Prakticky okamžitě po oznámení německé kancléřky Angely Merkelové, že skončí v čele Křesťanskodemokratické unie (CDU) se objevila trojice vážných kandidátů na tento post. Dlouhodobě nejsilnější politickou stranu by rádi vedli - i když vždy poněkud jiným směrem - její generální tajemnice Annegret Krampová-Karrenbauerová, ministr zdravotnictví Jens Spahn a bývalý šéf poslanců CDU/CSU Friedrich Merz. Bez šancí není ani jeden z nich.
Politolog Thorsten Faas ze Svobodné univerzity Berlín zatím za mírnou favoritku klání, které je v rámci CDU výjimečné, protože na předsedu většinou kandiduje jediný politik, považuje Krampovou-Karrenbauerovou. „Řekl bych, že do toho AKK jde s určitým náskokem,“ řekl dnes Faas v Berlíně v narážce na přezdívku šestapadesátileté rodačky ze sárského Völklingenu.
Do karet jí podle něj hraje zejména to, jakému respektu se mezi křesťanskými demokraty těší. Ještě loni ziskem 40,7 procenta, který jí může každý jiný zemský politik CDU závidět, vyhrála volby v milionovém Sársku. Před postem ministerské předsedkyně druhé nejméně lidnaté spolkové země, který zastávala od roku 2011, ale dala letos přednost funkci generální tajemnice CDU, do které ji na únorovém sjezdu zvolilo 98,9 procenta hlasujících. Od té doby pak Krampová-Karrenbauerová prakticky bez ustání objížděla zemská a regionální sdružení CDU, takže stranu velmi dobře zná, což platí i naopak.
Rozhodující ale podle Faase bude, jak v době prosincového sjezdu v Hamburku budou křesťanští demokraté hodnotit rozhodnutí Merkelové neucházet se znovu o předsednický post. Pokud bude nadále převažovat současný názor, že krok političky, která vedla stranu 18 let, ukazuje její velikost a zaslouží si respekt, bude mít Krampová-Karrenbauerová velmi dobré šance. „Když se ale prosadí pocit, že Merkelová byla hlavní problém strany, bude to mít AKK těžké,“ je přesvědčen.
Odchod Merkelové pohledem německých médií: historický zlom a konec jedné éry
Důvodem je to, že Krampová-Karrenbauerová zastává velmi podobné politické názory, které navíc prosazuje stejným způsobem, tedy uvážlivě a pragmaticky. I díky této podobnosti prakticky nikdo nepochybuje o tom, že by si Merkelová nástupnictví Krampové-Karrenbauerové přála. V neposlední řadě také proto, že by nejspíš umožnilo, aby kancléřka zůstala v čele současné velké koalice CDU/CSU a sociálních demokratů (SPD).
Obnovit a modernizovat
Úplně jinak by tomu podle politologa Faase bylo, pokud by se svou nečekanou kandidaturou uspěl Merz. Dvaašedesátiletý někdejší politik, který posledních téměř deset let strávil jako manažer a lobbyista, si totiž s Merkelovou neshoduje, a proto je jejich úzká spolupráce jen těžko představitelná. Byla to totiž právě pozdější kancléřka, kdo ho po prohraných volbách v roce 2002 nahradil v čele poslaneckého klubu CDU/CSU. „Pro něj to byl začátek konce politické kariéry, protože nechtěl být ve druhé řadě,“ připomíná Faas.
Kontakt se stranou ale rodák z Brilonu v Severním Porýní-Vestfálsku nikdy úplně neztratil, což dokazuje silná reakce, kterou jeho kandidatura v CDU vzbudila, a to zejména v řadách těch, pro které byla politika Merkelové příliš citelným odklonem od pravicových a konzervativních postojů. „Merz je tradičním hodnotovým konzervativcem a hospodářským liberálem,“ charakterizuje jeho ukotvení Faas.
K negativům Merze, který chce CDU obnovit a modernizovat, patří vedle postojů, které progresivnější části strany nebudou sedět, také to, že je velké části veřejnosti neznámý. „Kdybych se zeptal svých studentů, kdo je Friedrich Merz, tak mi většina z nich řekne, že to netuší,“ míní politolog. Navíc je Merz stejně jako třetí kandidát - ministr zdravotnictví Spahn - ze Severního Porýní-Vestfálska, což by mohlo vést k tomu, že se budou štěpit hlasy delegátů nejlidnatější spolkové země. Ta mohla mít ve hře ještě třetího muže - tamního premiéra Armina Lascheta - ten se ale nakonec rozhodl nekandidovat.
Osmatřicetiletý Spahn patřil v posledních letech k nejviditelnějším konzervativním kritikům šéfky německé vlády, a proto se počítalo s tím, že se bude jednou o post předsedy CDU ucházet. Situaci mu ale vedle kandidatury podobně orientovaného Merze může komplikovat i to, že ho řada spolustraníků vnímá spíše jako někoho, kdo rozděluje, než aby spojoval. Navíc některým křesťanským demokratům může podle Faase i v roce 2018 vadit to, že Spahn je homosexuál.
Na druhou stranu je z trojice hlavních kandidátů jednoznačně nejmladší, a může se tak nejsnadněji prezentovat jako někdo, kdo přinese čerstvý vítr a kdo má perspektivu CDU vést delší časové období, na což je strana zvyklá. Pokud by Spahn uspěl, dostal by se do zvláštního vztahu s Merkelovou, která by mu sice stranicky byla podřízena, ale zároveň by mu šéfovala ve vládě. I proto si Faas myslí, že jak v případě úspěchu Spahna, tak Merze existuje slušná šance, že se nynější velká koalice rozpadne. V takovém případě pak není vyloučeno, že se CDU/CSU spojí se svobodnými demokraty (FDP) a Zelenými, aby předešla předčasným volbám.
| Angela Merkelová (64) |
|---|
| • Německou kancléřkou je Angela Merkelová již čtvrté funkční období od listopadu 2005, v čele Křesťanskodemokratické unie Německa (CDU) je od dubna 2000. Stala se první ženou v čele spolkové vlády i v čele CDU. |
| • Merkelová již léta patří mezi nejoblíbenější a nejdůvěryhodnější německé politiky a její vládu mají Němci spojenou s érou hospodářské stability a prosperity. Navíc je jednou z nejdůležitějších osob v zemích Evropské unie a její role ještě posílila po britském hlasování o odchodu z osmadvacítky. V poslední době však její pozici notně pošramotila migrační krize. |
| • Ještě v srpnu 2015 byla podle průzkumů oblíbená u 67 procent Němců. Pak ale přišla její věta „Zvládneme to!“ („Wir schaffen das!“), kterou nejmocnější žena Evropy reagovala na nebývalý příliv uprchlíků do Německa, a její podpora začala klesat. Kvůli migrační krizi se dostávala Merkelová do křížku i se sesterskou CSU a s jejím šéfem Horstem Seehoferem. Jejich letní spor dokonce ohrožoval samotnou existenci vlády velké koalice CDU/CSU a SPD. Kabinetu také neprospěla kauza kolem šéfa civilní kontrarozvědky Hanse-Georga Maassena, který musel funkci opustit poté, co po vraždě Němce v Chemnitzu (Saské Kamenici), z níž byli podezřelí tři přistěhovalci, zpochybnil informace, že ve městě se kromě následných demonstrací odehrál i útok na cizince. |
| • Vážný problém pro CDU a Merkelovou znamenaly již loňské parlamentní volby, ve kterých její konzervativní unie CDU/CSU zaznamenala nejhorší výsledek od roku 1949. Po volbách Merkelová usilovala o vznik dosud nevyzkoušené koalice se svobodnými demokraty (FDP) a Zelenými. Po krachu jednání ale s těžkostmi vytvořila velkou koalici s SPD, už třetí za poslední čtyři volební období. Merkelová dle svých slov musela učinit „bolestné ústupky“ vůči SPD, odmítla ale tvrzení, že by oslabily její pozici ve straně. V neděli CDU výrazně ztratila ve volbách v Hesensku, kde má strana nejhorší výsledek od roku 1966. |
| • Velkou porážku na politické scéně utrpěla také letos v září, kdy nedokázala překvapivě prosadit, aby jí podporovaný Volker Kauder znovu stanul v čele poslanecké frakce vládní konzervativní unie CDU/CSU. Šéfem poslanců se stal jeho vyzyvatel Ralph Brinkhaus. |
| • Politička přezdívaná kdysi „Kohlovo děvče“ stoupala od začátku 90. let na stranickém žebříčku a na podzim 1998 se vyšvihla do pozice generální tajemnice strany. Na jaře 2000 se stala předsedkyní CDU, která se v té době potýkala s aférou kolem tajných kont některých představitelů a volba neokoukané tváře měla symbolizovat „nový začátek“. V roce 2002 ale ještě musela přenechat místo volebního lídra Edmundu Stoiberovi z CSU. |
| • O tři roky později už ale konzervativci svou předsedkyni postavili jako vyzývatelku sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera. Volby skončily patem, Merkelové se ale podařilo dohodnout s SPD na vytvoření velké koalice, do jejíhož čela usedla. Z úřadu kancléřky ji SPD nedokázala sesadit ani ve volbách v září 2009, kdy Merkelová do koalice vzala liberály z FDP, s nimiž absolvovala své druhé funkční období. Třetí volby v čele CDU vyhrála jasně v září 2013, a v prosinci se pak opět ujala otěží velké koalice. |
| • Merkelová, za svobodna Kasnerová, se narodila 17. července 1954 v Hamburku. Dětství však dcera pastora prožila ve východoněmeckém Templinu a fyziku vystudovala na univerzitě v Lipsku. Po vysoké škole působila několik let v institutu fyzikální chemie ve východoberlínské akademii věd. Jako vědkyně se v 80. letech dostala do Prahy a naučila se i pár českých slov. V úřadu kancléřky byla v České republice dvakrát na oficiální návštěvě, dvakrát pracovně a před několika dny přijela do Prahy i při příležitosti stého výročí založení Československé republiky. |
| • Na podzim 1989 se zapojila do činnosti opozičního Demokratického hnutí a v následujícím roce byla několik měsíců zástupkyní mluvčího poslední východoněmecké vlády. V prosince 1990 ji zvolili do parlamentu za CDU, v letech 1991 až 1994 byla spolkovou ministryní pro záležitosti žen a mládeže, mezi roky 1994 a 1998 pak spolkovou ministryní životního prostředí. |
Dále čtěte:
