Příprava křesťanů na vánoční svátky začíná obdobím adventu. Advent byl dobou zákazů zábav, svateb, tance, byl dobou střídmosti v pití i jídle. Řada obyčejů však tento zákaz porušovala. Hned o první adventní neděli na sv.
Ondřeje se věštilo a čarovalo, lilo se olovo, na polštář se kladly čarovné byliny, předpovídaly se vdavky z rozkvetlých višňových a třešňových větviček, podobně jako na sv. Barboru. Počítalo se i kolikátý den větvička po Barboře rozkvete - to bude nejšťastnější měsíc příštího roku. Se sv. Barborou jsou však spojeny především obchůzky. Ty jsou pozůstatkem starých lidových divadelních her.
Štědrý Mikuláš
Dalším pevným svátkem, který křesťanství vložilo do období adventu, je svátek sv. Mikuláše, patrona bohatství, šťastného manželství, ochránce dětí před nemocemi, ochránce lodníků a rybářů a cestujících. Štědrost světce vychází z legendy o obdarování tří dcer zadluženého otce. V evropských zemích naděluje dětem dárky o Vánocích. V české tradici se mikulášská nadílka odbývala v předvečer svátku. Rozpustilé mikulášské maškary - laufři, dragouni, kominíci, ras, hajduci, žid, smrtka, Turci a samozřejmě andělé a čerti - doprovázené muzikou, obcházely domácnosti již ve středověku. Děti od Mikuláše dostávaly sušené ovoce, sladkosti a perníky. O dárky se staraly „matičky“, jak se dříve říkalo kmotrám. Ještě v době našich babiček chodívaly těsně před Mikulášem na trhy, které bývaly ve všech městech.
Ambrož honí děti
Jenom o den později si připomeneme sv. Ambrože. „Ambrož honí děti“ - muž převlečený do bílé košile, hlavu zakrytou černou špičatou čepicí se závojem přes obličej, navečer před 7. prosincem honí děti shromážděné na návsi kolem kostela, občas utrousí cukrovinky, které děti opatrně sbírají, a rychle před Ambrožem utíkají.
Lucie noci upije
Velké pozornosti se v minulém století těšil svátek sv. Lucie, připomínaný po celé Evropě 13. prosince. Podle kalendářního přepočtu před rokem 1582 byl tento svátek zasazen do doby slunovratu, připočteme-li oněch deset vynechaných dnů, vychází nám na dnešní 23. prosinec - proto také pořekadlo „Lucie noci upije - a dne nepřidá“. V našem prostředí je Lucie považována za patronku přadlen a kočích, za ochránkyni před čarodějnicemi.
Perchta na zlobivé děti
Lucii podobná je i postava Perchty. Na zlobivé děti si nesla nůž, škopek na krev a koudel, kterou zlobivým a mlsným dětem vycpávala břicho. Není divu, že děti se této postavy skutečně bály.
