Místo zdravotní politiky se očkuje proti chřipce, ochrana klimatu zastupuje skutečné jednání
Už při uvedení na trh byl zvolen špatný název – prasečí chřipka. Kdo ji pak má chtít dostat? Objednat si ji? Koupit? O islámské citlivosti ani nemluvě. „Východní trh“ je takhle od počátku ze hry, což znamená zhruba 1,5 miliardy spotřebitelů. Ani u křesťanů však není jisté, že by si přáli onemocnět právě prasečí chřipkou.
Nová značka
I sesedli se spindoktoři a rozhodli o novém názvu – nová chřipka. A je tu nová značka! Na tu už může každý dostat chuť! Nová! New! Neu! Stejně je dnes na všem malá bublina s nápisem Novinka! Nevím, zda cena nové chřipky končí devítkou, ale je nová, a proto půjde na dračku. Můžeme si ji předávat i mezi sebou. Název je na světě a chyběla už tedy jen dobrá zaváděcí kampaň. Tu zajistily letištní termokamery. Jinak je to celé neskutečná hloupost. Normální člověk si přece nemůže myslet, že by se podobnými prostředky dalo zabránit importu jakékoli nákazy. Termokamera pouze odhalí ty, kdo sice právě mají zvýšenou teplotu, ale kteří samozřejmě nemusejí mít kvůli H1N1 hlavu horkou víc, než je třeba. Jako marketingový tah je však tenhle cirkus s termokamerami vynikající. Nejlepší možný prostředek, jak zavést novou chřipku na světový trh.
Poté, co se značku díky cirkusu s termokamerami podařilo uvést na světové trhy, a virus se s jejich pomocí – nebo i přesto – objevil téměř ve všech zemích světa, mohlo se přistoupit k výrobě očkovací látky proti nové chřipce. Mohl se rozjet průmysl ve znamení H1N1. K úplnému úspěchu už bylo třeba vyřešit jen problém, jenž souvisel s přítomností staré, takzvané sezonní chřipky. Dokud je na trhu sezonní, stará chřipka, je projekt H1N1 ohrožen. Starou chřipku je třeba z trhu metodicky vytlačit. Stejně jako je třeba vytlačit z trhu žárovky s vláknem ve prospěch kompaktních svítidel. Vakcína proti sezonní chřipce je konzervativně založeným spotřebitelům k dispozici pouze v omezeném množství. Už se nevyrábí. Odteď se smí umírat jen na H1N1. Odteď se z hlediska masmedií počítají jen úmrtí na novou chřipku. Z toho, kdo na ni zemře, se stává chřipková celebrita. Píše se o něm, dokonce se i zveřejní pitevní protokol. Naopak ten, kdo se nemíní vzdát chřipky staré značky a dovolí si na ni zesnout, je zdravotnický vyvrhel. Třídní nepřítel.
Trapné ticho
Račte si všimnout, že dokud nebylo pochyb, že za epidemii na Ukrajině může nová chřipka, zvyšoval se počet mrtvých ve zprávách jako výrobní kvóty za Stalina. Jakmile se však objevil stín podezření, že není všechno H1N1, co se třpytí, nastalo trapné ticho. Všichni se začali dívat jinam, protože tohle přece není v ničím zájmu. Nehodí se to do marketingové kampaně. Nehodí se to do celkového obrazu. Tohle teď trh nediktuje. Všimněme si, že nová chřipka musí být, i když zrovna není. Zato stará, sezonní chřipka existovat nesmí, i když je. Ti, kdo ještě nedávno říkali Varšavská smlouva, dnes volají: EU! EU! Ti, kdo i v době největší chřipkové epidemie koktali o „chřipkových onemocněních“ a o tom, že nesmíme propadat panice, jsou dnes nejhlasitějšími lobbisty za novou chřipku. Zatímco starou chřipku s „černobylským reflexem“ až do poslední chvíle oddalují, v případě nové přímo předbíhají události. A teď tu je epidemie.
Při dvaceti tisících nemocných se už mluví o epidemii. To samé jako zlatá deska. Dřív na ni bylo třeba prodat dvě stě tisíc nosičů sezonní chřipky, teď už stačí klidně jen pět. Proč asi? Proč ten dvojí metr? Snad ne proto, že vakcína proti nové chřipce je dražší, než se ukázalo z utajované smlouvy? Pokud už se dnes nedá prodat vakcína proti ptačí chřipce, která byla slibovaná se stejně velkou kampaní, a poté ne a ne propuknout, ať má ona „trojská fingovaná firma“ – a stát – potřebný zisk alespoň z nové chřipky. Neshozená atomová bomba ano, ale neprovedené očkování?
Zástupné jednání
Rovněž výklad léčitelnosti chřipky je poněkud dvojaký. Posíláme-li někam mezinárodní pomoc, všimněte si, že jsou vždy v balíčcích i léky proti chřipce. Ale ale! A mně přitom bylo řečeno, že proti viru ochrání člověka jen očkování. Léky prý proti onomu viru nejsou, existují maximálně antibiotika proti bakteriálním superinfekcím. Jen však proti některým. Objevuje se totiž čím dál víc bakterií, které jsou proti lékům odolné. Nejsou-li však léky proti chřipce, co je pak v balíčcích? Tamiflu, co? To jen abychom byli konkrétní. Je tedy lék proti chřipce, nebo není? Anebo pro někoho je, a pro jiného není? Léky proti chřipce jsou opravdové farmaceutické samizdaty – není jich dost.
Až dosud jsem byl ironický, což může být trochu zavádějící, a proto bych rád zdůraznil, že ačkoli to tak možná nevypadá, nevěřím v teorie spiknutí. Nevěřím, že byla nová chřipka uvedena na trh, jak jsem to ironicky popsal. Rovněž si uvědomuji, že očkování jako metoda je jedním z největších úspěchů medicíny. Pomocí očkování se nám podařilo porazit vzteklinu, pravé neštovice či dětskou obrnu. Je dost dobře možné, že ani očkování proti nové chřipce není hloupost. Možná dokonce naopak. A z hlediska veřejného zdraví lze s jeho pomocí – navzdory případům výskytu vedlejších účinků a tragédií – předejít tragédii ještě větší. Nechci nikoho naočkovat proti očkování. Ať se každý rozhodne dle svého svědomí. Obavy nejsou bezdůvodné. Ani má ironie však nebyla neopodstatněná. Oprávněné obavy mají dle mne totiž jen pramálo společného s kulturou paniky, která dnes vládne takřka v každém ohledu.
V dobách Louise Pasteura a Alberta Sabina představoval boj proti epidemiím jeden z průmětů obecného boje za lidské zdraví, ale dnes a především zde, v naší vlasti, je panika způsobená chřipkou a s ní spojený byznys ve skutečnosti pouze zástupným jednáním zdravotnictví.
Podivná kultura
Povím vám, proč používám ironii a co mě tolik dopaluje. Lhaní. Namlouvají vám, jak moc se bojí o vaše zdraví, a přitom houby! Velké obavy státu – jako by snad někomu záleželo na pacientovi – trvají pouze do doby, dokud dokážete produkovat novou chřipku.
Komunikace s cílem vyvolat paniku není řešením nejen v případě problémů zdravotnictví. I v jiných oblastech se tato kultura, jež má základ ve vyvolávání paniky, snaží vždy namísto řešení ovládnout témata, o nichž se mluví. Ani celý cirkus okolo globálního oteplování neřeší skutečné problémy ochrany přírody. Táži se, zda Barack Obama a senátor Albert Gore, jenž se považuje za jakéhosi generalisima globálního klimatu, seberou odvahu a na velké mezinárodní konferenci o změnách klimatu v Kodani prohlásí: Je hodně eskymáků, ale málo tuleňů. Zda budou mít odvahu říct: Dokud jeden ekologický lotr, jmenovitě Kanada, ubíjí každoročně holí tři sta tisíc tuleních mláďat, nemůže být za osud ledních medvědů odpovědné klima!
Stejně jako máme v naší krásné vlasti očkování proti chřipce namísto reformy zdravotnictví, v „krásném světě nové chřipky“ funguje ochrana klimatu místo něčeho jiného – skutečného jednání. Například ochrana klimatu namísto boje proti překračování kvót rybolovu. Ochrana klimatu namísto záchrany tropických deštných pralesů. Stejně jako paní Novákové nezbývá kvůli panice, která se rozpoutala okolo chřipky, víc času na její revma, není v důsledku ochrany klimatu víc času ani peněz na záchranu pralesů. Kejkle, nic víc.
Trend
Dokud nebylo pochyb, že za epidemii na Ukrajině může nová chřipka, zvyšoval se počet mrtvých ve zprávách jako výrobní kvóty za Stalina.
Jakmile se však objevil stín podezření, že není všechno H1N1, co se třpytí, nastalo trapné ticho.
Všichni se začali dívat jinam, protože tohle přece není v ničím zájmu.
Nehodí se to do marketingové kampaně.
Tohle teď trh nediktuje.
Panika
Komunikace s cílem vyvolat paniku není řešením nejen v případě problémů zdravotnictví.
I v jiných oblastech se tato kultura, jež má základ ve vyvolávání paniky, snaží vždy namísto řešení ovládnout témata, o nichž se mluví.
Ani celý cirkus okolo globálního oteplování neřeší skutečné problémy ochrany přírody.