Civilizovaný svět hru s privatizací odmítá.
Českou bankovní scénou otřásl minulý týden skandál s únikem dat o klientech a jejich účtech z České spořitelny. Vedení tohoto peněžního ústavu se snaží případ bagatelizovat a tvrdí, že jeho zabezpečení dat je standardní. V no vinářských kruzích se naopak objevila neověřená informace, že systém je děravý a šéfové největšího českého obsluhovatele drobné klientely byli na tuto skutečnost upozorněni již před dvěma lety. Pokud by se potvrdila, šlo by skutečně o skandál. Kupodivu civilizovaný svět o této potenciální časované bombě ví, ale nebere ji příliš vážně. Například analytiky pro rozvíjející se trhy v londýnském centru evropských financí zpráva o úniku dat nijak zvlášť z míry nevyvedla. Podobné věci se prý stávají i v civilizovanějším světě, než je ten na Vltavě. Spíš kriminální čin. Nikdo nepředpokládá, že by na vině byla nějaká systémová chyba ve spořitelně. „V takovýchto případech jde téměř vždy o kriminální čin. Někdo prostě ukradne kus databáze, přesune jej na nějakou soukromou adresu a snaží se úd aje prodávat. Ty po čase zastarají, protože jakmile se celá věc objeví na veřejnosti, banka, jíž se problém týká, zavede opatření, při nichž by bylo riskantní v této činnosti pokračovat, říká jeden z analytiků sídlících na Temži. Pro své dobré vztahy ke spořitelně raději nechce být jmenován. I když ji v podstatě hájí, kritizuje její vedení za to, jak se k celé záležitosti postavilo. Prohlášení, že za celou záležitostí může stát snaha poškodit kredit českého retailového specialisty před jeho privatizací, zní jako česká specialita. Podobně totiž hovořili představitelé Komerční banky loni na podzim, kdy se začala v médiích častěj i skloňovat dávno známá fakta o kvalitách úvěrových portfolií českých bank. Na rozdíl od tehdejší hysterie však zpráva o problémech s osobními údaji žádný krach na burze, ale ani pád akcií České spořitelny nepřivodila. Kursy těchto cenných papírů sice minulý týden zažily poklesy, ovšem ne pády. Navíc by k nim zřejmě došlo i bez skandálu. Následovaly totiž po zhruba desetiprocentním růstu, takže může jít o zcela běžnou korekci. „Není k tomu žádný důvod. Tady by se také nic takového nedělo a ani by nepřišel žádný útok střadatelů na banku. Snaha vyvolat takto propad ceny pro strategickou investici by mi připadala absurdní. Pokud ta data opravdu existují, potom na nich chtěl někdo vydělat. Spořitelna určitě učiní pár nutných opatření a privatizaci to nijak nenaruší, dodává londýnský analytik. Obchodníci zůstali v klidu. Tato slova potvrzují hlášení českých obchodníků do zahraničí a reporty velkých londýnských firem. Nikdo z nich se situací ve spořitelně nijak zvlášť nezabývá. Pouze jediný krátký odkaz v rámci monitoringu tisku a jedno propojení na ČTK přineslo po vypuknutí kauzy rovněž hojně využívané a hlavně investorům určené internetové zpravodajství Patria Finance. Zde je ovšem pro objektivnost třeba podotknout, že tato společnost je lokálním poradcem pro Merrill Lynch, jenž zase radí v privatizaci spořitelny. Právě z tohoto důvodu odmítá její analytik Martin Vojta, specializující se na bankovnictví, případ úniku dat jakkoliv komentovat. Zmínka o případu se ale neobjevuje ani v komentáří ch k vývoji kursů na pražské burze. Zřejmě jej v Husově ulici, kde Patria sídlí, nepovažují za důležitý. Stopy a cesta do vytracena. Klidným dojmem působí i vedení České spořitelny. V úterý se ještě náměstek generálního ředitele zodpovědný za retailové bankovnictví Jaroslav Svoboda zapotil v televizní Jedenadvacítce, kde mimo jiné několi krát zopakoval tezi, podle níž možná nikdo žádná data ve skutečnosti nemá. Ve středu již předseda představenstva a generální ředitel Dušan Baran v klidu odcestoval na konferenci spořitelen do Dakaru. V té době se také v útrobách spořitelního sídla v Praze na Pankráci začalo hovořit o tom, že vyšetřovatelé jsou již na stopě záhadného prodejce údajů, případně člověka, který nabídku na tento prodej inzeroval, byť možná žádná data nemá. D eník MF Dnes minulý týden přinesl výpovědi údajných klientů spořitelny, jejichž pohyby na účtech záhadný obchodník zmonitoroval. Jeden z nich uvedl, že údaje jsou přesné. Avšak prověrka ve spořitelně podle jejích představitelů ukázala opak. Rozhodně se však většina odborníků shoduje na tom, že pachatel těžko mohl disponovat takovým vybavením, aby ukradl velkou část databáze, případně data průběžně doplňoval. Aféra pomalu utichá a rozhodně nebude největší překážkou v privatizaci České spořitelny. Spíš po ní zůstane cynický úšklebek nad tím, jak tato banka před časem blokovala vytvoření registru neplatičů. Zdůvodňovala to důvěrným charakterem informací, které by se v něm měly soustřeďovat. A ty se musí chránit.
