Česko je země skládkám zaslíbená. V současnosti se skládkuje zhruba polovina veškerého komunálního odpadu. Jeho produkce meziročně neklesá, takže plocha nutná k ukládání zbytků se každým rokem zvětšuje. Provozovatelé skládek proto hledají cesty, jak se domluvit se svými sousedy, ke kterým se hromady odpadků plíživě přibližují. Novou možnost v podobě dobrovolného sídlení dat o jejich dopadech na životní prostředí s pomocí speciálních senzorů vyvinul zdejší startup Agdata.
Firma původem z Brna se od roku 2016 věnuje digitalizaci zemědělství pomocí nejrůznějších senzorů a metod sběru dat o tom, jak se žije plodinám na polích. Posléze svoji specializaci rozšířila i na měření kvality ovzduší či povětrnostních podmínek v obcích. Vyčistit ulice ani eliminovat dopady skládek na okolí sice její systémy neumí, dokážou však efektivně hlídat, že jimi sledované smetiště nepřekračuje normy dané zákonem.
15 let za obecné ohrožení
Příkladem podnikatelů, jimž se nevyplatilo zahrávat si s toxickými odpady, jsou bývalý ředitel Celio u Litvínova na Mostecku René Konečný a jeho kolegové. Kvůli podvodům a sudům s jedovatými látkami zakopaným v zemi je nyní stíhají kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu. Za obecné ohrožení by bývalému policistovi hrozilo až 15 let vězení. Koneckonců, sanace kontaminovaných lokalit vyjde draho. Jen v rámci 15. výzvy Ministerstva životního prostředí se na nápravu ekologických škod způsobených ještě za minulého režimu využije 1,2 miliardy korun.
Nelegální jsou samozřejmě také černé skládky, jako je ta, která roste v Čáslavi vedle provozu firmy AVE CZ. Vedení města si stěžuje, že provoz řádně neplatí poplatky za ukládání odpadu posledních deset let. „Zůstali jsme v šoku, když jsme zjistili, že až 91 procent odpadů, které skončily na skládce, nebylo zpoplatněno,“ řekl starosta Čáslavi Vlastislav Málek před časem Reportérům ČT. Celkový dluh se již má pohybovat v řádu miliard korun. Ve věci bylo proto rovněž zahájeno trestní stíhání. Odpadová firma chce však mezitím na své pobočce v Nasavrkách zvětšit (legální) smetiště na úkor pěti a půl hektarů lesa.
Není proto divu, že se občané proti jakýmkoliv podobným skládkám hlasitě bouří. „Nikdo pochopitelně nechce skládku za domem. Povolovací procesy pro její rozšíření nebo změnu musí projít přes zastupitelstva, na která tlačí obyvatelé. Dojít k dohodě, že skládka bude transparentně sdílet data o svých dopadech na okolí, je tak často jedinou cestou, jak se vyhnout patové situaci,“ nechal se slyšet Lukáš Musil, obchodní ředitel Agdata.
Obce tahají za kratší konec provazu
Skládky mimo zjevný nekomfort v podobě zápachu, hlodavců či prachu představují i významný zdroj metanu, jenž vzniká jako vedlejší produkt rozkladu dřeva či kuchyňských zbytků. K jejich celosvětovému monitoringu proto vyzývá Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Zatímco v oblastech Číny a Indie, kde IEA svůj výzkum realizovala, se ke sběru dat používaly satelitní snímky, Agdata jdou přímo ke zdroji znečištění.
Firma totiž na skládku rozmístí řadu měřicích zařízení, jež nepřetržitě zaznamenávají, jaké chemikálie dotčené smetiště produkuje. Jejich hodnoty pak provozovatel může sdílet například se samosprávou. Existuje však i opačný přístup, kdy obec hradí činnost senzorů a nařizuje místním zpracovatelům odpadu je používat.
„Jsou momenty, kdy obce tahají za kratší konec provazu. V celé řadě lokalit jsou provozem skládky zasažené celé čtvrti, nárazová měření však často neprokážou zásadnější problém, anebo to skončí pokutou, ale nic se nezmění. V tomto ohledu je třeba přístup přehodnotit,“ uvedl Musil. Podle něj je měření dopadů skládky na okolí výhodné i pro samotné provozovatele: „Pokud doloží, že skládka nemá na nejbližší okolí negativní dopad, výrazně lépe se jim pak se samosprávou jedná například o rozšíření provozu nebo změně ukládaného materiálu.“
Cesta ze začarovaného kruhu
Takzvané R-senzory hlídají koncentrace oxidu uhličitého, oxidu dusičitého, čpavku nebo metanu. Dále kontrolují prašnost, jelikož mechanické nečistoty vítr rozfoukává jednak ze samotného smetiště, pokud se na něj uloží například stavební odpad, a jednak létají od popelářských vozů, které tam zajíždí.
Musil na základě statistik, které se Agdatům podařilo získat, predikuje, že hromad odpadků za městy se nezbavíme nejméně do konce dekády. Přestože Evropská unie dlouhodobě účinně pracuje na tom, aby v členských státech končilo na skládkách komunálního odpadu jen nezbytné minimum odpadků, realita v Česku je zatím trochu jiná. Může za to mimo jiné i odklad zákazu skládkování využitelných a recyklovatelných odpadů, který měl platit již za dva roky. Česko ho však uvede v platnost až v roce 2030.
„Obec se zároveň může dohodnout, že když bude skládka nadměrně prášit nebo obtěžovat zápachem, bude muset například finančně kompenzovat. To je pak pro provozovatele motivační a rychleji to vede k odstranění problému,“ vysvětlil manažer zmíněného startupu.
Jedna z prvních datově neutrálních skládek vznikla u slovenské obce Dubová kousek za českou hranicí. Právě zde se v minulosti podepisovaly petice za úplný zákaz svozu odpadků, jež se však nesetkaly s pochopením. Měření dopadů smetiště, tedy například emisí PM částic nebo výfukových plynů, a následné varování občanů v reálném čase, pokud jejich koncentrace ve vzduchu překročí únosnou mez, představuje kompromis mezi úřadem a rozezlenými obyvateli.
