou dobou již mělo smlouvu podepsanou, ale
ještě nezaplatilo. „Nechci platit něco, co je ilegální,“ citoval deník The New
York Post za všechny jednoho z nich, učitele ze čtvrti Astoria v okrese Queens.
Naopak Gary Malin, výkonný ředitel firmy Corcoran, jedné z
největších realitek na newyorském trhu, vyhlásil novému nařízení právní boj.
„Uvědomte si, že jde jenom o právní názor jednoho úřadu, a než bude o věci
rozhodnuto, dodržujte platné zákony v dosavadním znění,“ napsal v e-mailu,
který odeslal svým zaměstnancům.
Nejnovější vývoj mu dal alespoň částečně za pravdu. Soud
minulý týden pozastavil platnost řečeného nařízení (jehož právní pozice je
zhruba srovnatelná s českou ministerskou vyhláškou). Vyšlo také najevo, že
makléři smějí provize vybírat, ale pouze od majitelů, což se může promítnout do
zvýšení nájmů. Jiná možnost je zvolit kličkování.
Pokud si makléře sami najmete, zaplatit mu musíte i dnes.
Dnešní podoba inzerátů vypadá většinou jako všude jinde. V nabídce nemovitostí
si vyhlédnete nějakou vyhovující a kvůli ní oslovíte makléře. Pokud by však
makléři inzerovali sami sebe a své služby, technicky vzato byste nejprve museli
oslovit je a cesta k provizi by byla volná.
De Blasiův radikální tah tak může dopadnout jako mnoho
jiných levicových iniciativ — dobrý úmysl, soubor opatření, více byrokracie,
dražší produkt.
Nájem versus koupě
Drahé nájmy nejsou newyorskou specialitou. Kdy se vyplatí
raději bydlet ve vlastním? V americkém Detroitu rozhodně, v tchajwanské
Tchaj-peji si naopak bydlení pronajímat. Údaje v mapě vyjadřují následující
parametry: číslo je pořadovým číslem na žebříčku světových velkoměst seřazených
podle výše podílu hrubého ročního výnosu z nájmu na ceně nemovitosti (vyjádřeného
v procentech).
Česky to znamená, že například v Detroitu se majiteli nemovitosti za rok na nájmu vrátí hned 46,98 procenta kupní investice. Plánujete-li tedy zůstat v Detroitu déle než rok, jistě se vám vyplatí koupě. Naopak v Tchaj-peji by totéž trvalo přes 100 let, takže vzhledem k bezpečnostní situaci na Tchaj-wanu (i k vaší předpokládané délce života) bude výhodnější platit činži. Pro Čechy to znamená, že například pražské nájmy mají stále pohodlně kam růst.
