Falkon snad zaplatí v úterý
Dnem „D“, v němž se kupec ruského dluhu – firma Falkon Capital – finančně vypořádá s českým státem, by mělo být úterý 18. prosince. Datum, hodinu a místo transakce zachovávají obě strany v tajnosti. Věrohodnou informaci, kterou získal týdeník EURO, proto nikdo výslovně nepotvrdil. Náměstek ministra financí Ladislav Zelinka, který jednání o ruském dluhu za český stát vedl, ležel minulý týden v horečkách a s novináři nekomunikoval. Prezident Falkonu Jozef Čimbora v telefonickém rozhovoru s redaktorem týdeníku EURO uvedl, že ve středu 19. prosince vyprší stodenní lhůta, kterou jeho společnost dostala na úhradu více než půl miliardy dolarů českému státu. Ke konkrétnímu datu vypořádání se však nechtěl vyjádřit. Zdůraznil pouze, že jeho společnost svému závazku dostojí: „Opakuji to, co jsem už dříve řekl. Všechno, k čemu jsme se zavázali, bezezbytku a včas splníme.“
Ve hře je i Gazprom.
Vyvrcholením dlouholetého vyjednávání České republiky s Ruskem o vypořádání jeho dluhu byla říjnová návštěva premiéra Ruské federace Michaila Kasjanova v Praze. Při této příležitosti byl podepsán dodatek k česko-ruské mezivládní dohodě z roku 1994, který celou záležitost řeší (EURO 41/2001). Za odkup 2,5 miliardy dolarů české státní pohledávky vůči Rusku má Falkon zaplatit 580 milionů dolarů, tedy zhruba 23 procent. Ruský list Vědomosti načrtl podrobnější schéma finanční operace. Jak zjistil týdeník EURO, toto schéma je věrohodné. Vědomosti je zřejmě získaly indiskrecí z ruského ministerstva financí nebo dalšího účastníka transakce – akciové společnosti Jednotný energetický systém (JES) Ruska.
Jak známo, Falkon hodlá své výnosy získat z inkasa za export ruské elektřiny do Běloruska a dalších zemí, kromě České republiky. K tomu, že půjde o exporty do třetích států, se výslovně zavázal. Společnost JES by těmito dodávkami vykryla své dluhy vůči ruskému státnímu rozpočtu. Dluhové vypořádání mezi ruským ministerstvem financí a JES má dosáhnout čtyřiceti miliard rublů (podle současného kursu přes 1,3 miliardy dolarů). Dojde fakticky k řetězci zápočtů dluhů. Kromě JES do něj budou zapojeny i ruské společnosti Gazprom a Rosseněrgoatom, které též dluží ruskému státnímu rozpočtu. Pro JES to má navíc ten půvab, že do roku 2004 by v Rusku měla proběhnout liberalizace energetického trhu a mamutí holding by ke své restrukturalizaci přistoupil oddlužený.
Transakce o čtyřech stranách.
Falkon Capital plní fakticky úlohu prostředníka, a to pro všechny tři ostatní účastníky transakce. Česku umožní za snesitelných podmínek vypořádat zamrzlou státní pohledávku, Rusku zlikvidovat podstatnou část svého dluhu (celkem jde o zhruba tři a půl miliardy dolarů) bez hotových peněz. JES získává možnost oddlužit se, a sám by měl v konečném důsledku parádně vydělat. Oněch 580 milionů dolarů, které zaplatí české straně a na něž si vzal úvěr u zahraniční banky, Falkon nakonec dostane zpět (plus 11,6 milionu úroků) od JES, který si na tuto platbu též vezme úvěr.
Čimbora se v této souvislosti ohradil proti podezření, že finanční transakce při vypořádání státního dluhu by mohla být využita k vyprání špinavých peněz: „Je naivní představa, že někdo přinese kufřík nacpaný penězi a legalizuje tímto způsobem výnosy z trestné činnosti. Kdo to říká, neví o čem mluví. Je to velmi složitá, mnohokrát vzájemně jištěná operace, v níž figurují renomované banky, jejichž výběr byl partnerskými stranami vzájemně konzultován a odsouhlasen.“
Rizikové know-how.
Vědomosti uvádějí, že od JES postupně Falkon Capital obdrží elektřinu za 770 milionů dolarů (podle průměrné evropské ceny) a bude záležet na něm, jak výhodně ji dokáže prodat. Fakt je, že Jednotný energetický systém, v jehož čele stojí bývalý vicepremiér Anatolij Čubajs, nebyl při vymáhání plateb za dodávky elektrické energie do Běloruska příliš úspěšný. Jaké výnosy z této transakce budou a jak drahé bude jejich dosažení, Falkon tají jako součást firemního know-how. Pravděpodobné je, že platby z rizikových teritorií bude patrně získávat pomocí barterů. To je způsob, kterým už v minulosti vymohl z Ruska dluh ve výši několika desítek milionů dolarů na základě licence ministerstva financí.
Ve srovnání se stamiliardovou privatizační smrští, očekávanou v roce 2002, není dvacet miliard korun inkasovaných z Ruska nic světoborného. Počítá však s nimi státní rozpočet, a proto je žádoucí, aby včas zaparkovaly. Ještě větší význam má akce po stránce politické, protože sociálnědemokratické vládě se daří něco, oč její předchůdkyně marně usilovaly. Zaplatí-li Falkon Capital včas, odpadne další z výhrad vůči této poněkud tajemné společnosti, která se u části sdělovacích prostředků netěší žádné sympatii. O etapě, která by měla nastat, se kdysi Ladislav Zelinka vyjádřil slovy: „Pak už nezbude než čekat a modlit se, aby se Falkon nezapletl do něčeho škaredého.“
