Věříte předpovědím, že česká ekonomika na tom bude v nadcházejícím roce lépe než v roce 2003?
- ano 76,3 %
- ne 20,6 %
- nevím, nemám názor 3,1 %
Letošní rok bude lepší než právě uplynulý. Potenciálu české ekonomiky důvěřují více než tři čtvrtiny respondentů pravidelné ankety týdeníku EURO. Jedni svůj optimistický pohled opírají o vstup Česka do Evropské unie, jiní vkládají naděje do přílivu zahraničních investic. Mnoho manažerů rovněž předpokládá, že tuzemská ekonomika bude růst rychleji díky celosvětovému oživení. „Jsem přesvědčen, že se ekonomice bude dařit ještě lépe než letos, protože se zdá, že její fundamenty jsou dobré s výjimkou deficitu veřejných financí a vyššího růstu mezd než produktivity práce,“ optimisticky prohlásil jeden z ředitelů.
Podrobněji se o pozitivních vlivech, které by se měly letos projevit, rozepsal další z účastníků Manažerského barometru. „Důvodů je několik. Vysoký příliv zahraničních investic, nástup nových, komunismem nezasažených manažerů, dokončená privatizace finančního sektoru, infrastruktura, která je stále podstatně lepší než na Slovensku a v Polsku, a v neposlední řadě i poloha v centru Evropy. Negativní dopad stagnace německé ekonomiky je navíc naštěstí mnohem menší, než se očekávalo,“ uvedl ve své odpovědi. Zároveň však připomněl, že Česká republika má v tomto ohledu stále co zlepšovat: „Pokud bychom měli odvážnější prorůstově orientovanou a zároveň proevropskou vládu, mohli bychom se časem dočkat i růstu nad šest procent HDP.“
“Trvající příliv zahraničních investic se nutně musí pozitivně projevit na stavu ekonomiky,“ navázal jiný ředitel, „Nejde jen o ty investice a vytváření pracovních míst, ale také o vyšší produktivitu práce, která je v zahraničních firmách samozřejmostí. Stav české ekonomiky by se mohl zlepšit i výrazněji, kdyby… Ale nemá cenu opakovat plačtivé nářky nad všemi těmi problémy, které brzdí rozvoj byznysu v České republice.” (Týdeník EURO se jim věnuje v hlavním tématu tohoto čísla na straně 18 - poznámka redakce.)
Zlepšující se celosvětová ekonomická situace a připravovaný vstup do Evropské unie jsou podle následující reakce hlavními faktory, díky nimž půjde nahoru také Česko. Její autor si však neodpustil výtku určenou ministrům: „Vliv očekávaného ekonomického oživení ve světě na českou ekonomiku je natolik silný, že vláda nemá moc šancí mu zabránit pomoci oživení i našeho hospodářství. Navíc když nahromaděné historické problémy svou závažností donutily vládu a Parlament konat a učinit dobrý skutek pro budoucnost České republiky.“ S příznivým působením vnějších vlivů na tuzemské hospodářství souhlasí další manažer: „Mělo by se vézt na zlepšujícím se prostředí ve světě a v Evropě zvláště. Dočasně je přínosem nízký kurs amerického dolaru.“
„Věřit v to chci,“ začal svou odpověď tento ředitel, „Koneckonců ,ještě nikdy jsme se neměli tak dobře, jako se máme teď´. Ačkoliv to zní jako klišé, je to opravdu klišé? Když srovnávám minulost a přítomnost, obvykle přemýšlím o pozitivech minulosti a negativech přítomnosti, protože problémy mě tíží teď a o nich uvažuji nejvíce. To, co je již vyřešeno, vnímám jako samozřejmost. Z tohoto úhlu pohledu to snad nemusí být klišé. I makroekonomické ukazatele naznačují pozitivní růst. Věřím v to, že příští rok bude lepší, a těším se.“
Zamyšlení nad tím, nakolik se můžeme radovat z případného letošního růstu, vyvolává reakce: „Byl bych raději, kdybychom v roce 2004 měli před sebou období dopadů, byť negativních, spojených se skutečnou reformou veřejných financí a dalších klíčových oblastí (zdravotnictví, důchodový systém a tak dále). To bych pro naši ekonomiku považoval za lepší zprávu než odložení tohoto nevyhnutelného kroku na pozdější dobu, kdy bude bolestivější!“
Také pesimisté mezi odpovídajícími manažery ětšinou poukazovali na nedostatečné reformy. Domnívají se ale, že absence ráznějších kroků vlády se projeví dříve. “Myslím, že česká ekonomika dokázala zejména rozhazovačnou politikou vlád ČSSD prohospodařit již celý transformační polštář,“ upozornil jeden z ředitelů. „To málo, co zbývá privatizovat - ČEZ, Unipetrol, Český Telecom a další - postupně ztrácí na ceně a nepostačí na pokrytí deficitů a rozběh zásadních změn ve veřejných financích (penzijní systém, změny v systému zdravotnictví, státní správy a podobně), které budou vyžadovat alespoň v počáteční fázi nemalé zdroje ze státního rozpočtu.”
Podobnou optikou nahlíží českou ekonomiku další respondent: „Čeká nás příliš mnoho změn - daňová a rozpočtová reforma, vstup do Evropské unie, mzdové požadavky, rozpad zdravotnictví, nemocenské dávky a další. Předpokládá se zvýšení tempa růstu cen, růst úrokových sazeb. Nestabilní prostředí nevyvolává pozitivní impulsy.“
Budoucnost je ale možná nevyhnutelná, jak zaznělo od jiného manažera: „Nic jiného nám nezbývá. A není to otázka víry, ale hlubokého přesvědčení, protože potenciál české ekonomiky je daleko větší než dosavadní výkonnost.“
Odpovídalo 98 manažerů
