Před pár dny se sešla ministryně spravedlnosti Marie Benešová s vedením státního zastupitelství a společně si notovali na téma nezávislosti státního zastupitelství na moci výkonné a vhodnosti jejího ústavního zakotvení.
Nejde ani tak o to, že státní zastupitelství je ve většině zemí součástí exekutivy a jsou i státy, kde jako nejvyšší státní zástupce funguje ministr spravedlnosti. A těžko se hledají důvody, proč by to u nás mělo být nějak podstatně jinak, pokud nepovažujeme stav, kdy je trestně stíhán premiér, za normální a běžně opakovatelný.
Především však pár dní po této schůzce padly hned dva další rozsudky, které významně zpochybňují kvalitu práce státního zastupitelství a vyvolávají otázku, zda tam ti lidé nesou za svou práci alespoň podobnou odpovědnost, jak obkladač, který garantuje, že vám ta koupelna za týden neopadá.
Už podruhé byli ve směšné kauze Opencard osvobozeni vrchním soudem lidé, kteří u zrodu problémového projektu nebyli a snažili se řešit jeho důsledky v nejlepší víře a snaze jednat s péčí řádného hospodáře. V pražském zákulisí se poměrně dobře ví, kdo měl a má na pomstě souzeným zájem a inicioval ji, podobně jako v některých dalších případech, které soudy rozhodly ve prospěch obžalovaných - například v kauze bývalého šéfa odboru městských investic Jana Beránka. Nějaká sebereflexe státního zastupitelství se ale nekoná.
Složitější je druhý případ, kdy městský soud smetl ze stolu žalobu na bývalého náměstka vrchního státní zástupce Libora Grygárka s tím, že hlavní žalovaný skutek se nestal a zbytek je promlčený. Žaloba doplula od olomouckých vrchních žalobců k soudu šest let po zahájení vyšetřování a dopadla, jak dopadla. Přestože soud připustil, že Grygárek nemusí být zcela bezúhonný občan, ale to co dostal na stůl, k odsouzení nestačí.
Takže zde máme na stole skutečné pochybnosti o nezávislosti státního zastupitelství, ale na někom zcela jiném, než je moc výkonná, a pak pochybnosti o profesionalitě, s níž jiní státní zástupci svou funkci vykonávají.
Oba případy byly veřejností silně sledovány. Média byla zásobována podrobnostmi o sprostých podezřelých a jejich nekalé činnosti a nakonec nic. Tohle selhávání zpochybňuje fungování právního státu v Česku úplně stejně jako pověstná korupce. A to je třeba v první řadě se státními zástupci řešit. Až bude státní zastupitelství pracovat, jak má, a vyvozovat odpovědnost za selhání svých činitelů, přijde teprve řada na další diskuse o nezávislosti.
