Jsem proti jakékoliv regulaci, tvrdí ředitel z Aholdu Czech Republic
Jiří Wegmann (40), místopředseda představenstva a generální ředitel pro organizaci, řízení a expanzi (CSO), působí v Aholdu Czech Republic, a. s., (dříve Euronově) od roku 1998. Zodpovídá za vyhledávání a získávání nových lokalit pro další expanzi tří maloobchodních řetězců Aholdu, řídí také výstavbu, pronájem a správu obchodních ploch společnosti. Před příchodem do Aholdu pracoval jako jednatel společností Norma a OBI a také jako správní ředitel maloobchodní společnosti Penny Market.
EURO: Dříve jste působil jako správní ředitel společnosti Penny Market, která se specializuje na takzvaný hard diskont. Nyní působíte v Aholdu, který se od čistého diskontu odvrátil. Není v tom trochu rozpor? WEGMANN: Trochu bych to poopravil. Když jsem přišel do Aholdu, byl diskontní řetězec Sesam s obratem pěti miliard korun na třetím místě v republice. Jenže jeho koncept nebyl tak vyzrálý jako v jiných německých obchodních společnostech, kde má diskont svůj prapůvod. Rozhodli jsme se proto tento řetězec transformovat a věnovat se tomu, co Ahold umí. To znamená plnosortimentnímu provozu prodejen a službám zákazníkům. EURO: V čem je podle vašeho názoru důvod, že Němci jsou v maloplošném diskontu nejlepší? WEGMANN: V důslednosti provádění různých operací. Mají totiž do nejmenšího detailu rozpracovaný proud zboží od výroby až po konečného zákazníka, a to – když to porovnáte s jinými řetězci – za úplně minimálních nákladů. EURO: Můžete půl roku poté, co jste čistý diskont opustili a rozjeli řetězec Albert, který představuje určitý kompromis, již říci, že jste udělali krok správným směrem? WEGMANN: Jsem o tom přesvědčen. Skutečnost předčila naše očekávání. Tržby stouply o dvouciferné číslo. V každém případě se osvědčilo rozšíření o zboží nepotravinového charakteru a o vlastní značky. Myslíme si, že se nám podařilo oslovit zákazníka, který není ochoten si pokaždé, když chce nakoupit, sednout do auta a jet někam na kraj města do diskontu, ale který se chce zásobovat čerstvými potravinami každý den z obchodu, který má v blízkosti svého bydliště. EURO: Počítáte s tím, že byste v blízké době měnili svůj koncept? WEGMANN: Ne. Budeme však důslednější ve vztahu k zákazníkům – v rámci nákupního centra jim nabídneme i jiné služby. Dokonce máme připravený nový koncept pro Alberty, které by měly být v budoucnosti integrovány do malého nákupního centra. EURO: Počítáte s tím, že vaše tři linie zůstanou zachovány, nebo dojde k integraci Alberta s Primou? WEGMANN: Ne. EURO: Takže se spojí Prima s Hypernovou? WEGMANN: Možná že to tak dopadne. EURO: A nebude to trochu o něčem jiném? WEGMANN: Ne. Podívejte se v Plzni na naši poslední Primu, kterou jsme otevřeli měsíc před Vánocemi. Koncepčně ji považuji za menší kopii Hypernovy. EURO: Myslíte si, že to tak bude pro firmu jednodušší? WEGMANN: Určitě ano. Je jednodušší zkoordinovat jeden řetězec než dva. Úspory jsou také v logistice, nákupu, marketingu… EURO: V současné době je v Česku v provozu 82 prodejen s prodejní plochou nad 2500 metrů čtverečních. V letošním roce má jejich počet překročit stovku. Vy jich provozujete pět. Máte nějakou představu o tom, kolik byste jich chtěli mít v budoucnu? WEGMANN: To není žádné tajemství, deset až dvanáct. Za měsíc budeme otevírat nový hypermarket v Hradci Králové a na podzim další v Ostravě. EURO: Kdy si myslíte, že skončí euforie kolem výstavby nových hypermarketů? WEGMANN: Když se podíváte na mapu České republiky, vidíte deset měst s více než sto tisíci obyvateli. Každý z provozovatelů velkoplošných řetězců má zájem, aby v každém z nich byl zastoupen. Na druhé straně v Praze je jich pouze šest: tři Globusy, dvě Tesca a Hypernova. Pokud vím, v české metropoli se počítá s výstavbou dalších sedmnácti hypermarketů. Jsem názoru, že každý z provozovatelů velkoplošných řetězců bude mít minimálně deset hypermarketů. Jestliže dnes jich je sedm, v budoucnu bych jich mělo být minimálně sedmdesát a dalších osmdesát s prodejní plochou kolem čtyř tisíc metrů čtverečních. Myslím, že když se dostaneme na nákupní plochu jeden metr čtvereční na jednoho obyvatele, tak to bude úplně ideální pro to, aby byl každý obyvatel kvalitně zásobován. EURO: Je to tak snadné stavět nové hypermarkety? Nenarážíte přitom na odpor místních radních? WEGMANN: S takovým odporem se setkáváme dnes a denně. V každém městě působí už minimálně jeden, dva, tři zástupci některého z velkých řetězců. Zajímavé jsou ještě možná investice na severní Moravě, ve městech kolem deseti tisíc obyvatel, kde nás vítají, protože je tam vysoká nezaměstnanost. Ale i tam raději žádají produkci než obchod jako takový. Prosadit v Praze výstavbu nového hypermarketu bylo odjakživa těžké. Každé město má však svá vlastní specifika. Všude musíte starostovi a městské radě nabídnout něco nového. Pokud však má v územním plánu již vyhrazeno místo pro prodejní plochy, tak musí obchod v rámci regulativů povolit. Momentálně platné zákony říkají, že není možné zastavit připravovaný projekt jenom kvůli tomu, že město nemá zájem. EURO: Existují města, kde se daří prosazovat vaše projekty hůře než jinde? WEGMANN: Nejsme ochotni platit nikomu za jeho podpis. Jsou města, kde se musíte nejdříve vyznat v tom, kdo jaké – i stranické – zájmy zastává v městské radě. Za jedno z nejsložitějších měst z tohoto pohledu považuji Olomouc. Záleží na tom, jak vypadá územní plán daného místa. Pokud je v něm místo pro maloobchod, tak v podstatě nikoho ani nemusíme moc přesvědčovat. EURO: Některá města začínají v poslední době regulovat výstavbu maloobchodů. Jaký je na to váš názor? WEGMANN: Jsem pro volný trh, tedy proti regulaci. Myslím si, že regulace je pouze časové odložení. Podívejte se, jak se před rokem 1989 reguloval trh s devizami a co se s ním pak stalo. Jsem přesvědčen, že jakákoliv regulace nemá smysl. EURO: Považujete za regulaci i to, když se město rozhodne, že nechce supermarket v centru města, ale na jeho okraji? WEGMANN: I to je regulace. EURO: Myslíte si, že by ani k takovým omezením docházet nemělo? WEGMANN: Pokud regulace, tak v tom smyslu, že město by mělo v procentech určit, na kolika metrech čtverečních se bude nabízet ten který sortiment, aby zkvalitnilo služby. EURO: Když jsme u té regulace, byla tu snaha zavést pojem ekonomické závislosti, nakonec se od něj ustoupilo. Vítáte to? WEGMANN: Vím, kam svou otázkou míříte. Závislost výroby na odběrech obchodního řetězce. Myslím si však, že je to věc jednání mezi account managery a našimi nákupčími. Každý má své limity a buď se potkají, nebo ne. EURO: Jak se díváte na české dodavatele? Myslíte si, že si již dokážou spočítat to, zda se jim dodávky do řetězců vyplatí, a dokážou se v tomto byznysu pohybovat? WEGMANN: Dnes již ano. Před pěti lety byla situace jiná. Možná že je škoda, že střední podniky ze Západu nevstupovaly po revoluci do českých menších podniků. Důsledkem toho tu máme pouze nadnárodní výrobní řetězce. Malá a střední konkurence tu v podstatě již neexistuje, odešla z trhu právě proto, že neměla podporu. Zda je tato selekce správná, nebo ne, o tom nechci polemizovat. Na trhu vydrží vždy jen ten nejsilnější, ale možná je to škoda pro rozmanitost nabídky. EURO: Vy jste se nesetkali s tím, že by se malí a střední výrobci sdružovali do distribučních center a nabízeli vám své zboží? WEGMANN: Většinou spolupracují s naším velkým centrálním dodavatelem, který si dodávky koordinuje sám, zboží komentuje a pak nám je dodává. EURO: Jaký podíl má tuzemská výroba na vaší nabídce? WEGMANN: Takřka sto procent. Ono to trochu kolísá v souvislosti se sezonní nabídkou. Našimi dodavateli jsou stoprocentní české společnosti, registrované na českém území. EURO: Je pro vás výhodnější jednat s velkým, nebo naopak s drobným výrobcem? WEGMANN: Ideální je jednat s dodavatelem, který za rozumnou cenu nabízí velice kvalitní výrobek. EURO: Máte s nějakým podnikem tak vyostřené vztahy, že kvůli nim jeho výrobky neodebíráte? WEGMANN: Není mi známo. Samozřejmě že se může stát, že nějaký podnik nedodrží dohodnuté podmínky. EURO: Jak to bylo například s Tabákem? WEGMANN: Nemáme žádné problémy. EURO: V minulosti jste s tímto podnikem žádné potíže neměli? WEGMANN: To bylo asi před čtyřmi a půl lety, kdy nám Philip Morris odmítl dodávat na fakturu. Proto jsme cigarety vůbec nezařadili do sortimentu. Tímto problémem se dokonce zabýval i Svaz obchodu. EURO: Jaký máte názor na činnost Svazu obchodu? WEGMANN: Svaz obchodu udělal za poslední dva roky velký kus práce. Předtím to byla spíše pasivní instituce. Myslím, že pod vedením Heleny Pískovské je na dobré cestě, ale přesto by se měl celý management kompletně omladit a ještě více zprofesionalizovat. Také by se měly jasně definovat jeho cíle, a to samotnými členy svazu. To znamená, že by se měl jednou do roka zorganizovat sjezd jejich zástupců a domluvit další postupy svazu. Je dobře, že je protiváhou tripartity. Nevím, kdo by jinak naši společnost zastupoval. EURO: Co Ahold a internet? WEGMANN: V globálním měřítku má Ahold několik internetových řetězců, které za sebou mají první krůčky. Kdybychom však totéž chtěli udělat v Česku, tak nám to z ekonomických důvodů zahraniční vedení nedoporučí. EURO: Nepočítáte tedy s tím, že byste v nejbližší době, například do dvou let, provozovali e–shop? WEGMANN: Nevylučuji to. Může se stát, že to rozhodnutí přijde. EURO: Myslíte si, že ještě nenastal správný čas pro tento způsob prodeje? WEGMANN: Otázkou je, zda vůbec někdy nastane. Nejsem přesvědčen o tom, že by potraviny byly pro internetový obchod vhodným artiklem. Na rozdíl od jiných druhů zboží se budou potraviny vzhledem k požadavku na jejich čerstvost stále prodávat v kamenných obchodech. Možná že produkty typu delikates, dárkových košů bude možné prodávat přes internet. Věřím však tomu, že zákazník bude vždycky chtít jít do obchodu a vyzkoušet si kvalitu produktu, který konzumuje. EURO: Není důvodem vašeho váhání příliš složitá logistika, která s internetovým obchodem souvisí? WEGMANN: Já si myslím, že logistiku můžete vypracovat, jak chcete, ale vždycky půjde o to, abyste zákazníka zastihli doma. Pro něj by bylo akceptovatelné, že po předchozí domluvě přijdete se zásilkou v době, kdy se mu to hodí. Jenže to by bylo tak neskutečně drahé, že by se muselo pracovat s příliš vysokou marží, aby byl tento obchod zajímavý. Kamenný obchod má dnes tu výhodu, že se jeho provozní hodiny stále rozšiřují, někde až na 24 hodin denně. Všechny mají dnes logistiku tak dokonalou, že v nich vždy najdete čerstvé pečivo a další výrobky. EURO: Neobáváte se tlaků na regulaci otevírací doby v supermarketech? WEGMANN: Signály o tom jsou. Pravidelně se toto téma objevuje na programu Parlamentu, aniž by to předtím kdokoli konzultoval s někým z odborníků. Dojde–li k regulaci otevírací doby, bude to krok zpátky. EURO: Jak si myslíte, že se obchod bude v příštích deseti dvaceti letech vyvíjet? WEGMANN: V každém případě získá internetový obchod na významu. Prodej jako takový v kamenných obchodech projde jen malou změnou. Myslím, že další stovky let se nic v obchodě měnit nebude. Určitě budou lidé více pracovat doma, tím pádem si budou z domova nakupovat i informace, software a podobně. U hmotného zboží se nic měnit nebude. Zákazník si ho bude chtít vyzkoušet, protože v rozhodovacím procesu hrají velkou roli emoce. Cena nebude tolik rozhodovat jako dnes, ale bude se více působit na vnější vjemy.
EURO: Lidé se v souvislosti s hrozbou nemoci šílených krav začali více starat o to, co nakupují. Jakou jistotu jim může obchodník dát, že pro ně nakupuje to nejkvalitnější zboží. WEGMANN: Žádnou, protože není Bůh. My nejsme u početí, narození a vykrmení telete až po jeho porážku. Kdybychom u toho měli být, tak bychom museli nakupovat naše maso pouze od sedláků, kteří mají jednu krávu, kterou pasou na louce a napájejí pramenitou horskou vodou.
EURO: Zcela jistě by zákazník raději zaplatil více, jen aby měl jistotu, že jí nezávadné potraviny. WEGMANN: Pokud zjistíme, že v České republice máme nemoc šílených krav, tak věřím tomu, že vláda dříve nebo později bude kontrolovat poražená zvířata a potom automaticky dojde ke zvýšení ceny masa. Člověk, který si bude chtít koupit nezávadné maso, bude muset počítat s tím, že v ceně produktu bude zakalkulována i cena testu.
