Nezákonný zásah státu

Takzvaná Kubiceho zpráva porušila právo občana na důstojnost, čest a ochranu soukromí

V úterý 9. června zastavil Městský soud v Praze řízení na ochranu osobnosti v případu takzvané Kubiceho zprávy. Zahájila je žaloba Jiřího Paroubka podaná 9. ledna 2008 proti Ministerstvu vnitra ČR (MVČR). Žalobu proti bývalému řediteli Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Janu Kubicovi pak soud zamítl, protože žalovaný vypracováním a zveřejněním dokumentu neporušil služební povinnosti.

Zajímavé rozhodnutí

Toto zamítavé rozhodnutí soudce Martina Valehracha svým významem přesahuje běžné soudní spory vzhledem k osobě žalovaného i k velice zvláštním okolnostem, za kterých se případ odehrál. A nově posunuje chápání ochrany občana před zásahy státních orgánů. Co se týká žaloby proti ministerstvu vnitra, soud s odvoláním na nález Ústavního soudu ČR vyhlášený 28. dubna 2009 rozhodl, že bude postoupena k vyřízení MVČR. Je totiž nejprve na jeho posouzení, zda stát svým jednáním způsobil Jiřímu Paroubkovi nemateriální újmu. Teprve poté se bude možné obrátit s žalobou na okresní soud.
Je tedy nesprávné tvrzení mnoha médií o výsledku řízení. Ve skutečnosti totiž městský soud spor mezi Jiřím Paroubkem a státem fakticky nerozhodl. A je tedy na MVČR, aby se jako první meritorně vyjádřilo k odpovědnosti za zásah do práv žalobce na respektování jeho soukromého a rodinného života. Od ministerstva vnitra je nyní nutné očekávat korektní posouzení věci.

Účelový soubor

Jak je známo (mnoho novinářů to radostně oznamovalo), veškeré nároky a požadavky žalobce vůči Janu Kubicovi byly zamítnuty. Městský soud v Praze dle nich žalobu zamítl s poukazem na jeho postavení bývalého státního zaměstnance, u kterého nebylo shledáno žádné trestněprávní ani disciplinární pochybení. Proti tomu však bude podáno odvolání. V něm se bude argumentovat, že důkazy provedené v řízení před městským soudem jsou s jeho rozsudkem v rozporu. Pokud jde o stálé výhrady Jana Kubice k označení „Kubiceho zpráva“, to je správné. Jde totiž o zcela originální prostředek, pro který nelze nalézt v zákoně o Policii ČR ani v jiných předpisech žádnou oporu či název. Byl to účelově vybraný soubor neověřených a nepravdivých poznatků z operativního sledování určitých osob. A v rozporu se zákonem o Policii ČR byl předán poslancům jednoho ze sněmovních výborů a zároveň médiím jako oficiální policejní zpráva – obal oficiální, obsah z podsvětí.
Zpráva obsahovala nejhrubší pomluvy shromaždované podsvětím na různé osoby. A bez ohledu na citlivé osobní údaje nezákonně zasáhla do soukromého a rodinného života mnoha osob. Tedy do práv, která v ČR stejně jako v každém civilizovaném státě zaručují mezinárodní smlouvy, občanský zákoník i Listina základních práv a svobod. Samozřejmě že policie může při plnění svých úkolů shromažďovat o lidech různé údaje. Nemůže je však tímto způsobem použít k politickému nebo veřejnému účelu. Je to jasný zásah do výkonu práva žalobce na soukromí a skandalizace s neodhadnutelnými důsledky.

Přímý strůjce

Takto musí být chráněn každý. A je shodou okolností, v tomto případě nepodstatnou, že žalobce je zároveň významným politikem. Takové právo nelze upřít žádnému občanovi. Nepravdivost a neopodstatněnost „Kubiceho zprávy“ byly několikrát prokázány, aniž by však státní orgány učinily nějakou nápravu. „Kubiceho zpráva“ je selháním právního státu. Způsobilo je vědomé zpřístupnění nepravdivých, mimořádně dehonestujících a naprosto nesmyslných tvrzení s úmyslem zničit pověst cílové osoby a diskreditovat ji jako politika propojeného s organizovaným zločinem. „Kubiceho zpráva“ byla rafinovaně sestavena tak, aby její čtenář nabyl dojmu, že údaje v ní jsou potvrzené nebo že je policie nějakým způsobem názorově sdílí.
To jsou většinou citace ze zprávy pracovní skupiny Vrchního státního zastupitelství v Praze pro analýzu trestních věcí. Je přístupná na webových stránkách Nejvyššího státního zastupitelství a byla předložena městskému soudu jako důkaz, že „Kubiceho zpráva“ vznikla neoprávněně. Ani utajení části zprávy totiž nemohlo zabránit skandalizaci některých osob. A skutečně jí ani nezabránilo. Z uvedeného vyplývá, že bývalý ředitel ÚOOZ Kubice je přímým strůjcem a zosobněním protizákonného zásahu státu do výkonu práva na respektování soukromého života občana, osobní a profesní čest a dobré jméno.

Nepřiměřené chování

Městský soud nyní vrací „Kubiceho zprávu“ tam, kde vznikla – tedy resortu MVČR. Doufejme, že ministerstvo vnitra s časovým odstupem téměř tří let nově a spravedlivě posoudí svou odpovědnost za poškození základních práv žalobce. Nastoupí tím dobrou cestu. V této zemi totiž nejde jen o práva menšin nebo sociálně slabých, ale všech občanů – lidí důležitých i méně významných, hmotně zajištěných i nezajištěných. Jde o jistý civilizační standard. MVČR tím přispěje ke svému novému směřování k zajištění právního státu a ústavou chráněných zájmů občanů.
V případě Jana Kubice se soud ve své argumentaci nebo názoru podrobil výsledkům vnitřního šetření, které se na MVČR uskutečnilo po rozsáhlých personálních změnách po volbách na podzim 2006. To nesvědčí o jeho skutečně nezávislém a nestranném přístupu. Kdo jiný než soud má stát nad politickými spory a prohlásit, že bez ohledu na politické názory, tlaky a postavení hodnotí tehdejší chování příslušníků ÚOOZ jako nepřiměřené a nesprávné, a uložit jim třeba pouze požadovanou omluvu? Je neudržitelné, aby noviny psaly, že plukovník Jan Kubice při své difamační úloze plnil povinnosti. Jeho činnost určitě mezi povinnosti policisty nepatří. To je evidentní.
Je třeba říct, že případ se týká každého občana – ne jen Jiřího Paroubka. Problém totiž spočívá v tom, mají-li občané ČR zajištěnu reálnou a efektivní ochranu základních práv, nebo zda jde pouze o virtuální realitu. Tato práva se sice nabízejí, ale jejich reálným naplněním se v podstatě nikdo vážně nezabývá – dokonce ani soudy či média.

Kauza

Čtyři dny před parlamentními volbami, 29. května 2006, předložil tehdejší šéf ÚOOZ Jan Kubice na zasedání sněmovního branného výboru zprávu o údajném prorůstání organizovaného zločinu do politiky.
Zpráva měla údajně dokazovat propojení organizovaného zločinu s představiteli tehdy vládní ČSSD.
Část jednání poslanců byla sice uzavřená, ale důvěrné dokumenty unikly do médií.
Sociální demokraté to označili za zneužití policie k politickému boji.

Tvrzení

Dle „Kubiceho zprávy“ se například tehdejší premiér Jiří Paroubek (ČSSD), ministerstvo vnitra a policejní prezident snažili ovlivňovat vyšetřování některých případů.
Mimo jiné vraždy podnikatele Františka Mrázka či údajné korupční kauzy biolíh.
Obsahovala i pasáž, dle níž Paroubkův známý Bohumír Ďuričko „měl mít během dovolené styk se svou nezletilou dcerou, kterou má mít k dispozici i Paroubek“.
Jiří Paroubek zažaloval Jana Kubice a kromě omluvy požadoval 50 tisíc kvůli údajnému zásahu do práva na ochranu soukromého a rodinného života.