Fotografie mladého Mišíka ke spokojenosti hosta nestačí
Jestliže vaše srdce bije pro retro a nemáte-li to daleko na Žižkov, mohli byste zaskočit do Seifertovy ulice. Několik metrů přes ulici nad bývalým hotelem Tichý se nachází Kuře v hodinkách. Rohový vchod hned proti baru vás postrčí do spartánsky vybaveného pomenšího lokálu, kde si čekání na nápoje a pokrmy můžete zkrátit pamětnickým rozjímáním nad fotografiemi českých hudebníků a kapel 70. let, podbarveným zdejší kainarovskou poetikou.
Můžete se vydat i na výpravu do suterénu – čeká vás ponor do současnějších vrstev světové hudební scény a nekuřácký salonek. My si ale chceme jídla užít při denním světle, a tak navzdory sbíječkám, jež lomozí před okny, zůstáváme nahoře. Usměvavá dívka nám ochotně podává originální jídelní lístky v podobě objemných gramofonových desek – rozsáhlý opus je v našem případě reminiscencí na album skupiny Abraxas včetně klasické vnitřní části. Vtipné a zajímavé, i nabídka působí štědrým dojmem a srší fantazií, jen kdyby nebylo vodopádu hřímajících, šíleně vlezlých reklam jakéhosi komerčního vysílače, které se jako o překot hrnou z reproduktorů. Toužíme po něčem stylovějším a nechápeme, proč v podniku, hrdě se hlásícímu k odkazu 70. let, musíme úpět pod decibely současného popíku. Když servírka s příslušným výrazem zvuk ztlumí, sousedé odvedle se na nás vděčně zazubí: slavíme první, poněkud pochybné vítězství.
Pro začátek objednáváme zelnou polévku a grilovanou zeleninu (lilek, cuketa, paprika, rajčata v medové marinádě). Na bílém talíři, jehož okraj je v souladu s novými trendy posypán paprikou a petrželkou, spočívají ogrilované tenké plátky lilku, cukety a papriky spolu s rozpůleným rajčetem, jimž dělá garde mokrá snítka salátu, dlouhé plátky vodnaté mrkve (byly patrně připraveny již ráno a aby si zachovaly svěží barvu, v kuchyni je vynalézavě naložili do vodní lázně), něco rozmrazeného hrášku a kukuřice takřka fluoreskujících barev. Jelikož obsluhu nenapadlo, že takto naservírovaný pokrm má říz asi tak jako porce otrub, musíme se o dochucovadla v podobě soli, oleje a octa přihlásit samy. Po tomto zásahu se chuťový zážitek výrazně zlepšuje, faktem však zůstává, že grilovaná zelenina jakožto naprosto svébytná kategorie už doprovod svého čerstvého protějšku nepotřebuje. Lpí-li kuchař přece jen na italské inspiraci, mohl by ji pro příště doprovodit kupříkladu opečenými polentovými nočky nebo jen přihodit trochu koření.
Domácí zelňačka s uzeným masem a ostrůvkem zakysané smetany naštěstí přesně splňuje naše očekávání. Polévka má správnou teplotu i konzistenci, zelí není rozvařené a uzeným, ač na náš vkus poněkud příliš prorostlým, kuchař nešetřil. I červené papriky je tak akorát. Výsledkem je opravdu poctivá zelňačka jako od babičky.
Po tomto úvodu se rozhodujeme pro místní specialitu kuře v hodinkách a paellu s kuřetem, lososem, krevetami a mušlemi. Avizovanou španělskou dobrotu představuje úctyhodné návrší zelenožluté rýžové hmoty, podložené vějířkem kadeřavého salátu. Rozvařená, navrchu oschlá rýže byla evidentně namísto šafránu nepatřičně ochucena kari, které jí ovšem dodalo nazelenalý nádech, poněkud indickou příchuť a palčivost. Odreagování od této hutné kompozice by jistě bývala obstarala zeleninová obloha, tu však kuchař prve raději přiložil k zeleninovému předkrmu.
Pod názvem Kuře v hodinkách se skrývají dva plátky grilovaných prsíček spočívajících na kupce svěže zeleného listového špenátu, doplněných kostkou mírně našedlých smetanových brambor a zeleninovou oblohou. První pohled není zrovna euforický, leč chuť nás mile překvapuje. Kuře je šťavnaté a křupavé, špenát má pikantní česnekovo-cibulový šmak (česnek je zákeřně téměř syrový, ale vem to čert, líbání dnes vynecháme) i brambory mají správnou chuť, nad barvou přivíráme oko. Nejslabším článkem je zde obloha, avšak kuchař si touto specialitou podniku poněkud vylepšil svou paellou pošramocenou tvář.
Chceme mu dát ještě jednu šanci a koledujeme si navrch o dezert a kávu. Čokoládové nočky s vanilkovým krémem, označené jako novinka podniku, i čokoládový dort z bílé a mléčné čokolády znějí skvěle a nám se v představách vynořují fantastické vize. Lahodné béžové nočky z mléčné čokolády (ač jsme jednoznačně fanynkami její co nejtemnější hořké varianty) mají konzistenci francouzské mousse au chocolat a obsahují malé kousíčky čokolády. Za avizovanou vanilkovou omáčkou se však bohužel skrývá trochu řidší teplý pudink mdlé chuti. Žlutá plocha je místy narušena temně červenými ostrůvky „lesního ovoce“, jemuž vévodí kyselý zahradní rybíz.
Na čokoládovou podezdívku na vedlejším talíři je navrstven bílý krém suplující bílou čokoládu a pěna z čokolády mléčné upomínající na kubánský dort. Vedle této výseče se nachází sekce černého rybízu a téměř oranžový kopeček řádně nabarvené vanilkové zmrzliny. Zas se vkrádá dojem, že zde probíhá pokus o cosi, leč původní předloha vždy nedostižně zmizí v dáli.
Člověk by leccos odpustil, kdyby se na závěr dočkal alespoň dobré kávy nebo doutníku. Ten poslední posoudit nedokážeme, i když je v nabídce jídelníčku hojně zastoupen. Zato zdejší kávu jsme ocejchovaly na takřka nepoživatelnou – ač v šálku s prestižním nápisem Piazza d´Oro, vyznačovala se hořko-trpkou kovovou pachutí s dozvukem pražených bukvic, kteroužto kvalitu si podržela i po opakované zoufalé snaze o vylepšení za pomoci cukru a mléka.
Za toto debužírování jsme zaplatily 790 korun. Co na nás zapůsobilo? Podobizna mladičkého Vládi Mišíka se vzpurným výrazem, úsměv a ochota obsluhující dívky, než jsme ji požádaly o zrušení rozhlasových reklam, zajímavá výzdoba a vtipné fotografie na dveřích toalet. Shodneme-li se na faktu, že v restauraci by mělo jít o zážitek především gastronomický, je to poněkud málo. Kuře jsme musely zařadit na seznam restaurací, kde nabídka jídel zajímavých názvů jako vystřižených z kuchařky moderní gastronomie, jež vybudí fantazii a chuťové pohárky, bohužel příliš nekoresponduje s výsledkem na talíři, a to ani esteticky, ani chuťově. Vnucuje se myšlenka, zda by nebylo lepší se vrátit k tradičním a poctivě připraveným hospodským jídlům typu guláše a svíčkové a zanechat těchto nepříliš vydařených experimentů.
Kuře v hodinkách
Adresa: Seifertova 26, Praha 3
Tel.: 222734212, www.kurevhodinkach.com
- Otevírací doba: po-so 11-01, neděle 12-01
- Počet míst: nahoře 32, dole 70
- Druh kuchyně: mezinárodní
- Platební karty: všechny běžné
- Jazyková vybavenost personálu: angličtina,
- Země původu nabízených vín: ČR, Francie, Argentina, Chile
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 7 bodů z 10
Prostírání 7 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 10 bodů z 10
Chování personálu 8 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 15 bodů z 20
Celkem 47 bodů z 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Zeleninový salát s restovanými husími játry 125 Kč
Domácí zelná polévka s uzeným masem 30 Kč
Špagety s krevetami na víně 140 Kč
Couscous Royal se zeleninou a rajčatovou omáčkou 130 Kč
Špíz z kachních prsou se sušenými švestkami 195 Kč
Rybízový a hruškový sorbet 55 Kč
Výběr z vinného lístku:
Rulandské bílé, region Znojmo 180 Kč
Muškát moravský, region Velké Pavlovice, pozdní sběr 250 Kč
Chardonnay 2002 Viu Manet, Colchagua Valley, Chile 350 Kč
Chablis Michel Laroche, Les Montmains 1er Cru, Francie 1250 Kč
Alibernet, region Velké Pavlovice 290 Kč
Rulandské modré 1993, archivní 350 Kč
Malbec Santa Julia, Mendoza, Argentina 420 Kč
Rosé d´Anjou, Domaine Chupin, Val de Loire, Francie 370 Kč
