Průvodce nejlepšími restauracemi by zasloužil trochu provětrat. Michelinské hvězdy, Biby i talíře (The Plate Michelin) pro důležitá evropská města byly v pondělí rozdány v Budapešti. Česká republika se nemá příliš z čeho radovat.
Je pravda, že si komisaři po letech všimli, že jídlo, které servíruje Auereole Restaurant není ani dobré, ani za rozumnou cenu, takže Biba, který tyto hodnoty reprezentuje, mu odebrali, stejně jako SaSaZu, které má k rozumným cenám opravdu daleko, i když jídlo tam pořád dobré je. Trochu překvapivě se rozhodli odebrat hvězdu restauraci Alcron, která ji držela nepřetržitě šest let a zhoršení kvality jsem nezpozorovala. Snad je málo progresivní a zůstává konzervativně stát na svých hodnotách. Ale není právě tohle tím, co od hotelové restaurace s letitou tradicí očekáváme?
Biba naopak dostal vinohradský Bistrøt 104, který jsme nedávno recenzovali. Restaurace momentálně rozhodně nestojí za návštěvu a komisařům podle všeho uniklo, že celý tým, který kvalitu jídla i servisu vína za opravdu dobrou cenu zajišťoval, už v Bistrøtu hezkých pár měsíců nepracuje. Dá se to pochopit, nikdo nemůže být všude a vědět všechno, ale ukazuje to, že je michelinský průvodce poněkud zkostnatělý.
Pravidla hodnocení jsou dosti nejasná. Co je „main city of Europe“, se můžeme jenom domnívat a osobně jsem napnutá, jestli budou příští rok za „main city“ považovány spíše Průhonice nebo Brno, pokud se Průhonice pro účely hodnocení ad hoc nepřipojí k Praze, což by mě ani trochu nepřekvapilo. Proč existuje průvodce Chorvatskem, ale Slovinsko pro Michelina neexistuje, přestože Ana Roš, která šéfuje kuchyni Hiša Franko ve slovinském Kobaridu, obdržela ocenění pro nejlepší šéfkuchařku světa, je mi záhadou.
Jisté je, že Praha má aktuálně jen dvě michelinské hvězdy, které opakovaně získaly La Degustation Bohême Bourgeoise a Field Restaurant. Obě jsou zasloužené. K tomu šest Bibů, tradičně pro restauraci Na Kopci, Sansho, Pohlreichův Divinis, opakovaně pro Maso a Koblihu a Esku, k tomu ještě pro ten nešťastný Bistrøt 104.
Nerozporuju to, že ve všech zmíněných podnicích, krom Bistrøtu, se opravdu dobře najíte. Ve většině se ale nenajíte do 900 Kč, pokud si chcete dát kompletní večeři. Průvodce ocenil ještě dalších 25 podniků znakem talíře, který zobrazuje to, že se v nich dobře vaří, bez ohledu na cenu i prostředí. Tady je škála opravdu široká, od malostranského Lokálu po luxusní CottoCrudo v hotelu Four Seasons nebo Bellevue. Vypovídací hodnota je pro mě v tomhle případě opravdu diskutabilní.
Nesouhlasím s četnými komentáři kolegů novinářů, že Praha, potažmo Česká republika, míří gastronomicky nazpět. Jen to chce hledat a objevovat nové podniky nebo ty, které se rozhodly změnit koncept, místo neustálého navštěvování zaběhnutých míst. Nemáme se za co stydět.
Z food blogu Kláry Donathové dále čtěte:
ČLÁNKY DO MAILU