Pražská olympijská kandidatura
Čtyři minus a fotr do školy! Od propadnutí Prahu dělily jen dva polehčující faktory, a to, že díky pokusu stát se kandidátským městem pro olympiádu 2016 vznikla řada územních, dopravních a rozvojových analýz, a že dobrodružství nakonec stálo méně než 100 milionů korun.
Jinak však celý proces připomínal Cimrmanovu pohádku Jak chudák do ještě větší nouze přišel.
Praha nabídla nízkorozpočtovou olympiádu na trhu velikosti družstevního kurníku. Kromě toho nabídla olympiádu v hlavním městě země, jejíž politická reprezentace projektu neposkytla podporu a kde se veřejné mínění postavilo proti.
Primátor Pavel Bém tvrdí, že je to dobrá zkušenost. Není to dobrá zkušenost. Je to zkušenost špatná. Dobrá zkušenost by to byla, kdyby i v soukromých debatách nedělali olympijští aktivisté z veřejnosti a z novinářů blbce, když tvrdili, že jistá šance olympiádu získat tu je. OK. Přijměme hru, že Praha nezkoumala terén, ale zcela vážně se pokusila prorazit.
Utratilo se skoro 100 milionů, a z toho už se sluší zodpovídat. A prosím vás, ať nikdo neargumentuje, že na rozvojové projekty by bylo nutné vynaložit tyto prostředky tak či tak. Podle této logiky bychom museli počítat případné olympijské náklady na půl bilionu korun, i když například potřebnou dopravní infrastrukturu bychom museli jednou vybudovat i bez olympiády.
V penězích však problém není. Už před dvěma lety týdeník EURO upozorňoval, že politik, který pochybuje o tom, že si v roce 2016 nebo 2020 budeme moci olympiádu dovolit, by měl okamžitě rezignovat, neboť předem ohlašuje, že hodlá spravovat zemi mizerně.
Po letošní špatné zkušenosti je třeba vést otázky zcela jiným směrem. Až Praha navrhne uvolnit další desítky milionů na další pokus o kandidaturu, měli by se zastupitelé a média ptát:
1. Proč se nepodařilo na podporu uchazečského města získat prominenty s českými kořeny, jejichž osobnost má skutečně světovou váhu. Namátkou - Jaromír Jágr, Martina Navrátilová, Pavel Nedvěd, Miloš Forman, Magdalena Kožená a možná především Václav Havel?
2. Pavel Bém už před lety přišel s myšlenkou, že olympijské investice by měl z větší části pokrýt soukromý sektor - například i formou PPP projektů. Proč byl rozpočet her nakonec sestaven jinak?
3. Kdo jsou potenciální privátní partneři?
4. Jak získat politickou podporu bez ohledu na stranickou příslušnost a neshody uvnitř politických stran?
5. Čím zvrátit provincionalitu veřejného mínění?
6. Opravdu už nikdo nepochybuje, že v roce 2020 může být Praha Dubají střední Evropy?
