Majitel Agropol Group nechce poodhalit okolnosti nabytí miliardového majetku
Jiří Malúš (49) se narodil v Praze. Vyučil se zámečníkem, později absolvoval střední průmyslovou školu strojní a následně pražskou Vysokou školu ekonomickou (obor doprava a spoje). Byl zaměstnán v Tesle Strašnice (v rámci učebního oboru), v technickém závodě podniku Benzina (jako automechanik a posléze vedoucí dopravy) a třináct let v Československé televizi Praha jako ředitel správního úseku. V televizi skončil 31. prosince 1990 a od 1. ledna 1991 začal soukromě podnikat. Nejdříve ve firmě M&N (prodej a servis výpočetní techniky), posléze ve společnosti Renesance burzovní (prodej a nákup cenných papírů). Nyní se výraznou měrou angažuje v českém zemědělství. Je předsedou představenstva a jediným vlastníkem společnosti Agropol Group (dříve RB Investiční). Jejím prostřednictvím drží rozhodující majetkové podíly v několika podnicích zemědělského zásobování a nákupu (ZZN), v akciové společnosti Agropol (obchod s produkty zemědělské prvovýroby v České republice i zahraničí) a v Jihočeské drůbeži Vodňany. Od roku 1975 je ženatý, má dva syny (25 a 23 let). EURO: Generální ředitel společnosti Setuza František Janů o vás v souvislosti s trestním oznámením podaným na ředitele Státního zemědělského intervenčního fondu Jana Höcka prohlásil, že je to z vaší strany určitý sport, kterým řešíte problémy s okolím. Jak aktivně tento „sport“ provozujete? MALÚŠ: Mým stylem to určitě není, pouze se touto cestou bráním v případech, kdy je nezákonným způsobem ohrožován nebo znehodnocován majetek Agropol Group. Trestní oznámení byla podána ve čtyřech případech, pátý zatím uvádět nebudu. První se týkal členů představenstva firmy Zenza Znojmo, kde máme 20 procent akcií. Snažíme se tam domoci svých akcionářských práv, která jsou nám představenstvem upírána, druhý ředitele intervenčního fondu Jana Höcka (EURO 5, 6/2003 a str. 14 7/2003 – pozn. red.). Byli jsme poškozeni z hlediska rovnosti přístupu do výběrového řízení. Dodatečně byly pozměněny podmínky soutěže a zásadně se změnil způsob a cena dodávky potravinářské pšenice. Třetí oznámení bylo na brněnskou akciovou společnost Zezana, která se dostala do konkursu. Jsme věřiteli této firmy. Před prohlášením konkursu na Zezanu, a. s., byl její majetek pronajat společnosti Zezana CZ, s. r. o., jejímž stoprocentním vlastníkem je AGF Trading. Zezana CZ, s. r. o., měla zaplatit Zezaně, a. s., nájem dopředu na dobu pěti let ve výši asi 25 milionů korun. Peníze však zmizely. Tím byli poškozeni všichni věřitelé včetně našeho Agropolu Trading. Čtvrtý případ souvisí s panem doktorem Zikmundem. Trestní oznámení jsme přímo nepodávali, ale jsme v kauze angažováni přes firmu Bags. Tento pan Zikmund měl na základě dohody zajistit a zorganizovat nákup akcií lovosické Lovochemie. Dali jsme sedm milionů firmě Bags, a ta je spolu s další částkou předala panu Zikmundovi. Je důvodné podezření, že ten peníze zpronevěřil. Agropol Group je schopen se chovat konkurenčně, úspěšně soutěžit na trhu, nemá žádné ekonomické problémy, ale chceme soutěžit při rovných podmínkách, při dodržování zákona. Nic víc, nic míň.
EURO: Myslíte si, že jako podnikatel jste čestnější než jiní? MALÚŠ: Nedokážu hodnotit někoho jiného. Když hovořím za sebe, jsem schopen říci ano, dodržuji zákon a chci, aby ho dodržovali i ostatní. Co se týče těch trestních oznámení, jde o čtyři případy za dobu, kdy podnikám. To není tolik.
EURO: Zkusme se vrátit trochu do minulosti. Jak jste se vlastně k Agropolu dostal? Dříve jste byl majitelem makléřské firmy Renesance burzovní a obchodoval s cennými papíry. Jak se stalo, že jste ovládl skupinu Agropol s obratem kolem dvanácti miliard korun? MALÚŠ: Získání Agropolu a podniků ZZN bylo velice prosté - nákupem akcií.
EURO: Hovoří se ale o tom, že autorem původního projektu na ovládnutí Agropolu byl jistý pan Švarc… MALÚŠ: Na vaši otázku jsem odpověděl a odpověď byla zcela vyčerpávající a dostačující! Akcie jsem nakoupil v souladu se zákonem. Pan Švarc autorem projektu nebyl.
EURO: Objevují se ale určité pochybnosti. Nebylo by snad nic proti ničemu se u způsobu nabytí majetku chvíli zastavit. MALÚŠ: Můžete mi na oplátku sdělit, v čem jsou pochybnosti a kdo tyto pochybnosti má? Jestliže takto někdo hovoří, jsem připraven s dotyčným, třeba i za vaší přítomnosti mluvit, pokud ovšem bude diskuse korektní a seriózní.
EURO: Buďme tedy konkrétní: Probíhá konkursní řízení ve společnosti Hospodářské služby Nymburk. Předsedou představenstva této firmy byl zmíněný Pavel Švarc, který si nárokuje autorství celého projektu na ovládnutí Agropolu a podniků ZZN. Máme informace, že na tohoto pana Švarce podal správce konkursní podstaty trestní oznámení, protože dospěl k názoru, že konkursní situaci zavinil. Švarc ale do policejního protokolu údajně vypověděl, že za to nemůže on, ale vy, jelikož jste jako obchodník s cennými papíry nedodržel podmínky mandátní smlouvy. Měl jste prý pro Hospodářské služby Nymburk a také pro Obchodní sladovny Prostějov nakupovat akcie ZZN, ale ty nebyly převedeny a zůstaly ve vašem majetku. MALÚŠ: Já mám informace takové, že pan Švarc se dostal do konkursního stavu tím, že nebyl schopen splácet své závazky. Pokud jde o stanovisko, o kterém hovoříte, nevím o něm nic, je to jen spekulace. Důvody konkursu by měly řešit orgány k tomu určené. V žádném případě se necítím být za pád Hospodářských služeb odpovědný, protože jsem s nimi z tohoto titulu neměl nic společného.
EURO: Existovala nějaká mandátní smlouva, na základě které měla Renesance burzovní pro Hospodářské služby Nymburk nakupovat akcie? MALÚŠ: Jsou informace, o kterých mluvit nemůžu a nebudu. Podnikal jsem v té době na základě tvrdé a nekompromisní kontroly Střediska cenných papírů a jeho kontrolního orgánu. Tam existovaly některé parametry, které mě neopravňují hovořit o jakékoliv smlouvě.
EURO: Vy tedy cestu, kterou jste se dostal k vlastnictví obří zemědělsko-potravinářské firmy popsat nechcete? MALÚŠ: Už jsem vám to popsal, nakoupil jsem akcie. To je nedostatečná informace?
EURO: Hodně zjednodušená. Možná byste mohl vysvětlit, kde jste na to vzal prostředky. MALÚŠ: To bych vám nesdělil, ani komukoliv jinému. Už jsem řekl, že se pohybuji v zákonných mezích, a pokud jde o zdroje, o těch hovořit nebudu. Je zcela běžné, že tyto věci se v obchodním světě neprezentují. Neprezentují je nejenom malé firmy, ale i nadnárodní korporace.
EURO: Není sice neobvyklé, že tyto údaje firmy neprezentují, ovšem je stejně tak obvyklé, že je prezentují. MALÚŠ: I řada našich politiků říká, nesdělím vám, odkud peníze mám, někde jsem si je půjčil, a co vám je do toho… To já neříkám. Říkám pouze, koupil jsem si akcie a pohyboval jsem se v zákonných mezích. Vy byste komukoliv na ulici prozradil, kde jste vzal peníze na to či ono? Běžně se neprozrazuje ani výše výdělku.
EURO: Otázka přece nebyla na výši prostředků, ale na způsob nabytí majetku. MALÚŠ: Znovu opakuji nákupem akcií.
EURO: Zdá se být ale překvapující, když se majitel nevelké makléřské firmy stane z roku na rok majitelem druhé největší firmy v sektoru zemědělství. MALÚŠ: Já doufám, že největší. Možná by bylo dobré, abyste se podíval na historii. Nebylo to určitě z roku na rok. Budování tohoto systému je otázkou sedmi let. Vznikl velice tvrdou, cílevědomou prací, nejenom mojí, ale celého týmu lidí. Jestli máte problém tomu uvěřit, přesvědčovat vás nebudu. Víc k tomu říci nemohu, ani nechci. Pojďme dál.
EURO: Nic jiného nám asi nezbývá, ale dovolte ještě jednu poznámku: Pokud prohlašujete, že neznáte jiné cesty než cesty zákona, dalo by se očekávat, že budete daleko otevřenější ve věcech původu peněz na podnikání než jsou vaši konkurenti, které často kritizujete. MALÚŠ: Nevím, které firmy kritizuji. Žádnou firmu v této republice jsem nikdy nekritizoval, pouze jsem se bránil proti znehodnocení majetku Agropol Group. Buďme k sobě korektní, koho máte na mysli?
EURO: Kritizoval jste protežování skupiny Agrofert, respektive dceřiné společnosti AGF Trading Státním zemědělským intervenčním fondem. Kritizoval jste, jakým způsobem ústecká Setuza zneužívá státní dotační systém podpory výroby bionafty. MALÚŠ: To je stoprocentní nepravda. Nikdy jsem nekritizoval Agrofert kvůli výběrovému řízení. Agrofert se stal pouze objektem státního protežování, on za to nebyl odpovědný, odpovědný byl ředitel fondu pan Höck. Pokud jde o Setuzu, žádnou kritiku jsem nikdy nevznesl. Se Setuzou mám velice dobré vztahy, spolupracuji s ní. Co se týká výroby bionafty, respektive metylesteru řepkového oleje, musíte se na tuto kauzu zeptat bývalého generálního ředitele Setuzy pana Voborníka, která se tím zabývá. Jedna jediná informace zazněla v časopise Týden, ale tam bylo do mých úst vloženo něco, co jsme nikdy neřekl. To je spíše otázka novinářské etiky.
EURO: Jaké teď máte vztahy s Agrofertem a jeho majitelem Andrejem Babišem? V loňském roce jste údajně spolu jednali o prodeji zemědělské větvě AGF Trading. Ještě tato jednání pokračují? MALÚŠ: Ve čtvrtek 6. února ráno jsem byl u pana Babiše a znovu jsme spolu diskutovali. Kromě jiného jsme se bavili o možnosti odkoupit některé podniky ZZN, které jsou předmětem mého zájmu. Dal jsem mu nabídku, která se netýká – jako loni – celé zemědělské skupiny, ale pouze tří podniků. Rozešli jsme se s tím, že pan Babiš bude o této záležitosti přemýšlet.
EURO: Když se podíváme na regionální strukturu holdingu Agropol Group, vaší doménou se zdá být Polabí, Povltaví a regiony blízké německé a rakouské hranici. Má to nějakou hlubší logiku? MALÚŠ: Vybíráme si takové podniky, které jsou v produkčních oblastech. Působení v Chebu, Domažlicích, Klatovech a Břeclavi je zase směřováno k Evropské unii. Akční rádius firem se z hlediska dodávky krmných směsí rozšíří i za hranice České republiky – severní Rakousy, Bavorsko, Sasko. To je ten důvod.
EURO: Které podniky zemědělského zásobování a nákupu dnes vlastníte? MALÚŠ: Když to vezmu od západu, je to Agrona Cheb, Doagra Domažlice, Proagro Klatovy, Primagra Příbram s pobočkou v Bohušovicích nad Ohří, dále Grana Písek, Tagrea Tábor, Obila Kutná Hora, Cerea Hradec Králové, Helagra Jičín a na Moravě Belagra Břeclav.
EURO: Počítáte s další expanzí? MALÚŠ: V současnosti máme vytipovány tři nebo čtyři podniky, které bychom chtěli koupit, ale je to konečné číslo, které by pro Agropol Group mělo být dostačující z hlediska extenzivní expanze.
EURO: S ministrem zemědělství Fenclem jste velcí přátelé nebyli. S nynějším ministrem Palasem máte vztahy lepší? MALÚŠ: S ministrem Palasem jsem se setkal pouze dvakrát v životě. Prvně v Parlamentu, kdy ještě ministrem nebyl, a jednou u něj na ministerstvu, Tam jsme hovořili o některých odborných záležitostech, zejména o potravinářské pšenici z loňské sklizně, které je přebytek a organizuje se výběrové řízení na vývoz. To bylo v podstatě vše.
EURO: Vývoz obilí může být ještě velmi zajímavý. Ceny pšenice v posledních měsících hodně spadly a hovoří se o tom, že na subvencování exportu přebytků bude muset stát vynaložit až miliardu korun. Můžete na takovém obchodu vůbec vydělat? MALÚŠ: My jsme již z prvního výběrového řízení, které proběhlo loni, získali kvótu 25 tisíc tun. Ty už jsou v předstihu vyvezeny. V současné době jsme získali dalších pět tisíc tun, které vyvezeme v průběhu března. Budeme se ucházet i o další export. Státní podpora je dotací zemědělství, a tak se to musí vnímat, s určitou ztrátou je prostě třeba počítat. Pro nás může být i vývoz „s nulou“ určitým ziskem. Od června do srpna nás čekají další žně. Pokud bychom měli přeplněné sklady, budeme mít problém s výkupem nové sklizně. Naše sila mají skladovou kapacitu milion tun, je to pro nás velice důležité.
EURO: Jako obchodníci se zemědělskými produkty asi nejlépe víte, jak finanční situace v zemědělství dnes skutečně vypadá, jaká je solventnost farmářů, nakolik jsou nuceni úrodu prodávat ještě před zasetím. Můžete posoudit loňský rok? MALÚŠ: Předloni se situace výrazně zlepšila, loni ale došlo k určitému propadu. Neřekl bych, že se stav zásadně zhoršil, alespoň pokud hovořím o okruhu našich obchodních partnerů. V některých případech - pokud farmu zasáhly povodně či neúroda - pochopitelně ano. Loňský rok určitě nebyl rokem nejlepším, ale katastrofa to také nebyla.
EURO: Od roku 2000 vlastníte také 51 procent akcií společnosti Jihočeská drůbež Vodňany, která má pětinový podíl na trhu drůbežího masa. Co si od této akvizice slibujete? MALÚŠ: Každopádně bychom chtěli, aby Jihočeská drůbež byla připravena působit na celoevropském trhu. Kromě masné výroby již firma všechny hygienicko-veterinární požadavky Evropské unie kladené na provoz splňuje. Důvodem našeho vstupu bylo uzavření vertikály v rámci výrobního cyklu, od obilí a krmných směsí po výkrm a porážku. Firma finalizuje výrobek na trhu, inkasuje od spotřebitelů „cash“ peníze, a je tak i zdrojem hotovostních prostředků, které plynou do systémů Agropol Group. V ostatních podnicích, při obchodování se zemědělci, to většinou funguje na bázi zápočtů. I to byl důvod vstupu.
EURO: Ve Vodňanech ale patří 49 procent akcií podnikateli Zdeňku Boháčovi. Vaše vzájemné vztahy se prý v poslední době vyhrotily. Je to pravda? MALÚŠ: K určitému vyhrocení skutečně došlo. Nechci hovořit o důvodech, pokud by ale pan Boháč souhlasil, není to problém. Právě zítra budeme mít spolu jednání (rozhovor se konal 11. února – pozn. red.). Objevil se určitý nesoulad v našich názorech na delší podnikání Jihočeské drůbeže. Ale věřím, že řešení nalezneme.
EURO: Když už jsme u akvizic v oblasti zpracování masa, Agropol byl jedním z investorů, kteří loni projevili určitý zájem o Kostelecké uzeniny. Vyvinuli jste v poslední době nějakou aktivitu, která by interes znovu podpořila? MALÚŠ: Zájem stále máme. Aktivitu v tomto směru ale nyní žádnou nevyvíjíme. Důvodem je osmisetmilionová pohledávka za Kostelcem v České konsolidační agentuře. Pouze po jejím vyřešení lze hovořit o dalších krocích. Požádali jsme Českou konsolidační agenturu, aby v případě, že vypíše výběrové řízení na prodej pohledávky, oslovila i nás.
EURO: Jaká celková cena za Kostelecké uzeniny by byla rozumná, když vezmeme v úvahu, že je třeba koupit pohledávky, vyplatit akcionáře a převzít i provozní úvěry z ČSOB? MALÚŠ: Číslo říci nemohu, ačkoliv je v hlavě mám. Není to ale pouze otázka odkoupení pohledávky a akcií. Je to i soubor dalších kroků, který je třeba udělat, aby Kostelecké uzeniny přežily a podnik se ozdravil. Myslím si, že celou věc je třeba urychleně dořešit, nejpozději do doby vstupu do Evropské unie, ať už podnik získá kdokoliv.
EURO: Za rok 2001 jste vykázali tržby ve výši asi dvanácti miliard korun a konsolidovaný zisk 400 milionů. Lze s předstihem říci, jak jste dopadli loni? MALÚŠ: Přesné číslo neřeknu, předbíhal bych konsolidované závěrce, ale v každém případě bude zisk o několik procent navýšen a obrat bude také o malinko vyšší. Všechny firmy z našeho portfolia jsou v zisku.
EURO: V osmdesátých letech jste řediteloval v Československé televizi. Nebyl pro vás přechod k zemědělství velkým tematickým skokem? MALÚŠ: Oba tyto obory mají jednoho společného jmenovatele: peníze. Nezáleží na tom, zda jde o zemědělství, strojírenství, elektrotechnický průmysl nebo televizi. Jsem ekonom a nejde o žádný zásadní střih, protože se zabývám řízením, ekonomickými analýzami, strukturálními analýzami, odbornou stránku věci realizují odborní ředitelé, kteří mají i patřičné vzdělání. Já je pouze řídím z vrcholové pozice, přes peníze. Poté, co jsem se pro tuto činnost rozhodl, absolvoval jsem ale několik školení na pražské Vysoké škole zemědělské, v oblasti rostlinné i živočišné výroby.
EURO: Právě teď se vybírá nový generální ředitel České televize. Troufl byste si dnes takový podnik řídit? MALÚŠ: Posledního ředitele, Jiřího Balvína, znám osobně velice dobře. Nedokážu ovšem jeho práci posoudit, protože s televizí už žádné vztahy neudržuji. Řídit takový podnik by možná bylo pro mě výzvou, určitě bych si na to troufl, ale v žádném případě bych se vracet nechtěl, protože činnost, kterou dělám teď, považuji za zajímavější, pestřejší. Nezávidím ředitelům veřejnoprávní televize, protože jejich rozhodování je omezováno politikou. To bych nechtěl.
