Zatímco se řada českých podnikatelů obává toho, co jim z ekonomického hlediska přinese podzim, Goldea koncem roku očekává rekordní tržby. Nebojíte se krize?
Kdybyste se mě zeptala v dubnu nebo květnu, byl bych trochu skeptický. Ty globální problémy samozřejmě ze začátku přibrzdily i nás, ale pod loňská rekordní čísla jsme se nikdy nedostali. Od června jsme naopak začali extrémně růst a očekáváme, že v hlavní sezóně kolem Vánoc budeme v extrémních dnech odbavovat kolem dvou tisíc objednávek denně a mít o 35 procent vyšší tržby. Nabídku budeme pravděpodobně utlumovat, protože se nechceme dostat do situace, kdy nabereme tisíce objednávek a nezvládneme je zpracovat. Máme sice sto švadlen, ale každá z nich má jen dvě ruce.
Meziroční růst, který v posledních měsících zaznamenáváte, se pohybuje kolem 50 procent. Budou roční tržby vyšší, než jste původně plánovali?
Ano, zatímco loni jsme včetně daně měli tržby kolem 120 milionů korun, pro letošek jsme plánovali nějakých 145 až 150 milionů. Nakonec se ale budeme pohybovat zhruba o deset milionů výš. Co se týče září, šplhá meziroční rozdíl někam k šedesáti procentům, přičemž to tempo se stále zvyšuje. Na začátku roku jsme si řekli, že pokud bychom rostli o 20 až 30 procent, byl by to velký úspěch. Ve skutečnosti máme zatím našlápnuto k nějakým 35 až 40 procentům za rok.
Čemu přisuzujete úspěch?
Od června jsme se začali více zaměřovat na ložní povlečení a prostěradla. Abychom se odlišili od konkurence, vytvořili jsme unikátní modely, vizuály a fotky. Druhá část je taková neviditelná činnost, kdy tvoříme obsahy, snažíme se lidem produkty lépe popisovat a komunikovat se zákazníky tím, že tvoříme dotazníky a ptáme se jich, co v nabídce chybí. Takto jsme například zjistili, že je pro ně důležité vidět detail materiálu. Proto všechny produkty znovu fotíme. Také nám více začalo růst Maďarsko a Rumunsko. Diverzifikace rizika je za nás obrovsky důležitá, zvlášť v dnešní době, kdy je Česko trochu turbulentní trh. Ještě uvidíme, co udělá Polsko, kam vstupuje v pátek. Koneckonců se jedná o zhruba 40milionový trh.
Export bude majoritní
Jaký podíl příjmů vám aktuálně plyne ze zahraničí?
I se Slovenskem téměř 40 procent. S tím, jak přibude Polsko, plánujeme export učinit majoritním, takže bychom se měli dostat až k 60 procentům. Pak bude následovat Německo. To ještě uvidíme. Rozhodně nehodláme vstupovat na jeden trh za druhým. Chceme v zahraničí zanechat nějakou stopu. Zaměřujeme se proto na ty úplně nejmenší detaily, koneckonců každý trh má svá vlastní specifika.
V čem je jiný třeba rumunský trh? Přeci jen je od nás už trochu dál…
Jsou to obrovské rozdíly. Zrovna Rumunsko je hodně specifické. Vzory, které v Česku nejsme schopní prodat, jsou tam velmi žádané. Tato země má také úplně jiné rozměry textilu. Typické je třeba to, že běžně kupují čtyřmetrové ubrusy, protože každá tamní domácnost má rozkládací stůl, u kterého se potkává celá rodina.
Průměrný plat v Rumunsku patří podle Eurostatu k nejnižším v Evropě. Nejsou na ně vaše výrobky příliš drahé?
Pro někoho až nedostupné, což nám lidé píšou. Ale tím, jak se zaměřujeme na bohatší klientelu, tak u nás běžně dělají i velké objednávky. Nakupují u nás také tamní firmy, penziony a hotely. V tomto ohledu se rozjíždějí hlavně lůžkoviny. Jsme pro ně kvalitní zboží ze Západu.
Firem, které v Česku prodávají bytový textil, je celá řada. Jak se odlišujete od konkurence?
Na začátku jsme nabízeli stejné produkty jako naši konkurenti. Pak jsme začali přicházet s výrobky, které tu nebyly. Byli jsme například jedni z prvních, kdo začal nabízet jednobarevné povlečení. Dnes je to tak běžné, že si člověk řekne, že to na trhu bylo vždycky, ale není to pravda. Sem tam se objevily dvě barvy, my jsme měli kolekci hned z dvaceti. Šli jsme proti proudu a začali k jednobarevnému povlečení vyrábět vzorovaná prostěradla. Což byl přesný opak toho, co nabízeli ostatní.
Další věc je to, že s naším partnerem máme nasmlouvané šicí dílny, kde pro nás šijí externí švadleny. Jsme tedy zákazníkům schopni ušít jakýkoli rozměr, který si vymyslí. Pokud si člověk určí, že chce povlak na polštář 42 na 71 centimetrů, což je naprosto unikátní, dostane ho.
Což se asi projeví na ceně…
Jsme schopní ji udržet na rozumné výši. Zároveň ji nepovažujeme za směrodatnou. Nehodláme dávat bezdůvodné slevy ani stále pořádat výprodeje. Chceme lidi inspirovat a dodávat jim služby, které konkurence nemá. Zákazníci to oceňují. Že jsou naše produkty dražší, je v pořádku. Pracují pro nás české švadleny a další tuzemští zaměstnanci, které chceme dobře zaplatit. Není to, jako když jeden produkt nabízí 15 e-shopů a bijí se o ,desetikačku‘. Pak se tyto společnosti dostávají do koloběhu, kdy jindy než v akcích a slevách neprodávají, což určitě nechceme. Raději jdeme cestou unikátnosti.
Osobitost, kterou giganti nenabízejí
Má v dnešní době jedinečnost menších firem šanci proti nadnárodním gigantům, jako je IKEA či Möebelix? Chápu, že se nejedná o přímou konkurenci, ale bytový textil také nabízejí.
Stoprocentně. Tyto společnosti jsou tak obrovské, že není možné, aby tu nabídku šily v každém státě na míru. Konkrétně třeba IKEA má vlastní rozměry po celé Evropě. My tím, že jsme malí, musíme lidem naslouchat a zjišťovat takové detaily, jako je třeba to, kde nejčastěji dělají objednávku. Jestli přes web, nebo třeba po telefonu a WhatsAppu, jak se osvědčilo v Rumunsku. Vzhledem k tomu, že naše jméno není nijak obrovské, nezbývá nám nic jiného než jít po malých krůčcích a budovat to právě na těch unikátních službách. Takového přístupu se zákazníci zmíněných gigantů nikdy nedočkají.
Tak trochu unikátně koneckonců vznikl i váš e-shop. Mnoho pětadvacetiletých mužů se nehrne do toho, aby podnikali v bytovém textilu…
Samozřejmě to byla náhoda. Já jsem s prvním internetovým obchodem s módou a sportovním vybavením začal podnikat už v osmnácti. Ondra, kterého jsem znal dlouhé roky osobně, zrovna studoval informatiku na vysoké ve Zlíně a potřeboval praxi. Tím, že jsem do začátku neměl peníze, to pro mě byla vítaná pomoc. Společně jsme rozběhli internetový obchod, který se zaměřoval na značku Hollister. Během roku nebo dvou jsme generovali desetitisícové měsíční zisky, tak jsme společně založili webové studio Mionet, v rámci kterého jsme podnikatelům dělali e-shopy. Ti to ale brali spíše jako nutný náklad a my je do toho často museli přesvědčovat. Vznikla tedy myšlenka, že si uděláme vlastní projekt.
Proč tedy zrovna bytový textil?
Hledali jsme velkoobchodníka v okolí, který by nám mohl pomoci zajistit nabídku, a shodou okolností nás oslovil regionální výrobce bytového textilu. Chtěl po nás opravit stránky. My jsme mu řekli, že je neopravíme, ale že ho budeme prodávat. Tehdy jsme nevěděli, jaký je rozdíl mezi povlečením a prostěradlem nebo závěsem a záclonou. Na druhou stranu jsme si říkali, že půjdeme trochu proti proudu, což je dneska obrovská výhoda.
Nebáli jste se zkušenější konkurence?
Zjistili jsme, že zaběhlé bytové textily v Česku vlastní většinou starší majitelé, kteří toto prostředí perfektně znají, ale nejsou tak silní v digitalizaci. Věděli jsme, že v tomto ohledu je rychle doženeme. Koneckonců, ta nabídka je poměrně jednoduchá na pochopení, nejedná se o nic světoborného. Žádné složité čipy ani elektronika. Věřili jsme, že tak, jak my je rychle doženeme v problematice bytového textilu, nebudou nás oni schopní dohnat po stránce technologické.
Za šest let, co působíte na českém trhu, jste obsloužili přes 200 tisíc zákazníků, přičemž jedním z důležitých milníků pro vás byla epidemie koronaviru a s ní spojený boom kolem e-commerce. Jak přesně vás tato etapa ovlivnila?
Bylo to složité období, ale pro nás i neočekávaný zisk, protože v té době jsme rostli opravdu extrémně rychle. Během roku z pětadvaceti milionů na osmdesát. Pamatuju si, když se objevily první případy covidu a lidé úplně přestali prodávat, říkali jsme si, že nevíme, co budeme dělat. Do toho ale přišla vláda s tím, že si občané mají začít šít roušky. To odstartovalo neskutečnou lavinu. Už jsme ani nevěděli, kde ty látky vzít, protože tím, jak šila celá Evropa, nebyly k sehnání. Vyprodali jsme veškeré zásoby jak v Česku, tak na Slovensku.
To nás naučilo odbavovat velké množství objednávek, přepracovali jsme celý expediční systém a neočekávaný zisk jsme využili pro expanzi do Maďarska a Rumunska. Po vstupu do Polska teď plánujeme ještě redesign e-shopu, unikátní dětskou značku bytového textilu a otevření první moderní reprezentativní prodejny.
A do toho se blíží Vánoce…
Rozhodně budeme mít co dělat. Loni jsme si dělali srandu, že jsme objednávky přestali počítat na počet kusů, ale na váhu vytištěných faktur. Těch v minulém roce bylo v extrému i 4,7 kila za den. Uvidíme, co letos.
