Mnohé české firmy zatím o svých povinnostech ani netuší
VLNU NEVOLE ze strany médií a občanů vyvolalo právě probíhající sčítání lidu, které je podle některých názorů legalizovaným zásahem do soukromí. Přitom při stále běžnějším používání internetu, například při nákupu v on–line supermarketech, o sobě prozrazujeme marketingovým expertům mnohem více, aniž by nás narušení soukromí nějak zvlášť trápilo. Ochrana jakýchkoli dat v globální počítačové síti je přitom velký problém, protože jej pravděpodobně žádný „regionální zákon nemůže vyřešit. Loni přijatý zákon o ochraně osobních údajů je sice na české i mezinárodní poměry pokrokem, ale domácí firmy, které podnikají na informační dálnici, svou povinnost registrovat se u Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOD) zatím v drtivé většině případů nesplnily. Některé z nich navíc ani netuší, že tak učinit musí. Do uplynutí lhůty pro splnění zákona však zbývají ještě tři měsíce. Hlavně obchody. „U nás každý provozovatel internetového serveru nebo aplikace podléhá citovanému zákonu, a pokud zpracovává osobní údaje, je povinen se registrovat u Úřadu pro ochranu osobních údajů a podléhá jeho kontrole, a to bez ohledu na skutečnost, že svůj server umístí někde jinde na světě, vysvětluje povinnosti plynoucí ze zákona na ochranu osobních údajů soudní znalec a odborník na právo informačních systémů a internetu Vladimír Smejkal. Podle oficiálního věstníku ÚOOD nefigurují na několikastránkovém seznamu registrovaných prakticky žádné internetové firmy s výjimkou provozovatelů finančních portálů Peníze.cz a Finance.cz. „Skutečný počet všech subjektů je přibližně o třicet procent vyšší, sdělila týdeníku EURO ředitelka legislativního a právního odboru ÚOOD Alena Kučerová s odkazem, že s některými probíhá řízení. Ve věstníku se tak zatím neobjevil téměř žádný z několika tisícovek českých obchodů na síti a přitom on–line supermarkety a prodejny patří do skupiny, která zákonné podmínky za určitých okolností splňuje. Zataženo, nejasno. Kolem přesných podmínek přitom zatím nemá zrovna jasno ani samotný úřad. Obchody na webu většinou od zákazníků získají jméno a adresu, kam mají doručit zboží. „Pokud s takovými daty nijak dále nenakládají, jedná se pouze o takzvané nahodilé shromažďování informací, jež registraci nepodléhá, soudí Kučerová. „Pokud se ale firma rozhodne údaje použít ve své databázi klientů a zpracovávat je, pak se registrovat musí, dodává s tím, že problém ale souvisí i s občanskoprávními normami. Podobný názor sdílí i Smejkal: „Jestliže by data zpracovaly a svým bývalým klientům například nabízely nějaké služby, pak by se registrovat měly. „Diskutovali jsme s právními odborníky a spolu s nimi jsme došli k názoru, že zatím oznamovací povinnosti nepodléháme, reagoval Jiří Hlavenka ze společnosti Computer Press, která provozuje například prodejnu Vltava.cz. „Žádná důvěrná data nechceme. Údaje, jako datum narození, jsou nepovinné, poznamenává šéf Seznam.cz Ivo Lukačovič. „Registraci podléhat budeme, oznámil druhý den po dotazu marketingový ředitel NetCentrum Oldřich Bajer. Pokud by ale uživatel na nepovinné dotazy přece jenom odpověděl, musely by se asi webové firmy podle názoru některých expertů u ÚOOD registrovat. Týdeníku EURO to za tento úřad potvrdila i Alena Kučerová. O krok před USA. Zatímco českým zákonodárcům se podařilo ochranu osobních dat na internetu a nejen na něm vloni ošetřit zmiňovaným zákonem, ve Spojených státech se teprve chystá Kongres otázku řešit. Američtí politici z jeho dolní i horní komory zůstávají zatím stále u slibů, že letos připraví sérii zákonů. I když ale bude mít každý stát na světě svoji úpravu, neznamená to, že se mohou „surfaři na webu cítit bezpečně. „Problémem internetu je jeho globální charakter, který je v rozporu s teritoriálními principy práva. Znamená to, že třeba u nás a v evropských zemích platí poměrně přísné zákony na ochranu osobních údajů. Ovšem na internetu, kde se každou chvíli můžete nacházet na jiném místě po celém světě, nemusíte mít vůbec ochranu dat právně ani fakticky zaručenu, připomíná Smejkal.
