Všichni věděli, že ta chvíle jednou přijde. A teď je tady. Vláda začala chystat úspory. Armády se rozhodně dotknou, přestože dosud nerozjela ani jednu modernizaci.
Jakkoliv se člověk může zaklínat, že je pro něj bezpečnost, obrana a transatlantické spojenectví klíčové, když začnou chybět peníze, proklamace se mění jen ve fráze. Něco takového se právě začíná dít v Česku. Premiér Andrej Babiš a jeho strážkyně rozpočtu Alena Schillerová začali hledat cesty, jak přestat rozhazovat a začít šetřit.
Návrhy vyššího zdanění alkoholu či propouštění státních zaměstnanců jsou přitom jen prvním krokem. Pracovat se bude i s rozpočty jednotlivých resortů. A myslet si, že některý vládní politik by někdy upřednostnil škrty ve zdravotnictví či sociálních věcech před obranou, je bláznivé zhruba stejně jako to, že Babiš někdy řekne “omlouvám se za svou spolupráci s StB.”
Rozpočet armády je zkrátka předurčen k tomu, aby v horších časech patřil k těm nejvíc oškubaným. Tím není Česko nijak výjimečné. Vynikáme nicméně tím, že v posledních pěti letech se ministerstvo obrany chovalo jako při ekonomické recesi, byť skutečná situace byla úplně opačná a přála promyšlenému rozhazování.
Nákup obrněnců za 53 miliard: čeká se na ministerstvo financí
Kdyby se navíc v uplynulých letech podařilo rozjet nutné modernizační projekty a schválit jednotlivé splátkové kalendáře, měl by dnes ministr Lubomír Metnar při jednáních s premiérem a financemi jasný argument, proč není možné v obranném rozpočtu škrtat. Protože se ale od roku 2014 nepodepsal ani jeden nový strategický kontrakt a resortu navíc každoročně zůstává několik miliard, peníze mu budou odebírat jednoduše.
Stále jasnější tak je, že se rozhodně nedostanou peníze na všechny velké nákupy, které si vojáci pro příští roky naplánovali. Anebo budou muset citelně snížit své nároky, jako se třeba v minulosti stalo u obrněných transportérů Pandur.
Zlaté roky se prostě jen projedly. Možná kdyby si generální štáb v uplynulých letech uměl víc dupnout a ministerstvu obrany natvrdo říct, ať konečně začne nakupovat, vojáci by se dnes nemuseli bát o své peníze. Kdo by si ale tehdy kazil tu pohodu, že? Byl sice smrádek, ale hlavně teplíčko.
