Ve vztahu k ženám Češi urazili za posledních třicet let velký kus cesty. „Dvojsmyslné narážky byly součástí kultury, v níž jsem vyrůstala, a nijak mě nestresovaly, vnímala jsem je jako normu a přirozený projev zájmu. V Londýně mi naopak spíš chyběly a celé to prostředí mi přišlo sterilní,“ říká advokátka Vladimíra Glatzová, podle které se postavení žen ve společnosti dnes výrazně zlepšilo.
Mají v Česku ženy a muži stejné pracovní příležitosti?
Z nepoměru zastoupení žen ve vyšších pozicích či v politice je jasné, že nemají. Určitou roli v tom hraje diskriminace ze strany zaměstnavatelů. O příležitosti věnovat se kariéře ale samozřejmě přicházejí ženy hlavně kvůli rodině. Mnohé ženy nechtějí věnovat kariéře tolik času a energie jako muži, protože smysl života a seberealizaci nacházejí v rodině. Ženy navíc nemají takovou potřebu získat moc a peníze jako muži. Muže posouvá úspěch na společenském žebříčku správným směrem a zvyšuje jejich atraktivitu. Ženám peníze ani úspěch na atraktivitě rozhodně nepřidají, často jim naopak komplikují vztahy.
Jaký je poměr žen a mužů ve vaší kanceláři Glatzová & Co.?
To je dobrý příklad. Nábor mám na starost já a z diskriminace žen mě asi nikdo nepodezírá. Přesto je u nás z pětačtyřiceti právníků pouze třetina žen a ze sedmi partnerů jsem jedinou ženou. Podobně je tomu v jiných předních advokátních kancelářích v Česku i ve světě. Absolventek práv je přitom v tuzemsku víc než absolventů. Ženy se ale do špičkové advokacie nehrnou, a i když uspějí, časem si většinou najdou méně náročné místo.
Začínala jste v 90. letech na stážích ve Frankfurtu, Paříži a Londýně s malými dětmi. Když jste se vrátila do Česka, pozorovala jste nějaké rozdíly, jak se klienti či obchodní partneři chovají k ženám?
Po profesní stránce jsem problém s respektem neměla ani v cizině, ani doma. Rozdíl jsem vnímala pouze na úrovni korektnosti. Dvojsmyslné narážky byly součástí kultury, v níž jsem vyrůstala, a nijak mě nestresovaly, vnímala jsem je jako normu a přirozený projev zájmu. V Londýně mi naopak spíš chyběly a celé to prostředí mi přišlo sterilní. Zpětně si ale uvědomuji, že si u nás v té době řada mužů osobovala právo komunikovat se ženami způsobem, který je urážel. Kultura se výrazně změnila a je dobře, že společnost hledá novou rovnováhu.
Přečtěte si:
Příklady táhnou: role žen v politice a byznysu bude růst i v Česku
Měla jste někdy osobně pocit, že jste jako žena, která je šéfkou právní kanceláře, v něčem oproti mužům znevýhodněna?
Svět byznysu ovládají muži. Pro muže je přirozenější nechat se zastupovat advokátem než advokátkou. Při výběru spolupracovníků podvědomě uplatňujeme stejná kritéria jako při výběru přátel - pracujeme rádi se sobě podobnými. S advokátem se můžou klienti sblížit, zajít spolu na pivo, na sport… Já si klienty musím získávat výhradně profesními kvalitami. Ale být ženou je občas v mé profesi výhoda. Muži se mezi sebou často poměřují, se mnou se poměřovat nepotřebují a já s nimi také ne. Mám několik věrných klientů, kteří nesnášejí právníky, ale se mnou vycházejí skvěle, protože mezi námi nedochází ke střetům.
Má smysl dělat na úrovni Evropské unie či státu nějaké pobídky, aby bylo rovné zastoupení žen a mužů ve vedení firem, úřadů či politice?
Žen v politice i vedení firem je málo a je to škoda. Nejsem příznivcem kvót, a když je před časem zavedli v Norsku, byla jsem proti. S odstupem času si ale myslím, že někdy se věci bez podobných opatření neposunou a že to nakonec byl krok správným směrem. Minimálně to vyvolalo vlnu diskusí, které samy o sobě ovlivnily atmosféru ve společnosti a otevřely ženám dveře. Vhodnou pobídkou je vytvořit dostatek předškolních zařízení. Ta u nás zoufale chybějí a nutí řadu žen zůstávat s každým dítětem doma tři roky. To je sice ideální pro děti, ale zásadně to omezuje pracovní příležitosti žen i porodnost.
Čtěte také:
Nežádoucí efekt MeToo: ženy na Wall Street se dostaly do izolace
