Neztrácet čas

Trh s plynem a elektřinou sroste do jednotného trhu s energií

Evropská unie se rozšiřuje směrem na východ, privatizují se státní monopoly, plynárenské trhy se do různé míry liberalizují, a dochází tak k jejich přerozdělování. Diverzifikují se rovněž dodávky zemního plynu na evropské trhy. „České republiky se změny dotknou v rámci vstupu do unie. Bude muset zavést řadu legislativních změn,“ říká v rozhovoru pro týdeník EURO senior manager poradenské společnosti Accenture ve Frankfurtu nad Mohanem Filip Thon. Posledních osm let působí jako poradce v oboru plynárenství a elektroenergetiky. Podílel se zejména na velkých restrukturalizačních procesech evropských energetických a plynárenských firem.

EURO: Které hlavní faktory ovlivňují v současné době vývoj evropského plynárenského trhu? THON: Patří k nim především klesající vliv lokálních politických regionů zdaněním takzvaného skleníkového plynu oxidu uhličitého a importem plynu z politicky nestabilních regionů. Hospodářství počítá s evropským ekonomickým růstem, privatizací a ukončením provozu jaderných elektráren v některých zemích. Zcela jednoznačně poroste poptávka po zemním plynu, odhaduje se až sedmdesátiprocentní nárůst do roku 2020. Významnější také bude role zkapalněného zemního plynu z Afriky a z Asie. Stále zřetelněji poroste odvětví plynu a elektřiny, budeme svědky vstupu olejářských firem na trhy s plynem a elektřinou, poroste tlak na provázanost cen ropy a zemního plynu. Důležitý bude také podíl kapitálového trhu na financování plynárenských projektů. Dalším významným faktorem bude rozvoj technologií v oblastech palivových článků, mikroturbín a růst podílu obnovitelných energií. V neposlední řadě bych zmínil liberalizaci trhu s doposud nejednotným systémem regulace, nutnost unbundlingu jakožto transparentního rozdělení nákladů do oblastí prodeje energie a infrastruktury sítě, přístup třetích stran do sítí a vznikající spotové a derivátové trhy.

EURO: Jak se bude vyvíjet poptávka po zemním plynu v Evropě v období do roku 2010 a ve kterých odvětvích očekáváte výrazné změny? THON: Poptávka po zemním plynu se bude se koncentrovat především v zemích současné Evropské unie. Kolem 66 procent poptávky do roku 2010 vznikne v zemích takzvané velké šestky, tedy ve Velké Británii, Německu, Itálii, Francii, Nizozemsku a Španělsku. Zbývající státy Evropské unie společně se současnými kandidáty na vstup, mezi něž patří i Česko, budou do roku 2010 spotřebovávat asi jen sedmnáct procent evropské spotřeby. Zbývající evropské země budou ve stejném období spotřebovávat rovněž asi sedmnáct procent evropské spotřeby.
Jinak tomu bude u růstu spotřeby v období do roku 2010. U zbývajících evropských zemí lze očekávat nárůst spotřeby o 7,8 procenta, v zemích velké šestky maximálně o 3,2 procenta. Je to logický vývoj, související především s rozvojem ekonomik v rozdílných podmínkách.
Největší růst poptávky bude jednoznačně v oblasti výroby elektrické energie ze zemního plynu a kogenerací, tedy kombinovanou výrobou elektřiny a tepla. Očekávám růst kolem pěti procent. Nepředpokládám, že v domácnostech a průmyslu přesáhne růst spotřeby 1,5 procenta. U ostatních odvětví se odhaduje růst okolo 2,5 procenta, bude ale ovlivňován zejména zvyšujícím se počtem motorových vozidel poháněných stlačeným zemním plynem.

EURO: Očekáváte velké proměny ve zdrojové struktuře zemního plynu pro evropský trh? THON: Zdroje pocházející z Evropské unie, které pokrývají v současné době asi 52 procent vlastní spotřeby, budou svůj podíl jednoznačně snižovat na úroveň asi 30 procent. Důvodem je očekávané vyčerpání zdrojů v Severním moři. Podíl ruského a norského plynu poroste jen marginálně, asi o jedno procento: u ruského plynu na 28, u norského na jedenáct procent. Podíl alžírského plynu možná poklesne o jedno procento na deset procent, ale ostatní mimoevropské zdroje zvýší svůj podíl minimálně na dvacet procent evropské spotřeby. Mám na mysli zdroje v Kazachstánu a Turkmenistánu, kde bude třeba dořešit způsob přepravy plynu do Evropy současnou infrastrukturou Gazpromu či výstavbou nových plynovodů, například přes Balkán. Budování nových transportních cest vyžaduje velké investice, a to s ohledem na bezpečnostní situaci v teritoriích, kudy plynovod povede.

EURO: Budou se různá energetická odvětví vzájemně ovlivňovat? THON: Trh s plynem a elektřinou bude srůstat do jednotného evropského trhu s energií. Částečně se začlení i odvětví vodárenství, telekomunikací, uhlí a energetických služeb. Vývoj srůstání odvětví bude motivován řadou faktorů. Samotní odběratelé budou v mnoha případech energii a služby vyžadovat z jedné ruky. Existuje také tržní závislost plynu a elektrické energie, způsobovaná například výrobou elektřiny ze zemního plynu. Zanedbatelné nejsou ani synergie u prodeje i marketingu, obchodování s energiemi, transportních a distribučních sítí, podpůrných procesů a řízení rizik.

EURO: Odrazí se tento vývoj na českém trhu? THON: Vstup České republiky do unie bude znamenat, že téměř všechny faktory, které ovlivňují trhy v současné Evropské unii, budou působit i v Česku. Týká se to hlavně implementace legislativních pravidel otevírání trhu, standardů ochrany životního prostředí a koncentrace firem do větších celků, jak to můžeme sledovat v Německu či ve skandinávských zemích. K tomu, aby firmy mohly v liberalizovaném prostředí prosperovat, musejí disponovat kromě know-how i určitou kritickou velikostí. Myslím si, že i v Česku nastane určitý proces slučování nabídky různých druhů energie. Je to logický proces řízený i požadavky některých zákazníků, kteří vyžadují dodávku energií od jednoho dodavatele. Zcela určitě budou zavedeny jednotné regulační mechanismy pro přístup třetích stran do sítě s případným zohledněním lokálních podmínek jako nezbytného předpokladu pro fungování plynárenských trhů v eurozóně.

EURO: Co máte na mysli, když mluvíte o know-how potřebném ke kvalitnímu fungování plynárenských firem v liberalizovaném prostředí? THON: Velkou výzvou pro české společnosti - mimochodem stejně tak tomu bylo u německých firem v období otevírání trhu s elektřinou a plynem - je vysoká monopolizace, nízká flexibilita a pomalost v rozhodování. V prostředí liberalizovaného trhu je potřeba rychlých a správných rozhodnutí, která ve velké míře ovlivní hospodářský výsledek firmy. K tomu, aby tato rozhodnutí byla opravdu správná a nesla kalkulovatelná rizika, je zapotřebí nástrojů, jejichž důležitost nebyla v monopolním prostředí doceňována. Patří k nim například řízení rizik a s ním související segmentace trhu a produktů nebo portfolio-management nákupu i prodeje energií. K ovládnutí těchto instrumentů je potřeba nových kvalifikací, procesů, organizačních struktur a technologické podpory. To se týká nejen obchodu s plynem, ale i infrastruktury transportu a distribuce.
Ti, kteří budou ve velmi krátké době na trh v České republice vstupovat, ovládají tyto metody a chystanými transakcemi mohou připravit lokální hráče o jejich zákazníky poměrně snadno a rychle.

EURO: Jsou čeští manažeři tímto know-how vybaveni? THON: Samozřejmě že toto know-how v Česku existuje. Kvalifikované risk-manažery či asset-manažery najdete už dnes v jiných odvětvích, především v sektoru financí a pojišťoven. Odtud lze procesy a kvalifikace převzít a po úpravě na podmínky obchodu či transportu energie aplikovat na energetický sektor. Privatizací Transgasu německým koncernem RWE má české plynárenství šanci dostat se k odborníkům ve zmíněných oblastech. Nicméně české plynárenské společnosti by se měly na vstup do unie a s tím související liberalizaci trhu intenzivně připravovat a neztrácet čas.

EURO: Považujete privatizaci firem v zemích bývalého východního bloku za správnou či nezbytnou? Co ovlivňuje úspěch při nadnárodních privatizacích? THON: Privatizaci považuji za správný postup, protože úzce souvisí se zvyšováním kapitálové síly a není fenoménem jen zemí bývalého východního bloku. Vezměte si jen německé příklady: privatizace pošty, telekomunikací, berlínských energetických společností Gasag a Bewag, hamburské HEW nebo připravované privatizace německých drah.
Od privatizace se očekává výměna zkušeností mezi oběma partnery – kupující a privatizovanou společností. Dochází i k procesu koncentrace, a tím k dosahování potřebné velikosti portfolia, které je pak nutno vyváženě řídit, a tak přispívat ke zvyšování spolehlivosti dodávek. Úspěšné společnosti‚ poskytující multiutilitní služby, řídí svá portfolia nejen nadnárodně, ale i v rámci více komodit. Privatizace rovněž nemusí být jednorázově ukončeným krokem, nýbrž začátkem procesu, ve kterém se majitel nebo podílnická struktura mohou měnit.
Za hlavní příčinu úspěchu u nadnárodních akvizic považuji zohlednění lokálních podmínek zemí, v nichž se převzetí provádí, a jejich zasazení do podmínek nadnárodního prostředí, například Evropské unie. Pokud se na tyto podmínky nebere ohled, může to vést až ke ztrátě akvizice.

EURO: Jaký bude vývoj ceny plynu? THON: Liberalizace trhu je především o tom, kdo a jak cenu nastavuje. V oligopolistické a monopolní struktuře definuje cenu především dodavatel. V liberalizovaném prostředí tuto roli přebírá trh. Jde především o diverzifikaci přístupu k plynu a o počet hráčů v oblasti dodavatelů plynu. Liberalizace trhu se zemním plynem je teprve ve svých počátcích. V první fázi budou mít možnost volby dodavatele jen některé segmenty odběratelů – velcí průmysloví zákazníci. V monopolním prostředí ale právě tito odběratelé měli v mnoha případech ceny již velmi nízké - dotované z cen pro menší odběratele a domácnosti. Proto se například v Německu velcí průmysloví odběratelé stavěli k liberalizaci spíše negativně.
Liberalizace přináší také řadu rizik v oblasti cen, která je potřeba řídit, a to nejen na straně dodavatelů, ale i na straně odběratelů. Například v Německu v období krachu americké firmy Enron zkrachovali i někteří výhradní odběratelé energie od Enronu. Ceny jsou v určitých odběrových segmentech silně volatilní. Ten kdo rizika vývoje cen umí řídit, zná mechanismy vývoje spotových cen a struktury dodavatelů, může volatily cen využívat ku svému prospěchu.
Myslím si, že poroste volatilita ceny plynu a význam referenčních spotových cen. Dlouhodobá křivka vývoje ceny se bude nadále odvíjet od ceny ropy a předávací ceny plynu na hranicích se budou měnit s nejvyšší pravděpodobností jen marginálně.
Hlavními faktory ovlivňujícími tento vývoj jsou například omezené kapacity transportních cest, využití kapacit zásobníků, likvidita spotového trhu, oligopolistické struktury v oblasti těžby, limitní náklady v těžbě či zákonná omezení uvnitř i mimo Evropskou unii.

EURO: Bude mít na ceny vliv skutečnost, že ruská vláda v srpnu rozhodla zvýšit clo na vývoz plynu na šestinásobek? THON: Bez ohledu na provázanost cen ropy a plynu způsobí nárůst cel ve střednědobém horizontu zvýšení cen i u konečných odběratelů.